BURNING SUN - Power to Survive

U kapely Burning Sun na první pohled překvapí několik okolností. Zaprvé v jejich podání slyšíme melodický power speed natolik old schoolového (konkrétně devadesátkového) střihu, že jde dnes v podstatě o raritu. Zadruhé místo původu Maďarsko není tradiční žánrovou destinací, ačkoli jedna formace z této země díru do světa udělala. Čtveřice aktérů z Burning Sun by na už neexistující Wisdom ráda navázala (v jedné z nových písní doslova), a pomoc by jí k tomu měl i kontrakt s německou vydávající firmou Pride & Joy Music.

Hned po slyšení několika tónů nicméně začne být zřejmé, že těmto hudebníkům něco podstatného schází. Vůbec přitom nevadí nepůvodnost nabízeného materiálu, která dosahuje takových rozměrů, že v podstatě maže jakékoli známky osobitosti. Maďaři si berou něco od Helloween, něco od Edguy, Hammerfall, Angry a pravděpodobně ještě dlouhé řady dalších. K tomu kupí jedno klišé za druhým, ale na to jsme u podobných part zvyklí. Problém je někde jinde...

Zaprvé za mikrofonem nestojí dobrý zpěvák. Nicolas Peter (což je zároveň kytarista a hlavní skladatel) nemá charisma tradičních frontmanů a skladby nedokáže utáhnout, zvlášť když jsou na jeho výkonu postaveny. Situace se zlepšuje ve vícehlasných pasážích, případně v kooperaci s hostujícím kolegou, resp. kolegyní. Jde pouze o dva songy, nicméně i díky tomu - a také výborně stavěnému refrénu - se kousek "Emaly's Hymn", ve kterém se blýskne Herbie Langhans, stává nejlepší položkou nahrávky.

Takhle by to šlo, kdyby se v podobné formě odehrály i další stopy. Většina z nich ale dojíždí na málo chytlavé plochy, a pokud se píseň zvedne (nejčastěji v chorusech), dojem sníží buď zpěvákův solitérní přednes nebo - a to je druhý velký zádrhel - plytký zvukový mix. Když už se rozhodnu pro interpretaci prastarých a mnohokrát omletých postupů, minimum, které musím zajistit, je dokonalý sound. Ale protože ani tohle maďarský kvartet nedokázal, nemůže po (jenom trochu kritických) posluchačích chtít, aby jeho nové album vynášeli do nebes.