SHAKRA - Just Live Loud!

Statistika sice nuda je, ale když vyjdete ryze z nezaměnitelných historických faktů, jsou pilíře pro status Shakry jasně dané – kapela má za sebou více než třicet let nepřehlédnutelné existence a za tuhle dobu vydala třináct řadových desek, z nichž žádná nespadla do kategorie nepovedených průšvihů. Subjektivně vzato se už pár let přetahuje s Gotthard o titul nejlepší hard rockové kapely ze země čokolády a přesných hodinek a s dosud poslední deskou „Invincible“ si sáhla na jedno z nejvyšších míst ve své historii. Na druhou stranu je obtížné najít v jejím portfoliu skladbu, která by z hlediska popularity alespoň chytala za šos některou z pecek stylových kolegů Scorpions, či Bonfire, protože žánrové hranice jsou pro ni naprosté dogma a vždycky hrála tak nějak na (občas hodně jiskřivou) jistotu.

Přesně takový je příběh i nové řadovky „Just Live Loud!“. Křikloun Mark Fox, jehož nakřáple svěží hlas je jednou z nevtíravých dominant nahrávky, může motto alba „Prostě žij nahlas, nežij napůl, nečekej věčně, neschovávej se“ vysvětlovat tím, jak se mu s narozením a růstem dcery mění pohled na svět. Kytarista Thomas Muster může tvrdit, že i přesto, že s každým albem Shakry byl spokojený, stále se snažil psát lepší skladby a teď se mu konečně podařilo napsat desku, kterou, kdyby si měl vybrat, by si určitě jako první bez váhání vzal na pustý ostrov.

Nečekejte od „Just Live Loud!“ velkolepé album, plné nepřekonatelných hitů, to není podstata Shakry. Tohle je výsledek práce zkušených muzikantů, kteří vědí, co žánr vyžaduje, jsou natolik dobří, že se dokážou vyhnout jakékoliv rutině, cítíte, že je jejich muzika maximálně baví a kdyby s takhle vyváženou a našlapanou deskou přišli v době, kdy se rodili rockoví hegemoni, asi by se mezi nimi celkem snadno ocitli. Úvodní „Let The Show Begin“ dokonale charakterizuje současnou formu Shakry – klasický melodický hard rock, zahraný s chutí a vášní, s krásně akčními kytarami, výborným refrénovým sloganem a silnou gradací naleze snadno do hlavy a spolehlivě vám rozpohybuje všechny končetiny. Tenhle mustr nemá Shakra příliš potřebu měnit, takže na velmi podobné živočišné vlně projedete prakticky celé album. V baladičtějších „Legends Never Die“ a „High Above The Storm“ přihodí kapela trochu plačtivosti, výpůjčce „Left Outside Alone“ (na albu je ve dvou verzích) od Anastacie dá kapela sympatický rockový kabát a trochu marnotratně vyhodí potenciálního žolíka, když hostovskou účast Serainy Telli využijí v této písni.

I když Shakra stále hrají na jistotu (a proto je aktuální kousek malinko ve stínu předchozího díla), jsou chvíle, kdy se jistota dá počítat mezi bonusy, protože přesně takhle to fanoušci chtějí. Ke jménům kolegů, která už v článku zazněla, přihoďte ještě kvalitativně i hudebně srovnatelné Pretty Maids či Pink Cream 69 a máte k dispozici další kousek do skládačky současné hard rockové extraligy.