GAMMA RAY – Land of the Free
Dva roky po předchozím albu, dva roky po odchodu Michaela Kiskeho z Helloween a ten samý rok, kdy umírá Ingo Schwichtenberg, vychází Hansenově partě už čtvrtá deska, což není zlé na kapelu, která měla být původně jednoalbový projekt. Probíhá také jedna podstatná změna. Ralf Scheepers v tichosti opouští místo zpěváka. Důvodů bylo hned několik, k těm hlavním patřilo, že bydlel daleko od ostatních a také měl v té době docela velké šance v konkurzu na nového zpěváka Judas Priest. Po dlouhých letech od vydání „Walls of Jericho“ se tak za mikrofon na plný úvazek vrací Kai. A výsledek je navzdory všem očekáváním vynikající. Právě jeho charakteristický nakřáplý vokál se stává jedním z nejtypičtějších prvků nové éry Gamma Ray, která započala tímto albem.
Země svobody je prvním z alb, která bychom mohli v rámci historie této kapely nazývat legendární. Album znamenalo obrovský posun do průzračných powermetalových vod a formovalo nejen další vývoj samotné kapely, ale i celého žánru. „Land of the Free“ je zpětně skrz naskrz srdcovým albem, které je plné elánu, vzletných melodií, svěžích nápadů, dvoukopákových sypaček a hlavně báječných refrénů. Hned v čele stojí samozřejmě „Rebellion in Dreamland“ (za ty roky už trochu oposlouchaná, ale to je jenom můj problém, neměla jsem si ji tolik pouštět). Po slabších skladbách budeme pátrat marně. Naopak některé léty získávají na ceně a vůbec nejradši mám úplný závěr alba – opomíjenou „Abyss of the Void“, rozvernou „Time to Break
Free“, ve které hostuje Michael Kiske a rozmáchlou a atmosférickou „Afterlife“ s nádherným textem, která je věnovaná zesnulému Ingovi, jenž v Gamma Ray taky nějaký čas bubnoval.
Kai se tentokrát (až na tři výjimky) postaral o hudbu i o texty celého koncepčního příběhu. Jan Rubach přispěl kvapíky „Gods of Deliverance“ a „Salvation's Calling“, Dirk pak naopak nejpomalejší věcí na albu „Farewell“, ve které si brilantně vystřihl hostující vokál Hansi Kürsch, asi jako protislužbičku za Kaiův part ve Valhalle. Za zmínku stojí ještě jeden z bonusů, který se objevil na remastrovaném vydání desky a tím je přepracovaná „The Silence“ v Kaiově podání, která dává razantně zapomenout na verzi původní.
„Land of the Free“ je báječné album, které spousta fanoušků dokonce považuje za nejlepší. Tenhle názor já nesdílím. Vadí mi trochu vyčpělá produkce s nevýraznou basou, zvuk se přeci jen opravdu doladil až na albu následujícím. Stejně jako sestava – a tím i definitivní tvář kapely. Takže jakkoli si užívám častý poslech tohoto díla, půlbod navíc si ještě schovávám napříště.
★ 9,5/10
Komentáře redaktorů
Velice silné album, s řadou vypiplaně promakaných kompozic, a přesto mně nikdy nevlezlo pod kůži. Postrádám v něm totiž podmanivé melodično, tak tradiční pro jiná díla z Hansenovy tvůrčí kolbenky. Samozřejmě melodií je zde hafo, ale jsou poněkud zastřeny power a heavy metalovou urputností, jež jim nedává příliš prostoru k nadechnutí (příkladem budiž dutý refrén rychlopalby „Salvation's Calling“). Z tohoto alba si mě navždy umanula pecka „Time To Break Free“, která je evidentně koncipována pro vzletné Kiskeovic hrdlo, a jako taková se od zbytku skladeb odlišuje hravou dynamikou a doslova relaxačním nábojem. Rovněž potěší netradičně strukturovaná „Rebellion In Dreamland“, spolehlivě nakopne speed metalová šleha „Man On Mission“ a naopak pokaždé zamrazí při závěrečném opusu „Afterlife“, zejména při vzpomínce na osobu, které je posmrtně věnován. Na všechny ostatní songy pak stoprocentně sedne první věta tohoto komentáře. Je mi jasné, že tímto názorem jdu proti obecnému proudu, jež zurčí oslavně vstříc tomuto dílu, čehož největším důkazem je jeho sequel z roku 2007. Ten ale zase zdaleka nebyl přijat s takovou vřelostí, takže aby kontroverze nebylo málo, dodávám, že právě album „Land Of The Free II.“ mám daleko raději než jeho předchůdce.
Pagan 7/10
Kai Hansen začal konečně brát GAMMA RAY trošku vážněji... Rozjukanosti z minulosti zůstaly pohřbeny, nastoupila ortodoxní speed metalová řež (ačkoliv Hansenovci i na této desce přesahují do jiných žánrů). Výsledkem je pak jedno z nejlepších alb GAMMA RAY. Největší devizou desky je bezesporu dechberoucí začátek - "Rebellion In Dreamland" a "Man On A Mission" patří k tomu nej, co kapela vůbec kdy vyprodukovala. Připočtěme ještě k tomu perfektní titulní kousek. I přesto si myslím, že přes všechny superlativy, které se kolem "Land Of The Free" vznáší, Hansen nedokázal tak úplně navázat na své angažmá v HELLOWEEN... "Keeper" to prostě není.
Václav Votruba 7/10
Seznam skladeb:
1. Rebellion in Dreamland
2. Man on a Mission
3. Fairytale
4. All of the Damned
5. Rising of the Damned
6. Gods of Deliverance
7. Farewell
8. Salvation's Calling
9. Land of the Free
10. The Saviour
11. Abyss of the Void
12. Time to Break Free
13. Afterlife
Sestava:
Kai Hansen – kytary, zpěv
Dirk Schlächter – kytary, klávesy, zpěv
Jan Rubach – basa
Thomas Nack – bicí
Rok vydání: 1995
Čas: 56:43
Vydavatelství: Noise Records
Země: Německo
Diskografie:
1990 – Heading for Tomorrow
1991 – Sigh No More
1993 – Insanity and Genius
1995 – Land of the Free
1997 – Somewhere Out in Space
1999 – Power Plant
2001 – No World Order
2005 – Majestic
2007 – Land of the Free II
2010 – To the Metal!
Související články:
GAMMA RAY - Heading For Tomorrow
GAMMA RAY - Heading For The East (DVD)
GAMMA RAY - Sigh No More
GAMMA RAY - Insanity & Genius
GAMMA RAY - Majestic
GAMMA RAY - Land Of The Free 2
GAMMA RAY - To The Metal
Přečteno: 5779x
Komentáře
10/10
to recenze gamma ray land of the free:
Je neskutečný jak tohle album má rozdílné skladby- fenomenální , až atmosférickou skladbu Afterlife,neskutečně dobrá skvělá nářezovka - Fairytale, man o n a mission- jedna z vůbec nejlpších písní ve speed metalu.Pro někoho může být toto album nuda, protože hned první písní je rebbelion, já bych tuto píseň dal až jako pátou na album.Přesto je tato věc, s heading for tommorow nejlepší dlouhá skladba , jako keeper či helloween od helloween. Ať už si člověk vybere jakoukoliv skladbu, tak hodně hodně silná!!MOžná somewhere má větší náboj, rychlejší šlapáky, ale právem je tato deska kultovní deskou Gamma ray. 10 z 10 možných.škoda , že takových desek nenatočily gamma ray více!!
Podle mě hodně přeceňované album. Debut Heading For Tomorrow je podle mě mnohem lepší a má i lepší zvuk.
Poctivě jsem přemýšlel, proč mně, jako jednomu z mála (přesněji dvou) toto album tolik nesedlo. Ujasnil jsem si to až s novým počinem Edguy a v podstatě se budu opakovat: jsou to ty již zmíněné rockové prvky v některých skladbách, prostě jistá "špinavost" (diplomaticky bych řekl "neuhlazenost"), ve zvuku i melodiích. V ničem jiném to nebude. Alba, která od G. Ray preferuji více, mi přijdou bombastičnější a nadýchanější.
přesné... naprostý souhlas.
Ahoj, sháním 2 lístky na stání/stání u podia na listopadový koncert Rammstein. Pokud by se našel někdo, kdo by měl ty 2 lístky volné, tak ať mi prosím napíše na laurapokorna@seznam.cz, moc děkuju ;-)
Každopádně u mě je pořadí následující:
1. Somewhere out in Space
2. Powerplant
3. Land of the Free
4. Heading for Tomorrow
5. Majestic
5. Sign No More
Ostatní alba jsou velká slabota, zvláště to poslední...
naprosto souhlasím s Tassadar. Jednoznačně 10/10, jejich nejlepší album a po něm Powerplant. Už jsem to tu kdysi zmiňoval. Pagane tvých 7/10 je úlet jako hrom, jestli tam ty melodie neslyšíš, tak je čas něco ze sebou dělat. Jiným kapelám s naprosto průměrným albem, kde je problém nějakou hitovku najít dáš klidně devítku - nechápu.
... jedna z nejlepších fošen speed metalu. 10/10
Zřejmě máme s Paganovým dost podobný náhled na hudbu, i když výrazně menšinový. Za nejlepší album Gamma Ray považuji Powerplant a hned za ním bych dal Majestic (s touto volbou budu asi ojedinělý).
Musím jen nechápavě kroutit hlavou nad Paganovým hodnocením, jiným deskám tu sází stejné, nebo i vyšší body, ale s tímto nesmrtelným monolitem nejdou srovnávat ani v nejmenším. Album nemá chybu, jediný hluchý nebo slabý místo. Pro mě rozhodně nejlepší deska gamapaprsků, co kdy udělali a kterou se jim bohužel už zřejmě nepodaří překonat. Pro mě jasných deset.
Souhlasím s Tassadarem. Land of the Free je naprosto geniální deska. Po Keeperech nejlepší album, co kdy Kai udělal.
Neskutečná deska. Promakané kompozice, vynikající sóla, neotřelé melodie (!!!), Kaiův chraplák, jednooká bestie z jericha na nejlepším obalu GR vůbec a všemu vévodící úvodní megaopus Rebellion in dreamland. Na tričko s tímhle motivem jsem opravdu hodně pyšný, společně s powerplant nejlepší gamma ray. Jasná desítka, v rámci žánru naprosto kultovní placka. Klidně by se mohla jmenovat Walls of Jericho II. ...
Po Walls Of Jericho najlepší speedový album.. Ba dokonca najlepšia doska 90s rokov. Hity ako Rebellion In Dreamland, Abyss Into The Void, Farewell.. tak tie sa snad ani nedaju komentovat.. ..klenot
Téměř do puntíku souhlasím s komentářem Paganovým. Pro klasičtí Gamma Ray začínají až ustálením sestavy (která se dodnes nezměnila) a albem Somewhere out in Space (teď nevím, zda název alba nekomolím). Na Land of Free Pt. I. mi vždy vadila (ne všude) jakási "rocková příchuť", někde možná i náznaky blues či již. rocku, a melodicky mi dodnes "nesedlo". Ale asi budu se svým názorem ojedinělý. Dvojka LoF je sice vykrádačka na druhou, ale poslouchá se mi daleko lépe.