ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

CACUMEN (BONFIRE) - Bad Widow


Cacumen zůstali v kontaktu se svým bývalým klávesákem Hannsem Schmidt-Thiessenem a tak jeho producentských služeb i nahrávacího studia (důležitou roli prý hrála především finanční dostupnost) využili hned v následujícím roce po vydání svého debutu k nahrávání následovníka, který v roce 1983 vyšel pod názvem „Bad Widow“. Tahle deska se pojí se dvěma změnami – ta první, personální, totiž skutečnost, že u čtyř strun se objevil Robert Prskalowicz, nebyla až tak hmatatelná. Zato ta druhá silně práskla přes uši ..více

[recenze]

[31.07.2014]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


GRAVE DIGGER - Return Of The Reaper


Návrat…, jakoby tohle slovo získávalo v metalových kruzích čím dál tím pejorativnější význam. Kdekdo se s ním ohání a málokdo ho myslí vážně. Grave Digger si s návraty lehce zakoketovali před čtyřmi lety, kdy se po letech znovu pověnovali skotské tématice a již tehdy ukázali, že návrat v jejich podání je jen tak na oko. A teď přicházejí s návratem na plnou hubu. Jenže návrat do doby před více než dvaceti lety, kdy hrobníci představili svého „Sekáče“ je i v tomhle případě dost relativní...více

[recenze]

[30.07.2014]

[Savapip]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


STATES OF PANIC - No World Order


Tahle kapela má o trochu hlubší kořeny, než by se mohlo zdát. Na počátku před necelými deseti lety tady byla jakási skotská kapela Peep Show. Ta se táhla ve vleku Nové vlny skandinávského hair metalu, ale potenciálu takových Crashdïet, Hardcore Superstar, Crazy Lixx či Veins Of Jenna nedosahovala ani náhodou. Jejich debut „Hungry For Blood“ byl rozpačitým dílem, které táhla kupředu hrstka slušných skladeb a ostatní zůstávaly až za hranicí podprůměru. Jenže přes noc se všechno změnilo..více

[recenze]

[29.07.2014]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


THEATRE DES VAMPIRES


O (ne)mrtvých jen dobře
Jít si za svým cílem je někdy složité, a pokud k tomu razíte určitý směr, chce to notnou dávku odhodlání, sílu čerpat inspiraci a porci skálopevné důvěry tomu, co děláte. Delegaci nemrtvých krvežíznivců ze slunné Itálie netřeba představovat. Kapela THEATRES DES VAMPIRES již 20 let vstává z rakví s neukojitelnou chutí hryzat v podobě temných vokálů, magických riffů a melodických pasáží, které nenechají nejednoho milovníka temné hudby v klidu. ..více

[profily]

[29.07.2014]

[Jiří Rogner Hylmar]

[2 komentáře ]


DARK MIRROR OV TRAGEDY - The Lunatic Chapters of Heavenly Creatures


Až z daleké Koreje si k mému přehrávači našla cestu kapela Dark Mirror Ov Tragedy. Vznikli už v roce 2003 a pocházejí ze Soulu.

Symfonické intro navozuje pompézní atmosféru a hudba se pozvolna přelévá do první skladby „Unwritten Symphony“. Vysokorychlostní black metalová vichřice začíná. Ale nic bezhlavého...více

[recenze]

[28.07.2014]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


D.N.A. - Sernato


Soudě podle sedmého alba pražských D.N.A., úderně nazvaného „Sernato“, mám takový dojem, že naštvanost a frustrace, která byla cítit už z minulé desky, aktuálně u kapely dostoupila nového vrcholu. A přiznávám, že na to, abych konstatoval, že to není až tak úplně marný stav, to chtělo novinku prohánět ušima pravidelně a systematicky. Ne snad proto, že by současná autorská forma D.N.A. oplývala nějakou složitostí, kličkováním a vymetáním kdejakých zákoutí, to spíš naopak. Ale z toho, že na první ucho ta jedovatá slina ..více

[recenze]

[28.07.2014]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


Jan Lichtenberg (HIGH GAIN) – Hudbou se snažíme vyjádřit všechno, co cítíme


High Gain. Tenhle název si dobře zapamatujte. Je totiž dost možné, že se s ním v budoucnu budete ve spojitosti s českou rockovou progresivní scénou často setkávat. Vlastně už před rokem jsem kapele prorokoval slibnou kariéru. Nyní jsem si po pár dalších koncertech ve své prognóze ještě jistější. Na studiovou nahrávku si však ještě chvíli budeme muset počkat. Z rozhovoru s kytaristou a zpěvákem Janem Lichtenbergem je nicméně patrné..více

[rozhovory]

[27.07.2014]

[Mikka]

[1 komentář]


QUIET RIOT - 10


Quiet Riot by dnes mohl být jen encyklopedický pojem. Tahle kapela vznikla před neuvěřitelnými jedenačtyřiceti lety, tedy v létě 1973 v Los Angeles. Svou tvář dostala o dva roky později, kdy její kostru začali tvořit zpěvák Kevin DuBrow a kytarista Randy Rhoads. Dnes už jsou oba nebožtíci. Rhoads zahynul v roce 1982, už jako člen doprovodné kapely Ozzyho Osbournea při letecké havárii a DuBrow se v roce 2007 předávkoval kokainem. Z původních Quiet Riot v té dnešní sestavě nepůsobí už nikdo. ..více

[recenze]

[26.07.2014]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


Masters of Rock 2014 - neděle (13. července) - Vizovice


Dvanáctý ročník největšího tuzemského festivalu metalové hudby Masters of Rock se blížil ke svému konci. Zbýval už jen poslední den. A že by se na celkové náladě podepsala nějaká únava? Ani náhodou! Hudba evidentně dodávala spoustu energie a síly. Jak jinak si vysvětlit tak skvělou atmosféru, která po celé čtyři dny panovala. Kempy sice o pár stanů ochudly, areál i tak však zůstal velmi slušně zaplněn. Na programu totiž stále byla velká jména..více

[reporty]

[25.07.2014]

[Mikka]

[12 komentářů ]


SINBREED - Shadows


To si takhle na začátku tisíciletí založíte kapelu, vydáte s ní nějaké to épíčko a po osmi letech si nějaký amík vzpomene, že název Neoshine je již obsazený. A protože principál kytarista a klávesák Flo Laurin (tedy, můžete být sebevětší principál, stejně se nakonec o vaší kapele bude mluvit jako o té bandě, ve které hrají dva muzikanti z Blind Guardian, případně zpívá ten kluk z Beyond The Bridge a Seventh Avenue…) byl tím moudřejším, ustoupil a ještě před tím, než se v životě jeho smečky začaly odehrávat důležité události, ..více

[recenze]

[25.07.2014]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


Masters of Rock 2014 - sobota (12. července) - Vizovice


Letos na festivalu Masters of Rock opět probíhalo sčítání metalistů. Trochu mě to vedlo k myšlence, jak by to asi celé dopadlo, kdyby se do této statistiky počítala trička všech fanoušků. Pokud bychom vzali v potaz jen ty interprety, kteří se na „Masterech“ letos objevili, který z nich by asi tak zvítězil? Bez delšího přemýšlení bych jistě vsadil na Sabaton. Jméno švédské hvězdy na mě koukalo snad ze všech stran. Kromě triček jsem zahlédl třeba i placky, kraťasy nebo dokonce nálepky na auto. Jak jsem psal v reportu na páteční den,..více

[reporty]

[24.07.2014]

[Mikka]

[6 komentářů ]


CACUMEN (BONFIRE) - Cacumen


Je obdivuhodné, když ve čtrnácti letech rozběhnete svoji první kapelu a ještě za dalších jednačtyřicet let tuhle bandu (pravda, po dost zásadní „kosmetické“ změně, díky které tenhle vztah pro neználka není na první pohled hned patrný, i po tříletém výpadku z jejího života) se svým nerozlučným parťákem (i když tento vztah také nebyl bez mráčků) stále udržujete ve formě (i když časy své největší slávy má tenhle spolek patrně definitivně dávno za sebou), ještě stále dokážete oslovit slušný počet fanoušků, ..více

[recenze]

[24.07.2014]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


THE QUIREBOYS - Black Eyed Sons


Ti The Quireboys jsou poslední dobou ale čilí. Fanoušek si zvykl na jejich desku vždycky čekat čtyři, pět let a ejhle. Po loňské „Beautiful Curse“ je tady tahle londýnská šestice s další várkou nové hudby, kterou pojmenovala „Black Eyed Sons“. Důvodů pro to může být několik. Ten nejhlavnější je asi fakt, že letos The Quireybos slaví celých třicet let na scéně a pětadvacet roků od vydání vynikajícího debutu „A Bit Of What You Fancy“, jenž jim zajistil grandiózní vstup na scénu...více

[recenze]

[23.07.2014]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


SECOND CHANCE - Dotyky


Vítej, tak tohle je ráj, můžeš tančit, zpívat nebo na lásku si hrát…
Co, cože? Pokud jste něco říkali, tak se omlouvám, v hlavě mi ustavičně bzučí tenhle refrén a nic jiného se tam nějak nemůže vejít…

Second Chance jsou tak trochu chameleoni. Ačkoliv by se dalo jednoduše konstatovat, že jejich debutová deska „Dotyky“ je příjemně chytlavá rockovka. ..více

[recenze]

[23.07.2014]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Masters of Rock 2014 - pátek (11. července) - Vizovice


Festival Masters of Rock se probudil do svého druhého dne, a přestože se bylo na co těšit, počasí veškerý optimismus trochu kazilo. Více než kdy jindy proto zafungovala věta, kterou během svého odpoledního vystoupení pronesla Marta Jandová z Die Happy: „Nestěžujte si pořád a radujte se i z maličkostí.“ Její slova vlastně docela zabrala. Krátce po jejich koncertu totiž vysvitlo slunko a až do neděle bylo hezky. Tolik ale informací o počasí, jdeme na hlavní dění...více

[reporty]

[22.07.2014]

[Mikka]

[108 komentářů ]


APRIL WEEPS - Outer Calm, Pain Within


April Weeps – takový smutný název a přitom mi udělali velkou radost. Vlastně jméno kapely i trochu napovídá, v jakém hudebním odvětví se pohybují. Jejich hudba je silně atmosférická, chvilku doommetalová, jindy deathově zahřmí a ten „pláč“ je v ní také obsažen, i když rozhodně depresivně nepůsobí, spíš naopak. Slovenská kapela vznikla v roce 2010, i když kořeny sahají až do roku 2004. Vloni vydala první desku „Outer Calm, Pain Within“ a radostně volám „konečně!“ Dostala se i ke mně. ..více

[recenze]

[22.07.2014]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


Masters of Rock 2014 - čtvrtek (10. července) - Vizovice


Dvanáctý ročník vizovického festivalu Masters of Rock byl pro mě výjimečný hned v několika směrech. Zaprvé se jednalo o mou jubilejní pátou návštěvu. Některé interprety jsem proto na Ronnie James Dio Stage neviděl poprvé. Zadruhé se pořadatelům podařilo přilákat velkého headlinera, kterého čekal málokdo. A za třetí - atmosféra! Ta byla z mého pohledu v porovnáni s předešlým ročníkem daleko bouřlivější (za což jistě může i početnější obecenstvo)..více

[reporty]

[21.07.2014]

[Mikka]

[2 komentáře ]


Listování : << < 407 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.21551 sekund.