SOLAR SYSTEM - Oumuamua
Kdybychom vyhlásili soutěž o to, která domácí kapela dokáže prostřednictvím názvů alb snadno nasadit fanouškům brouka do hlavy, o co na desce asi půjde, měli by havířovští Solar System solidní šanci na vítězství. Debutový „Atlantis“, který kapela představila před jedenácti lety, se kdovíjak neprokouknutelně ještě netvářil, „Synchronicita“, vydaná o pět let později, už mohla příznivce k listování ve slovníku přimět, aktuální „Oumuamua“ zachází ještě o krok dál. Pustíte-li se do pátrání, dozvíte se, že Oumuamua je první známý mezihvězdný objekt, který navštívil naši sluneční soustavu, byl objeven 19. října 2017 havajským teleskopem Pan-Starrs a jeho domorodé havajské jméno znamená „posel z dálky přicházející jako první“.
Přesný význam pojmu „Oumuamua“ byste asi poslechem stejnojmenného alba neodhalili, nicméně k této základní podstatě přidali Solar System i pohádkový motiv a vytvořili poměrně neradostný, obsahově provázaný příběh s nenásilnou atmosférou, v němž dějová linie je dostatečně poutavá a nijak nesvazuje nebo neomezuje sjízdnost nahrávky, takže každá ze skladeb obstojí i samostatně a jejich spád se nemusí přizpůsobovat či podřizovat nutnosti udržet příběh a jeho výpravnost pohromadě. Pokud máte v malíku předchozí dvě alba kapely, máte i dostatečně jasno v tom, co se na albu bude dít. Tvárná míchanice power a heavy metalu, uchopená občas hodně rozvážně a občas velmi dravě, která by měla spolehlivě oslovit příznivce kolegů Perseus, Rimortis či Ingott (obecně by se snadno dalo říci kteréhokoliv žánrového fanouška) staví na dobrých melodiích, civilním a vyzrálém projevu rozvážného, nevtíravě charismatického a lehce nakřáplého vokálu Oty Gajdoše a na určitém zvukovém posunu, zprostředkovaném velmi harmonickou symbiózou kytar a hostovských kláves Martina Roženka.

Kandidátem na nejvýraznější položku se patrně stane úvodní přímočará a proměnlivá klipovka „7 černých havraních těl“ (k jejímu motivu se Solar System vrátí v jemnější formě v epilogu „Padají hvězdy) se snadno zapamatovatelnou instrumentální pasáží, líznutou klasickou hudbou. Tahle píseň je ideální ukázkou současné formy a postupů kapely, nicméně tím, jak příběh dobře graduje, velmi silné trumfy si kapela schová do druhé poloviny alba – zemitá, syrovější a nespěchající „Srdce zabolí“ má velmi důstojnou a vyzrálou podobu, následná „Být tam dřív“ představuje nejživější položku alba s krásně klenutým refrénem a de facto i finále příběhu, protože instrumentální „Oumuamua - poslední signál“ s dominantní vláčnou kytarou či do klávesové nadýchanosti a náladové melancholie posunutá „Padají hvězdy“ už jen intenzivně zklidňují předchozí napětí, byť naléhavost, která z „Padají hvězdy“ sálá, je velmi působivá.
Solar System vydali v téměř pravidelných intervalech během šestnácti let svojí existence třetí album. Třeba jim tohle tempo vyhovuje, ale kdyby svoji aktivitu zvýšili a přišli s další nahrávkou o něco dřív, vůbec bych se nezlobil. Mají co nabídnout.
★ 7,5/10
Seznam skladeb:
- Intro
- 7 černých havraních těl
- Architekti světla
- Dýchej svět
- Slzy země
- Srdce zabolí
- Být tam dřív
- Oumuamua – poslední signál
- Padají hvězdy (Epilogue)
Sestava:
Oto Gajdoš – zpěv
Petr Štrauch – kytara
Patrik Veselský – kytara
Martin Vaněk – baskytara
Jan Gajdoš – bicí
Hosté:
Martin Roženek - klávesy
Rok vydání: 2026
Čas: 44:37
Země: Česká republika
Diskografie:
2015 – Atlantis
2020 – Synchronicita
2026 – Oumuamua
Foto: archiv kapely
Přečteno: 585x
Komentáře
Ahoj, v seznamu skladeb chybí píseň Svítání, zařazená jako číslo čtyři :-)