THE CRUEL INTENTIONS - Sebevědomí, sociální sítě a glamová image
Norsko už dávno není jen black metal. I když ne natolik jako Švédsko a Finsko, propadlo i Norsko na konci první desetiletky tohoto tisíciletí glam metalové horečce, která mimo jiné vygenerovala kapelu Vains Of Jenna. Ta neměla dlouhou životnost, ale na jejích troskách se objevili The Cruel Intentions, kteří vykazují životaschopnosti o něco více. V minulých dnech vydali podařené album „All Hail Hypocrisy“, a to byla skvělá příležitost spojit se s kapelou a zeptat se na pár věcí.
Nové album „All Hail Hypocrisy“ zní tvrději a sebevědoměji než vaše předchozí nahrávky. Měli jste od začátku jasnou představu, kam chcete kapelu posunout?
Určitě působí sebevědoměji. Nebyl to ale záměr, stejně jako jsme si neřekli, že chceme udělat tvrdší desku. V podstatě jsme postupovali skladbu po skladbě a byli jsme otevřeni všem vlivům a inspiracím. Co jsme udělali vědomě, bylo to, že jsme strávili mnohem více času ve studiu hledáním správného zvuku pro album.
Název „All Hail Hypocrisy“ zní jako poměrně ostrý komentář k dnešní společnosti. Co vás k němu vedlo?
Myslíme si, že je to titul, který si každý může vyložit po svém. Někdo ho může chápat jako komentář k mezilidským vztahům, jiný jako obecnější společenskou kritiku. Je na posluchači, jak si ho přebere, a to se nám líbí. Jsem si jistý, že se s ním každý dokáže nějak ztotožnit na základě vlastních životních zkušeností.
Máte pocit, že je nová deska temnější nebo osobnější než vaše předchozí alba?
Ano, myslím, že je o něco temnější a osobnější. Ale podobně na tom bylo už album „Venomous Anonymous“. (smích) Naše hudba se tak nějak pohybuje mezi temnějšími náladami a party atmosférou. Novou desku lze vnímat jako pokračování té předchozí, mezi oběma alby vede jasná spojnice.
Jak materiál vznikal? Rodily se skladby spontánně na zkouškách, nebo jste na nich pracovali dlouho dopředu?
Měli jsme spoustu nápadů a rozpracovaných skladeb dlouho předem a některé z nich se dostaly na album. Některé riffy vznikly během zkoušek, ale skládání probíhalo spíš jako postupné vrstvení jednotlivých částí. Skladby jsme průběžně dolaďovali a definitivní podobu získaly až ve studiu během nahrávání.

Na albu je silný důraz na energii a tah na branku. Přemýšlíte už při nahrávání o tom, jak budou skladby fungovat naživo?
Rozhodně. Tentokrát jsme skládali a nahrávali s vědomím, že písně musí fungovat i na koncertě. Už jsme živě vyzkoušeli čtyři nebo pět skladeb a můžu potvrdit, že na pódiu znějí ještě lépe. (smích)
Která skladba z „All Hail Hypocrisy“ nejlépe vystihuje současné The Cruel Intentions?
To je dobrá otázka. Řekl bych „Triple Threat“, která patří i mezi moje nejoblíbenější skladby na desce. Je temná, plná energie a zároveň je to pořádná rocková party skladba s prvky punku i metalu.
Máte ve své tvorbě stále zdravou dávku drzosti a rebelství, které byly vždy součástí glam a sleaze rocku, nebo dnes kapelu vnímáte jinak?
Je to zvláštní, ale mám pocit, že jsme pořád stejní jako v době, kdy vyšlo první album „No Sign Of Relief“. Možná jsme trochu dospělejší, ale pokud jde o tvorbu, její podstata zůstala stejná. Některé věci se zkrátka nemění.
Vaše hudba jasně navazuje na tradici hard rocku osmdesátých let. Co vás na tomto zvuku inspiruje natolik, že se k němu vracíte?
Myslím, že je to kombinace svobody, postoje a dravosti, která byla pro tu dobu typická. Právě to inspiruje i dnešní rockové kapely, včetně nás. Bezstarostná atmosféra ve stylu „na ničem nezáleží“, kterou si s touto érou spojujeme, je pořád přitažlivá. Rock byl tehdy hlavně o zábavě, ale také o následcích, které občas dobrá zábava přináší. Lepší odpověď asi nemám. (smích)

Lze The Cruel Intentions považovat za přímého nástupce Lizzyho bývalé kapely Vains Of Jenna?
Asi není úplně jejím přímým nástupcem, i když mezi oběma kapelami existuje určitá hudební spojitost. Bylo by ale nesprávné takto je označovat. Samozřejmě hlas Lizzyho bude vždy představovat určité propojení mezi oběma skupinami. Hudebně i stylově jsme posunuli jiným směrem.
Jak těžké je dnes dělat melodický hard rock tak, aby nepůsobil jen jako nostalgická vzpomínka na minulost?
Snažíme se nebýt nostalgickou kapelou. Do své hudby se pokoušíme promítnout všechno, co máme na rocku a metalu rádi. Posloucháme všechno od rocku šedesátých a sedmdesátých let přes brutální metal z přelomu tisíciletí až po současný rock. Naším cílem je, aby naše hudba zněla svěže.
Když skládáte nové písně, snažíte se cíleně vytvářet silné refrény a koncertní hymny, nebo vše necháváte vznikat přirozeně?
Asi je to součást švédské DNA vytvářet silné refrény a hymny. (smích) Ale vážně, chceme psát refrény, které si lidé zapamatují, které jim uvíznou v hlavě a které si budou moci zpívat s námi.
The Cruel Intentions působí jako kapela, která stojí především na energii živých vystoupení. Jsou pro vás koncerty stále tím nejdůležitějším?
Záleží na tom, koho z kapely se zeptáš. (smích) Pro mě osobně jsou koncerty rozhodně to nejdůležitější. Jde o spojení s publikem, o možnost předat hudbu lidem přímo naživo. Právě tam všechno, na čem pracujeme, skutečně ožívá.

Vnímáte rozdíl mezi evropským a americkým publikem? Reagují fanoušci na vaši hudbu odlišně?
Ve výsledku je to dost podobné, ale v Evropě máme možná o něco mladší publikum. Na druhou stranu máme velmi silnou fanouškovskou základnu i v USA. Takže bych řekl, že je to stejné, ale přece jen trochu jiné. Láska k energickému rocku je ale na obou stranách Atlantiku naprosto stejná. V České republice jsme zatím nikdy nehráli, takže doufáme, že si tamní publikum brzy vyzkoušíme na vlastní kůži.
Image byla vždy důležitou součástí glam rocku. Jak ji vnímáte dnes, v době sociálních sítí a digitální prezentace?
Byla a stále je, ale my se vlastně oblékáme úplně normálně, prostě tak, jak chodíme do svých oblíbených rockových barů v Oslu nebo na večerní tah. Některé kapely staví svou image úplně na první místo a jdou v tom naplno. My to tak nemáme. Na druhou stranu chápu, že výrazná estetika glam metalu se do dnešního světa sociálních sítí dobře hodí, protože je velmi vizuální. A to může být výhoda.
Co považujete za největší problém současné rockové scény – přesycenost kapelami, nedostatek prostoru v médiích, nebo něco jiného?
Myslím, že problémem je spíš to, že velké koncertní agentury a obří festivaly se trochu bojí dávat prostor rockovým kapelám. Nemyslím si, že by rockových skupin mohlo být příliš mnoho – naopak je skvělé, že jich stále vzniká víc a víc. Určitou roli ale možná hraje i nedostatek prostoru v médiích.
Sociální sítě dnes po kapelách vyžadují neustálou aktivitu. Je to pro vás přirozená součást fungování, nebo spíš nutné zlo?
Asi se z toho postupně stala přirozená součást toho, co děláme. Je to skvělý způsob, jak oslovit nové posluchače a potenciální fanoušky. Na druhou stranu kapely musí věnovat spoustu času věcem, které nemají nic společného se skládáním a hraním hudby. Z dlouhodobého hlediska to může být únavné. Ale taková je dnes doba.
Kdyby sis mohl vybrat jakoukoli klasickou glam nebo hard rockovou kapelu minulosti, se kterou byste vyrazili na turné, koho bys zvolil?
Určitě Guns N' Roses. Taky milujeme Shotgun Messiah, takže by bylo skvělé vyrazit na turné i s nimi, pokud by se někdy dali znovu dohromady.
Přečteno: 361x
Komentáře
Zatím zde není žádný komentář.