ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

WINTER MASTERS OF ROCK 2013 – 23. listopadu 2013 – Zlín, Sportovní hala Euronics


Letošní zimní Mástr se opravdu vyvedl a to i přesto, že se díky návštěvnosti přesouval ze stadiónu Luďka Čajky zpět na Euronics. No, minimálně pro mě to bylo vítanou událostí, protože stará dobrá Euronics (pro mě stále Novesta, i když už se tak dávno nejmenuje), je daleko příjemnějším místem a zimní MoR tam má dlouholetou tradici. Výběr kapel se tentokrát skládal převážně z lehce tvrdších (melo-deathových) formací, mezi něž se vpašovali Kamelot a ReVamp, a společně utvořily zajímavý konglomerát...více

[reporty]

[02.12.2013]

[Veronika]

[2 komentáře ]


VOODOO HIGHWAY - Showdown


„Tohle jsou noví Deep Purple!“ Hlásá o sobě s pýchou hrdého kohouta na smetišti italská pětice Voodoo Highway. Tvrzení je to skutečně odvážné, protože Deep Purple, zejména se svou nedostižnou tvorbou ze sedmdesátých let, jsou legenda nejlegendovatější. Jejich tvorbě se chtěl přiblížit kdekdo. Jako o nových Párplech se mluvilo začátkem osmdesátých let o Iron Maiden, jenže ti byli z trochu jiného těsta. ..více

[recenze]

[02.12.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


LITA FORD - The Bitch Is Back... Live!


Lita Ford se pokouší ze všech sil znovu nastartovat svou kariéru. Čtrnáct let od vydání průměrné desky „Black“ žila v ústraní se svým manželem Jimem Gillettem, s nímž v roce 2009 vyprodukovala příšernou comebackovou desku „Wicked Wonderland“, po které záhy následoval rozvod dvojice. Lita, kterou její manžel oškubal nejen o majetek, ale vyhrál do své péče i jejich děti, začala hledat útěchu v hudbě. Vrátila se ke kořenům, k dobám, kdy působila po boku Joan Jett v The Runaways..více

[recenze]

[01.12.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


WOLFPAKK - Cry Wolf


Já to tušil, že duo M+M nezaváhá a úspěšný mustr využije znovu. A dokonce jsem to čekal natolik, že jsem už v recenzi jejich prvního společného počinu hlásal, že si nechám v záloze nějaké body, kdyby se jim podařilo vylepšit si fazónu. To se jim sice s druhým albem projektu Wolfpakk nepodařilo (především zásluhou kvalitativní nevyrovnanosti jednotlivých songů), ale i tak lze album „Cry Wolf“ s čistým svědomím doporučit. ..více

[recenze]

[30.11.2013]

[Savapip]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


KING ALBATROSS – King Albatross


Tak nám zase jednou ze severu přicházejí dobré zprávy. Mladých talentů je ve Švédsku očividně netušené množství a jedním z téhle řady jsou i King Albatross. Ti letos vlastním nákladem vydali čtyřskladbové EP, jako první uchutnávku své budoucí kariéry, která, tuším, nebude zanedbatelná, když tak poslouchám jejich schopnosti. V čele kapely stojí dívka Therés Enström, která možná vyhlíží jako křehotinka s andělským obličejem, ale ve skutečnosti je to pořádná dračice. ..více

[recenze]

[29.11.2013]

[Ray]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


TURISAS - Turisas2013


Co si počít s tím, když housenka je na první pohled zajímavější než motýl? Finští Turisas se od „Battle Hymns“ ustavičně vyvíjejí. A právě jejich aktuální desku, lakonicky nazvanou „Turisas2013“ bych považoval za jejich (kdo ví, jestli definitivní) vylíhnutí. Které trpí právě tím, že barvy tohohle jedince z řádu lepidopterů nejsou kdovíjak výrazné, byť na jejich pestrosti se rozhodně nešetřilo. A tak nám Turisas nabízejí na dřeň oholenou, syrovou podstatu, která navíc má takové množství chuťových odnoží, ..více

[recenze]

[29.11.2013]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


COLD FEET CONTROL - Tales of the Brokenhearted Pt. 1


Cold Feed Control vznikli jako každá správná kapela, kdy se parta přátel rozhodla k hudbě přistoupit aktivně. Tak se toto uskupení poprvé objevilo v roce 2011 a několik měsíců po vzniku vydali první EP s názvem "Shake It, Shake It!", jenž bylo podle všeho kladně přijímáno nejširším okolím. V letošním roce k této nahrávce Finové přidali další dvě EP s názvem "Tales of the Brokenhearted." Na svých profilech Cold Feet Control uvádí, že texty vycházejí z každodenních zkušeností života a že metalcore hodlají hrát s moderním zvukem, ..více

[recenze]

[28.11.2013]

[Kozel]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


SCORPIONS - Pure Instinct


Ještě dřív, než se Scorpions znovu vydali do studia, zkusili navázat na tradici svých úspěšných živáků. Že něco není v pořádku, naznačil fakt, že album „Live Bites“ (pokud byste marně sháněli benefiční singl „White Dove“, cover od maďarských Omega, který Scorpions nahráli ve prospěch fondu OSN na pomoc obětem války ve Rwandě, najdete tenhle song jako přídavek právě na „Live Bites“), i přes to, že bylo napěchované samými hity, komerčně vyšumělo a žádný trhák se z něj nestal. Další problém se jmenoval ..více

[recenze]

[28.11.2013]

[Savapip]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


MANDRAGE - Siluety


Můžete si myslet, že „Františkovy Lázně“ jsou odrhovačka, sice chytře napsaná, ale stejně odrhovačka. Můžete si myslet, že „Šrouby a matice“ svým způsobem čerpají z „Prvního polibku“ od Brutusu, a i když se tváří bůhvíjak světoborně, pořád je to jen stařičký bigbítkový oplodňovák. Asi je to i pravda. A to, že se právě těmihle dvěma skladbami dostali Mandrage mezi tuzemskou hudební špičku, je pro ně možná trochu nešťastné...více

[recenze]

[27.11.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


JAMES LABRIE – Impermanent Resonance


Kanadský zpěvák James LaBrie je pro mě jednou velkou záhadou. Tedy ne konkrétně jeho osoba, na té nic až tak záhadného neshledávám, ale spíše jeho působení na scéně. Mnoha lidmi (včetně mě) je dlouhodobě považován za nejslabší článek sestavy Dream Theater. Je to vlastně ten faktor, který mě odrazuje od častějšího poslouchání kapely, protože to jeho kozí mečení ve výškách se nedá snášet delší dobu v kuse...více

[recenze]

[27.11.2013]

[Ray]

[11 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


QUEENSRŸCHE, CIVIL WAR - 6.11.2013, Stockholm – Tyrol


Queensrÿche jsou kapela, která mě zaujala už pěkných pár let zpátky, vlastně dávno předtím, než jsem se začala hlouběji věnovat samotnému progu. Jasně si také pamatuji, jak moc jsem se těšila, až je konečně uvidím živě na Masters of rock v roce 2010. A moje zklamání z tohoto vystoupení asi nemohlo být větší. Nejen, že Geoff Tate působil neskutečně arogantně a flákal zpěv, ale vrcholem všeho byl opravdu pitomý setlist ..více

[reporty]

[26.11.2013]

[Ray]

[2 komentáře ]


ŠKWOR - Sliby & lži


Otázka stojí jasně: Může kapela jako Škwor vůbec nečím překvapit? Spolek, který se řadí mezi Alkeholy, Harleje, Dogy a snad i Kabáty, musí mít pečlivě danou svou vlastní linii a kdyby z ní uhnul, vzalo by ho jeho vesnické publikum vidlemi. To ví naprosto každý. A samozřejmě to ví i kapela Škwor, která přichází se svou už sedmou studiovou (když nepočítám nulté album „May Day“) deskou, kterou nazvala „Sliby & lži“. Tady by mohla recenze skončit...více

[recenze]

[26.11.2013]

[Jan Skala]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 3,5/10]


PSILOCYBE LARVAE - The Labyrinth Of Penumbra


Skupina Psilocybe Larvae vznikla již v roce 1996 ve městě Vyborg (Rusko). Už od počátku se věnovali melodickému dark/death metalu. Novinka „The Labyrinth Of Penumbra“ je čtvrtým zářezem do diskografie. Jejich muzika je bohatá na nápady a nové album je jimi doslova naplněno. Už úvodní kus „Soul Trekking“ jasně dává najevo, že i když se nejedná o známé jméno, hraje kapela, co to umí...více

[recenze]

[25.11.2013]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


EVILE - Skull


Thrash metal zažívá v posledních letech svou renezanci. Nejen, že slavná jména vydávají skvělá alba a téměř zapomenuté kapely obnovily svou činnost, především se ale objevily zcela nové skupiny, mladá krev, která pozvedá prapor žánru.

A mezi ty nové tváře patří i Evile. Rovnou musím říct, že se poměrně brzo vyšvihli do naprosté špičky. Čtvrtý zásek do jejich diskografie je ukázkou toho, že i když si hodně berete ze svých vzorů, můžete k tomu přidat svou vlastní invenci a vznikne skvělé dílo...více

[recenze]

[25.11.2013]

[Tomáš Marton]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


TYLA J. PALLAS (DOGS D´AMOUR) - Snad o Vánocích nevyhoříme...


Timothy Taylor čili Tyla, který si dnes říká Tyla J. Pallas, je všestranný člověk a především nebývale plodný umělec, kterého poznáte podle prvního tónu i barvy jeho specifického hlasu. V osmdesátých letech a začátkem devadesátých vedl velice svojskou formaci Dogs D´Amour, která s alby „The Dynamite Jet Saloon“ a „A Graveyard Of Empty Bottles“ představovala vrchol britského glampunku. Přestože je s debutovou deskou „A Bit Of What You Fancy“ z tohoto pomyslného trůnu sesadili ..více

[rozhovory]

[24.11.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]


TYLA J. PALLAS - Devils Supper (Electric Sitting)


Se zpožděním, ale přece, tu máme druhý díl „Devil´s Supper“, dvojalba, které přichystal frontman kultovních britských šraml rockerů Dogs D´Amour, Tyla. Jak už jsem poznamenal v recenzi na akustickou část dvojdíla, Tyla je v posledních době nebývale čilý a už teď se mluví o comebacku Dogs D´Amour i na studiové bázi a to dokonce v sestavě, která má na svědomí pravděpodobně nejlepší album „The Dynamite Jet Saloon“. Ale to předjímáme věci, které buď přijdou, nebo ne. ..více

[recenze]

[24.11.2013]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Listování : << < 426 / 614 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.4225 sekund.