Endgame je doska ktorá má svojou živelnostou najbližšie asi k Rust in Peace ,zato novinka tiahne viac k albumom Countdown,Youthanasia ako tu už iste bolo spomenuté .U mňa obrovská spokojnost keďže mam rad aj tvrdšie obdobie megadeth do RIP ,aj to ktoré prišlo v 90 rokoch po RIP.

Dlho som ju nepocul, a preto ma prekvapila jej intenzita a thrashova nadupanosť. Tie sola su lahodkove a maju hlavu a pätu. Spev je super, zvuk masakralne hutny a pritom sama hitovica. Sorry, ale novinka jej napriek uctyhodnej kvalite nesiaha ani po kolená...
Death by the headcrusher!!!

Endgame je výborná doska,púšťam si ju dosť často.

Po viacerych počutiach mozem novy album hodnotit ako FAJN a DOSTOJNU rozlúčku s bohatou karierou, ale tie erektívne stavy typu "9/10 či plny počet" by som jednoznačne krotil. To by museli mat Endgame, System či Dystopia plny kotol a na staré pecky by nestačila tabulka, hehe. Ale proti gustu...
Mensim problem je pre mna to, že X-krat počujem znamy riff, či melodiu, čo sa mi v minulosti u Davea a spol. často nestávalo. Vokál žial tahá občas za uši, čo najviac cítiť v uplne zbytočnej Ride the Lightning. Skoro cely album sa nesie vyhradne v strednom tempe, až na najhoršiu vec I don´t Care a dvojicu vypalovačiek Tipping Point/Let the be Shred. Povedal by som, že zaver albumu je suverenne najsilnejší - trio Obey The Call, I am War a dojemna The Last Note nemaju chybu. Bola by to skvela bodka, nebyt toho spominaneho neštastného záveru s RTL...
Za mna teda peknych 7/10 a pekny retro mix Countdown/Cryptic, ktory ma sice oproti predchadzajucej The Sick menej hitoviek, ale naopak i menej vaty a lepšie drži pohromade.

PS: odporučam si osvetlit dosku Endgame. Budete velmi prevapeny ake je to zvukové a hudobné tornado oproti novinke. Intenzita ako sviňa!
PS2: pochopil niekto zmysel totalne zbytočneho rozdelenia na 2 LP platne? Iba plytvanie materialom...

Výborná deska. Jen je třeba trochu přeskládat setlist a vyhodit dva slabší kousky - Another Bad Day a Made To Kill. A místo nich zařadit bonusy, včetně instrumentální The Last Note - má svoje kouzlo, i když ne napoprvé. Celé album úžasně zraje časem. Po dvacátém poslechu ho řadím hned za The System Has Failed. 9,5/10

Krasny navrat do 90-tok, melodie, zvuk, (aj bonus Bloodlust).
Za mna plny pocet.

dal si song, ktorého je spoluautor ... a lebo chcel ... Achjo je ten v zrkadle

...vysvětlil Mustaine a musel tím vehnat slzy do očí zástupů svých věrných...

40 let brečíš, že tě vyhodili z Metallicy, přičemž Hetfield a Ulrich ho nemůžou mít víc piči. A pak si song té kapely dáš nakonec svojí poslední desky... Achjo...

Novinka potěší zejména fanoušky 90tek a desek jako Cryptic, Countdown a Youthanasia. Žádný Rust In Peace se nekoná a je to dobře. Dave už nepotřebu žádnou divočinu. První poslech mě vyděsil a považoval jsem novinku jako snad nejhorší desku kapely. Houby, nejhorší je vždycky určité očekavání, které když se nenaplní, člověk to bere jako zradu a hledá chyby, které mnohdy ani nejsou. Jo, čekal jsem větší odvaz jako posledně, ale nakonec to možná dopadlo ideálně. Dneska už si to užívám.

Byla to dlouhá cesta na který mne Megaděd provázel. Na každou desku se těším, někdy jsem pak zklamanej, jako minule a bohužel i teď. Když už hraje tenhle agresivní žánr (a je v něm legendou), má desítky let nasranou image a ohlásí poslední desku, čekal bych, že má víc nabito. Ty songy nejsou špatný, ale v hlavě mi nezůstává po pár posleších nic, co bych si chtěl zařvat. Neřeže to, nekouše to, a to by mělo. Trpí to stařeckym úbytkem testosteronu, stejně jako Metallica. Ale borec Dave je i tak.

10/10

No,vidím,že budu tady za černou ovci mezi skalními fanoušky Megadeth,ale já nejsem vůbec nadšený z této desky. Po minulé,pro mně povedené nahrávce jsem čekal zase hodně energie,ale na tu bohužel Mustaine už nemá sílu 5/10.

Album to není špatné. Rozhodně lepší, než předchozí The Sick...
Na druhou stranu ani zdaleka nedosahuje kvalit The System Has Failed, pokud mám zůstat u období po znovuobnovení Megadeth.
K jasným slabinám patří primitivní Another Bad Day a nic nepřinášející monotónní Made To Kill. Po více posleších se nemůžu vypořádat ani s Hey God - Mustaine měl na posledních šesti albech desítky lepších momentů.
Na druhou stranu jsou na desce také silné songy - úvodní Tipping Point, velmi povedená Let There Be Shred a zejména pak skladby ve středním a pomalejším tempu, jako Puppet Parade, Obey The Call, přičemž k nejsilnějším z nich řadím I Am War, úvodním riffem trošku připomínající Accept a závěrečná The Last Note. Ty jsou přímo parádní.
Bonus Ride The Lightning na album rozhodně patří, zahraný je skvěle, Mustaineův zpěv v něm nijak nekritizuji a neporovnávám s Hetfieldem - nedává to smysl.
Za mě je nová a asi poslední deska Megadaeth za velmi slušných 8/10, protože pozitiva převažují.
A když už byla řeč o Metallice - ta dle mého názoru zůstává daleko vzadu už řadu let. Nevěřím, že se ještě zvedne.

Presne tak odchod vo velkom štýle...album mi sadol na prvú dobrú a užívam si ho.8.5/10.

Jsem nepokryty fanoušek Megadeth, jejich tvorbu davam víš než Metallicy a bál jsem se tehle chvíle. Chvíle, kdy skupina ohlásí poslední album a taky - popravdě - jak to poslední album dopadne. Ale vzteklej zrzek nezklamal a album je za me o tridu lepsi nez minuly počin, který taky nebyl vůbec špatnej. za mě 9/10

Můj vztah ke kapele Megadeth by se dal nejspíše charakterizovat jako neutrální, patřím k té části metalové komunity, která zná několik jejich nejznámějších songů, párkrát jsem si poslechl jejich stěžejní devadesátkové opusy „Rust in Peace“, „Countdown to Extinction“ či „Youthanasia“, a také poměrně úspěšné novinky „Dystopia“ a „The Sick, the Dying... and the Dead!“. Na letošní bezejmenné album, označené zkrátka jako „Megadeth“ („Metallica“ mrk, mrk), mě nalákal především fakt, že by se údajně mělo jednat o poslední album Megadeth před odchodem Davea Mustainea na zasloužený thrashmetalový odpočinek, což z něj rázem učinilo jednu z největších metalových událostí tohoto roku. Že se bude jednat o něco speciálního se potvrdilo v momentě, kdy byla zveřejněna informace o chystané listening session, odehrávající se v kinech po celém světě v podvečer před oficiálním vydáním bezejmenné novinky. Žádné vydané singly jsem si před akcí v kině, tedy ani před samotným vydáním alba, nepouštěl, chtěl jsem jít na poslech s čistou hlavou a nechat se překvapit, jaké rozloučení si pro své fanoušky pan Mustaine připravil. A právě už v kině při čtvrteční listening session mě na první dobrou zaujalo hned několik položek, u kterých jsem měl příjemné svrbění na vnitřní straně stehen, což signalizovalo, že tomuhle albu rozhodně budu v následujících dnech a týdnech věnovat zvýšenou pozornost. Krátce poté, co nás z plátna uvítal hřivnatý Dave Mustaine, se z reproduktorů spustila úvodní pecka „Tipping Point“, která je za mě absolutní esencí toho, jak já si představuji typickou píseň Megadeth. Máme zde veškeré kapelní trademarky hezky pohromadě. Signifikantní zpěv, svižný thrashový riff, který se zavrtá pod kůži, kytary ostré jako Leatherfaceova motorová pila, precizní kytarová sóla a excelentní změna temp. Perfektní otvírák, který dokonale navnadí na další dění. Následující „I Don´t Care“ mě naprosto uzemnila svým punkovým feelingem, jistou dávkou přidrzlosti, v refrénu působila až lehce pouličním, crossoverovým dojmem, což mě myšlenkami házelo někam směrem k devadesátkové éře Suicidal Tendencies. Krásný kontrast oproti úvodnímu thrashovému nátěru a opět trefa do černého. Uvolněnější „Hey God?!“ mě zpočátku příliš nezaujala, přišla mi lehce nevýrazná, taková nemastná, neslaná, postupně ale vcelku vyrostla a momentálně ji vnímám tak, že po úvodních sypačkách je příjemné na chvíli ubrat nohu z plynu. Podobně jsem to měl i s „Let There Be Shred“, taktéž technicky úplně na pohodu song, jen mi tam prostě něco scházelo. K této skladbě se mi ale ani po několika posleších nepovedlo nalézt nějaké větší sympatie, působí až příliš obyčejně, zkrátka nemá moc čím zaujmout. Chytlavá, melodická „Puppet Parade“ je podle mě jasná rádiovka, refrén jsem si zpíval už v kině, takže tady není o čem. S „Another Bad Day“ to bylo zpočátku trošku složité. Zaujal mě její přímočarý styl a její ležérní atmosféra, ale hrozně mě štvala svým repetitivním refrénem. Časem se mi však líbila víc a víc a momentálně to spolu máme tak, že ji točím prakticky denně. V jednoduchosti je krása. Řízná „Made to Kill“ má opět tu nevýhodu, že stojí mezi dvěma výraznějšími kousky, jinak by dost možná vynikla mnohem víc. Valivá „Obey the Call“ byla láska na první poslech, temnější nádech jí neskutečně sluší, její atmosféra vás přímo pohltí, má rovněž silný a zapamatovatelný refrén, výborné kytarové sólo, perfektně graduje, tohle je dokonalost sama. Velice povedená je i předposlední „I Am War“, závěrečné rozloučení v podobě retrospektivní „The Last Note“ (ta tklivá akustická vyhrávka… regulérní husí kůže) je pak příjemné zakončení této nadmíru povedené kolekce. Bonus v podobě coververze „Ride the Lightning“ (mrk, mrk Metallica podruhé) asi nemá smysl nějak více rozebírat, já bych se bez něj určitě obešel, ale respektuji vůli velkého šéfa. Dave Mustein se na novince obklopil opravdu výbornými muzikanty, to všechna čest. Každý člen odvedl poctivý kus práce, deska je pestrá, zní svěže a moderně, přičemž si stále uchovává určitého kapelního ducha. Opravdu klobouk dolů před výkony všech členů kapely. Za sebe bych vyzdvihl jednak slušný zpěv, ale hlavně šťavnatá kytarová sóla. Tady úplně rozumím tomu, že si Mustaine kytaristu Teemu Mäntysaariho tolik chválí. Jeho práce je často přímo uhrančivá. Pokud přijmeme fakt, že se má skutečně jednat o poslední studiovou nahrávku Megadeth, pak je to odchod opravdu ve velkém stylu. „Bílé album“ (mrk, mrk potřetí) je za mě důstojnou tečkou za více než čtyřicetiletou historií této legendární thrashmetalové party. Deska mi udělala fakt velkou radost. Epilog hodný mistrů. So let this last note never die! 8,5/10.