EXUMER - Death Mask Messiah

Druhá historická etapa německých Exumer připomíná příběh obrozeného Fénixe. Zatímco první dvě fošny z osmdesátek neměly sílu přebít tehdejší konkurenci a ani z dnešního pohledu nepůsobí dvakrát výjimečně, návratové dílo "Fire & Damnation" z roku 2012 okamžitě umístilo kapelu na mapu nejlepších thrash metalových spolků. Němci našli svůj výraz a styl, který se jednoznačně přiklání ke klasické žánrové škole. Novinka "Death Mask Messiah", jež přichází sedm let po zápisu "Hostile Defiance", v této tradici pokračuje a fanouškům servíruje tučnou várku příjemně předvídatelného masakru.

Sestavu posílila nová rytmická sekce, kmenovou dvojicí ale zůstává zpěvák Mem von Stein a kytarista Ray Mensh, který je zároveň většinovým autorem hudby. Práci obou borců poznáme okamžitě. Postupy jsou totožné (a to v rámci všech novodobých desek), riffy ani zpěvy nechtějí ohromit progresivním uměním. V základu je cítit inspirace thrashovou řeží Slayer, Exodus a Sepulturou z období desky "Arise", zavedené kompoziční principy ale Exumer osekali od přebytečných nánosů a vybrousili k dokonalosti. Výsledkem jsou songy, jejichž osobitost vězí právě ve schopnosti neustoupit soudobým trendům, vyjma zvuku, který naopak musí splňovat moderní nároky. Osvědčený Arthur Rizk výzvu splnil do puntíku a ozvučení díla patří k absolutní špičce.

Úvodní titulka díky chytlavému riffu otevře aktivní komunikaci kapely se svými posluchači. Intenzivní hudební pokec pokračuje pod taktovkou Steinova hlasového diktátu, který nepozbyl nic ze své charakteristické štěkavosti. Přidají se hutné groovy přechody i melodické sólo, stavebním tmelem ale zůstává riffový thrash (nejlépe v područí rychlého tempa) a za každou cenu důrazná rytmizace, které dominují tvořivé bicí Jeroma Reila, syna velkého Ventora z Kreator. V "Blinding Skies" německá pětka ještě přidá na síle, v bridgi ale opět dostanou prostor melodie (Stein jakoby se chvílemi snažil o zpěv) a sólo podhustí bzučivé speedové beglajty. Vynikající stylová jízda, která udržuje thrash-appeal nahrávky na nejvyšší možná úrovni.

Úplně stejná forma kapele vydrží do konce hrací doby. Občas tempo přepne do šlapavých středních poloh, většinou se ale odehrává přímočarý žánrový kalup, aniž by se dostavily stopy obehranosti nebo únavy. Drobnou výjimku tvoří závěrečný cover od Nasty Savage, ve kterém si zahostoval zpěvák Nasty Ronnie. Jde o zajímavé zpestření nahrávky, nicméně je dobře, že jej kapela zařadila až na samotný závěr, aby odlišná nálada dané předělávky nenarušila přísnou thrashovou hegemonii. Ta je odzbrojující a nekonečně chytlavá. Pokud vás novodobá tvorba Exumer bavila, album "Death Mask Messiah" daný postoj jenom umocní. Tohle je vrchol, líp už to s ohledem na tradiční žánrové postupy snad ani nejde.