DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...

RAGE - Afterlifelines
...Rage bez orchestru: 1. Secrets in a Weird...

ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax





vzestupně
sestupně
vzestupně
sestupně

Bill LEVERTY - Divided We Fall


Jak se zdá, Firehouse jsou dnes už vyhořelá kapela. I když v současné době stále koncertují po domovských Spojených státech, je jasné, že už žijí jen z minulosti. Jejich diskografie se uzavřela de facto v roce 2003, kdy krátce po sebevraždě basisty Bruce Waibela přišli se vcelku průměrným albem „Prime Time“, což byl jejich poslední pokus navázat na úspěšnou minulost, ve které první dvě alba pokrylo zlaté i platinové ocenění. V roce 2011 vyšla ještě deska „Full Circle“,..více

[recenze]

[18.09.2020]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


METALLICA - S&M 2


Metallica si dnes může dovolit úplně cokoliv. Prošla jí nesmyslná kooperace s Lou Reedem v podobě otřesné desky „Lulu“, prošel jí zprasený zvuk „Death Magnetic“ i umístění „Nothing Else Matters“ do nové disneyovky, projde jí bezesporu i druhý díl spolupráce se sanfranciským symfonickým orchestrem „S&M 2“ a prošlo by jí i album, na kterém by byl jen Ulrichův prd s přibaleným smradem. Ale podívejme se na „S&M 2“, která se v době, kdy Metallica nemůže být koncertně činná, dostává na pulty krámů. ..více

[recenze]

[19.09.2020]

[Jan Skala]

[25 komentářů ]

[hodnocení: 3/10]


NAPALM DEATH - Throes Of Joy In The Jaws Of Defeatism


Tentokrát to trvalo pět let, což je v kariéře Napalm Death nejdelší pauza. Ale tahle kapela si to už může dovolit. Má na to nárok, protože postavení legend si vydobyla už dávno. jejich alba "Scum", "Harmony Corrupiton" nebo "Topia Banished" léta patří do zlaté pokladnice extrémního metalu. Tehdy také definovali svou tvář na pomezí grindcoru a death metalu. Zpěvák Mark „Barney“ Greenway sice tvrdí, že se jedná o pokrokovou desku v tvorbě kapely a proto se natáčení protáhlo na celé tři roky, ale znáte to... Žádná velká revoluce ..více

[recenze]

[20.09.2020]

[Jaroslav Hubka]

[18 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


STILEMA - Utopia


Evropská folk metalová scéna se rozrostla o další zajímavou bandu. Se svým debutovým albem totiž přichází italská smečka Stilema. Hned na úvod je třeba upřesnit, že se nejedná o skupinu nějakých vyjukaných mladíků, ale o kapelu s více než patnáctiletou historií. Její kořeny sahají až do roku 2004, kdy ještě pod názvem Stilema XXI fungovala jako čistě akustické folkové těleso, inspirované tradiční irskou hudbu. Jak čas běžel, kapela stále přitvrzovala a přes folk rockové období dozrála až do dnešní metalové podoby. ..více

[recenze]

[21.09.2020]

[Moloch]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


John PETRUCCI - Terminal Velocity


John Petrucci je už dávno na rock/metalové scéně pojem. Na začátku devadesátých let, kdy všemožným žebříčkům o nejlepšího kytaristu vévodil Slash z Guns N`Roses, dokázal na sebe svou profesorskou hrou, spojenou se značnou skladatelskou invencí, strhnout pozornost. To bylo v době, kdy se svými domovskými Dream Theater vydal přelomové album „Images And Words“ a ukázal, že progresivní rock či metal nemusí být jen stylem pro hrstku vyvolených intelektuálů,..více

[recenze]

[21.09.2020]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


POWERMAN 5000 - The Noble Rot


Doba na přelomu milénia, kdy byli Powerman 5000 žhavou kapelou, o které se věřilo, že ji čeká velká budoucnost, je pryč. Nepomohl úspěch desek „Tonight The Stars Revolt!“ a „Transform“, ani brarský svazek mezi frontmanem kapely Spiderem One a Robem Zombiem, a všechno šlo trochu ke dnu. Komerční úspěch se Powerman 5000 už nikdy nepodařilo zopakovat a navíc kvalita alb nabírala diskutabilní úroveň. Kapele rovněž neprospělo, že měnila členy jako na běžícím pásu a nejednou byů Spider takřka osamocen...více

[recenze]

[22.09.2020]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


ALCHEMIST - Anti-Atheist


Už celou desetiletku tvrdím, že mostecké trio Alchemist je velice svébytná a svým způsobem nezařaditelná parta. Přeloženo do češtiny to znamená, že prokousávání se jejich počiny není zrovna uvolněná a bezstarostná procházka provoněným sadem. Důvodů, které se na tom podílí, je hned několik – velmi houževnatá, neohebná a syrová melodika, pronikavost podobně stavěného vokálu frontmana Mentola, tříčlenné složení, neumožňující kdovíjakou košatost,..více

[recenze]

[22.09.2020]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


ASSIGNMENT - Reflections


Německá parta Assignment v loňském roce oslavila čtvrtstoletí svojí existence a zároveň se vrhla do práce na svém pátém řadovém albu. Období, kdy se zaměřovala na míchanici deathu a thrash metalu má sice dávno za sebou, ale protože se drží svého kréda „metal bez hranic“, nepřekvapí, že se jí do jejího výrazu sem tam přimotávají různé žánrové pramínky a že proklamovaná aktuální příslušnost k power progu dostává sem tam hodně pikantní příchuť...více

[recenze]

[23.09.2020]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


BLUES PILLS - Holy Moly!


Že by doba, kdy byli švédští Blues Pills považováni za novodobé hvězdy hard rocku a možná dokonce i za spasietele stylu, už pominula? Jejich debut z roku 2014 naznačil jisté ambice, dle kterých by se Blues Pills nemuseli zařadit do nekonečného zástupu šedivých retro kapel, a když pak o dva roky explodovala bomba „Lady In Gold“, vypadalo to na hvězdnou dráhu. Druhé album totiž bylo zářivým příkladem retro rocku, který míchal staré blues, psychedelii hnutí hippies a dravost Deep Purple..více

[recenze]

[23.09.2020]

[Jan Skala]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


KING DIAMOND - The Puppet Master


Rozčarování v řadách fanoušků Kinga Diamonda bylo po vydání „Abigail II: The Revenge“ skoro hmatatelné. Diamond sice v dobových rozhovorech „povinně“ tvrdil, jak je nová deska skvělá a jak dobře se povedlo navázat na odkaz starého majstrštyku, ovšem rozpaky tím zakrýt nedokázal. Šlo zejména o to, že album každý srovnával s o patnáct let mladším dílem, a v porovnání s ním novinka propadala na celé čáře. Ovšem v táboře kapely panoval klid. King už dávno neřešil prodejní čísla ..více

[recenze]

[24.09.2020]

[Jan Skala]

[12 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


MANTICORA - Darkness With Tales To Tell


Obal k druhému albu Manticory „Darkness With Tales To Tell“ se tváří velmi tajemně a v samotném názvu desky kapela koketuje s temnotou. Kontrastnější motiv k obsahu nahrávky si asi zvolit nemohla – úvodní intro s názvem „…from Far Beyond“ (snad aby otázka, zda se Manticora bude i nadále držet ve stopách Blind Guardian, byla co nejdříve zodpovězena) s citací oblíbence H.P. Lovecrafta do tohoto obrazu plně zapadá, ale od následující „The Chance Of Dying In A Dream“..více

[recenze]

[24.09.2020]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


THE ATOMIC BITCHWAX - Scorpio


Kdyby v pátek 13. února 1970 nevydali Black Sabbath svůj slavný debut, hudební svět by dnes vypadal zcela jistě jinak. Z jejich odkazu totiž léta čerpá nepřeberné množství kapel a nebýt podladěného zvuku kytary Tonyho Iommiho, kterého docílil poté, co si na pile uřízl konečky prstů a musel podladit struny, aby se mu na ně lépe hrálo, pravděpodobně by celý stonerrockový či stonermetalový žánr ani neexistoval. Z Black Sabbath čerpali heavymetaloví, doommetaloví i blackmetaloví umělci, ..více

[recenze]

[25.09.2020]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


SOLAR SYSTEM - Synchronicita


Po dlouhých pěti letech od debutu „Atlantis“ přichází havířovská banda Solar System, jejíž jádro původně tvořili členové power metalových Moravius, s druhou řadovkou. Ta nese název „Synchronicita“ a opět přináší chutnou porci heavy/power metalu, kde prim hrají silné melodie a propracované české texty. Když se k tomu přihodí příjemný hlas pěvce Ota Gajdošě a mrštné prsty kytaristy Petra Štraucha, je zaděláno na skvělou desku a k té novinka opravdu nemá daleko. ..více

[recenze]

[25.09.2020]

[Moloch]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


DANZIG - Danzig Sings Elvis


Že je Glenn Danzig velkým obdivovatelem Elvise Presleyho je stará věc. Skoro stejně jako to, že mu v posledních letech sakra dochází nápady. Mezi jednotlivými alby dělá čím dál větší pauzy, které vyplňuje sbírkami coververzí a různými podivnými recykláty minulých let. Doby, kdy bouřil na MTV s klipem „Mother“ a vydával nezapomenutelné desky typu „Lucifuge“ a „How The Gods Kill“, jsou už pravděpodobně nenávratně pryč a přestože jeho poslední alba (zejména „Deth Red Sabaoth“)..více

[recenze]

[26.09.2020]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 5/10]


STRYPER - Even The Devil Believes


Lze se od Stryper někdy dočkat změny nebo pokroku? Nějaké pokusy v minulosti byly. Když poprvé zkusili trochu polidštit svůj patetický styl osmdesátých let na albu „Against The Law“ to skončilo komerčním propadákem, byť album samotné bylo stejně kvalitní jako nejprotežovanější díla „Soldiers Under Command“ a „To Hell With The Devil“. Podruhé se na předposledním albu „God Damn Evil“ rozhodli přitvrdit a v úvodní skladbě „Take It To The Cross“ svůj murmur připojil i Matt Bachand z deathmetalových Shadows Fall. ..více

[recenze]

[27.09.2020]

[Jan Skala]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


MARILYN MANSON - We Are Chaos


Ta bublina praskla už dávno a zbyl jen podivný smrad... V devadesátých let byl Marilyn Manson fenomén, o kterém věděli i ti, kteří se o rockovou nebo metalovou hudbu nikdy nezajímali. Možná proto, že Marilyn Manson do éteru kdysi vypustil fámu, že si nechal vyoperovat tři žebra, aby orálně mohl uspokojovat sám sebe, možná pro jeho zvrácenou image a možná tím, že kdy byl jeho plakáty vytapetován snad celý svět. Šokovat Manson uměl vždy, už od dob, kdy si zvolil svůj pseudonym..více

[recenze]

[28.09.2020]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


ARIDA VORTEX - Riders Of Steel


Pokud poprvé ve více než dvacetileté kariéře změníte poznávací znamení kapely, dá se očekávat, že tenhle krok přitáhne pozornost i v případě, že nepatříte ke jménům skloňovaným všude a ve všech pádech. Do téhle kategorie ruští Arida Vortex spolehlivě pasují – aktuální novinka „Riders Of Steel“ je už jejich osmým albovým zápisem, za svoji dosavadní kariéru si určité renomé v power metalovém světě vydobyli, ale že by se někdy měli stát vlajkonošem stylu, se rozhodně čekat nedá, ..více

[recenze]

[28.09.2020]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.27952 sekund.