DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...

RAGE - Afterlifelines
...Rage bez orchestru: 1. Secrets in a Weird...

ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax





vzestupně
sestupně
vzestupně
sestupně

TEMTRIS - Ritual Warfare


V době, kdy se němečtí Velvet Viper plácají v nemastné neslané kaši, přichází se svým šestým albem „Ritual Warfare“ australští Temtris, kteří by se mohli strašně snadno stát náplastí pro fanoušky německých veteránů. Hudba Temtris je ukovaná z velmi podobného heavy (a trošku hard) základu a zpěvačka Genevieve Rodda má obdobné (v některých momentech víc než podobné) zabarvení hlasu i projev jako Jutta Weinhold. A hlavně v porovnání s aktuálním unaveným albem „Cosmic Healer“ z dílny Velvet Viper je „Ritual Warfare“ ..více

[recenze]

[03.05.2021]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Lee KERSLAKE - Eleventeen


Když v roce 2007 opouštěl šedesátiletý bubeník Lee Kerslake své domovské Uriah Heep, byl na tom zdravotně hodně špatně. Měl problémy se sdrcem i nadváhou, a vypadalo to, že hudební kariéru v tu chvíli definitivně uzavřel. Fakticky ano, od té doby se hudbě věnoval pouze okrajově, nestal se členem žádné jiné party, neměl ani vlastní projekt. Jenže Kerslake točil své sólové album. Takové, které podle svých slov měl hlavě už od dětství. ..více

[recenze]

[04.05.2021]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


EVILE - Hell Unleashed


Byli jednou dva bráchové, Ol a Matt. Oba fungovali v thrashmetalové kapele Evile. Ol před časem sestavu opustil, aby se mohl věnovat rodině. Pak se ale do party vrátil, jenže dva roky poté, konkrétně loni, zase odešel jeho starší brácha, Matt. To už mohl být problém, protože se zároveň jednalo o zakladatele a zpěváka kapely. Ol Drake se však nehodlal vzdát, chopil se mikrofonu, přibral nového kytaristu Adama Smithe a studiovka "Hell Unleashed" byla na světě...více

[recenze]

[04.05.2021]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


Suzi QUATRO - The Devil In Me


Když s novou deskou přijde nějaká hvězda sedmdesátých let, je to trochu sázka do loterie. Ne proto, jak dané album bude znít, v tom je předem jasno, protože zdatní sedmdesátníci se už mění velmi neradi a stále více zdůrazňují, že si alba točí pro vlastní radost. To je samozřejmě pochopitelné, už je nezajímají žádné komerční tlaky, mají své dávno jisté a nějaké experimenty jsou pro ně španělskou vesnicí. Otázkou však je, v jaké formě nahrávací proces rockové důchodce zastihne ..více

[recenze]

[05.05.2021]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


DARK THE SUNS - Suru Raivosi Sydämeni Pimeydessä


Rodina je základ. To si možná řekli Mikko a Inka Ojalovi z kapely Dark The Suns, která se klidně dá nazvat legendou gothic metalu. Přes nespornou kvalitu však nikdy první ligu neatakovala a je spíš známa vyloženě zatvrzelým fanouškům žánru. V posledních osmi let nefungovala, ale manželům Ojalovým se po muzice zřejmě zastesklo a tak (už bez dalších spoluhráčů) znovu Dark The Suns aktivovali. Novinka je čtvrtým studiovým počinem a má kouzelný finský název, který nelze vyslovit...více

[recenze]

[05.05.2021]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


WARRANT - Belly To Belly


„Právě jsme v Německu odehráli koncert pro padesát tisíc lidí,“ řekl při jednom interview z roku 1996 bubeník James Kottak, „je to obrovský rozdíl proti tomu, že s Warrant jsme hráli v klubech pro padesát chlápků s pivem.“ Kottak totiž krátce po katastrofálním turné k desce „Ultraphobic“ dostal nabídku posílit legendární německé hardrockery Scorpions. Okamžitě po ní skočil, protože mu bylo jasné, že opouští potápějící se loď. Warrant na vlastní kůži..více

[recenze]

[06.05.2021]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 5/10]


PITCH SHIFTER - Deviant


Kapela v letech 1998-9 často vystupovala na různých obřích festivalech, firma ji protlačila i na menší podium Ozzfestu vedle Limp Bizkit nebo Coal Chamber. Přesto si našla čas na vydání EP „Un-United Kingdom 1999“, na kterém hudebně i textově vycházela ze songu „Anarchy in the UK“ od Sex Pistols. Potěšil i skvěle pojatý cover „Kerosene“ od hc/punkových Big Black.

Jako by však dosažené úspěchy nebyly Pitchshifter souzeny..více

[recenze]

[06.05.2021]

[Jirka Lulek]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


GOJIRA - Fortitude


Když metalová francouzská kapela s japonským názvem zpívající anglicky o celosvětových problémech prorazí, globalizace evidentně funguje. Vydání očekávaného sedmého alba s názvem „Fortitude“ se kvůli koronaviru protáhlo, ale i díky tomu tak vyfasovala deska v kontextu doby další konotace. Síla ducha, spojení s přírodou a environmentální problémy obecně jsou zvláště teď silnými tématy a hudba Gojiry byla vždy jejím prostředníkem. ..více

[recenze]

[07.05.2021]

[Radek Neuman]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


EVERMORE - Court Of The Tyrant King


Dobrý power-speed je dlouhodobě nedostatkové zboží. Kapely, které čerpají z nejúspěšnějšího období daného stylu (tedy zhruba z let 1996 až 2004), by se určitě našly, jenže hudebníci většinou nevychytají zvuk, zpěv nebo prostě neumí složit náležitě atraktivní obsah. A tak se objev nové party, jejíž členové oplývají zvýšeným talentem a vkusem, jeví jako malý zázrak. Švédy Evermore, kteří na konci dubna vydali debut "Court Of The Tyrant King", do kategorie nadpřirozených událostí můžeme zařadit bez větších pochybností...více

[recenze]

[07.05.2021]

[Petr Štěpnička]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


CASTAWAY - Everflowing Past


Asi nebude sporu o tom, koronavirus je v současné době jedním z největších hybatelů celého současného světa. Svůj podíl má i na tom, že slovenští Castaway vyklouzli ze svého obvyklého slimáčího tvůrčího tempa a necelý rok a půl po vydání alba „Before We Drown“ přichází s novinkovým EP „Everlowing Past“. Jak název naznačuje, bratislavská pětice se nenechala strhnout k tvůrčí explozi, a i když se novinková skladba na desce objeví, Castaway dávají přednost kreativnímu proplouvání vlastní minulostí. ..více

[recenze]

[08.05.2021]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


RAZORBATS - Mainline Rock N`Roll


Potřetí o sobě dává vědět norská formace, ovlivněná hard rockem, glamem a punkem sedmdesátých let. A potřetí je u toho jiná sestava než u předchozího počinu. Tentokrát se neodehrála tak výrazná změna, jako když kytarista a dnes už jediný původní člen kapely Kjetil F. Wevling před pár lety vyměnil původního zpěváka Evena za výraznějšího Paula Vercouterena, ale změna se dotkla celé rytmické sekce. To ale na výraz Razorbats nemá větší vliv, protože kapela stále čerpá ze stejných vlivů,..více

[recenze]

[09.05.2021]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


URIAH HEEP - Wonderworld


Co se týče návštěvnosti koncertů byli Uriah Heep po vydání „Sweet Freedom“ na svém absolutním vrcholu. Zažívali plné arény v kontinentální Evropě, Americe i domovské Velké Británii, což byl fakt, který dokázal zastínit mírné rozčarování, které album přineslo. Řada fanoušků, řádně nažhavených předchozí trojicí, vzala „Sweet Freedom“ znovu za své, ovšem těm pozornějším neunikla trochu slabší forma kapely. Jenže triumfální koncertní tažení z jara roku 1984 dokázalo všechny chmury rozehnat. To už Uriah Heep, ..více

[recenze]

[10.05.2021]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


WITCHBOUND - The End Of Paradise


Kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou. Naštěstí není vždycky pravidlem, že by satanské plémě mělo v úmyslu pouze potměšile škodit (jako třeba v nedávném případě německých Crystallion). Snad pro spřízněnost s čarodějnicemi byl v případě Witchbound ďáblík o něco milosrdnější, nicméně ani tady nejde hovořit o tom, že by příchod novicky Natalie Pereiry dos Santos byl jednoznačnou výhrou v jackpotu. Ale důvodů, proč novinka „End Of Paradise“ zaostává za šest let starým debutem „Tarot`s Legacy“, je víc. ..více

[recenze]

[10.05.2021]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


THE PRETTY RECKLESS - Death By Rock And Roll


Kdo si ještě vzpomene na to, že Taylor Momsen, dračice s vizáží současného sexysymbolu, ztvárnila kdysi okouzlujícím způsobem malou Cindy Lou v průměrné komedii „Grinch“ po boku Jima Carreyho? Poté, co dala stříbrnému plátnu vale, daří se Taylor na hudebním poli, kde už více než deset let vede partu The Pretty Reckless. To je podle mnohých (zejména zaoceánských) hudebních kritiků kapela, která je jednou z nadějí pro rock n`roll. ..více

[recenze]

[11.05.2021]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


ULTHIMA - Symphony Of The Night


Když před dvěma lety ohlásili rozpad Children of Bodom a následná smrt Alexiho Laiha pohřbila veškeré naděje na jejich reunion, ztratila metalová hudba jednu ze svých nejosobitějších kapel. Po bodomských dětičkách zůstala na scéně obrovská díra, kterou se pravděpodobně už nikdy nikomu nepodaří zcela zacelit. Snad jedinou útěchou (byť jen velmi slabou) pro zástupy truchlících fanoušků může být fakt, že se čas od času objeví kapela, která se k odkazu Alexiho party hrdě hlásí ..více

[recenze]

[11.05.2021]

[Moloch]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]


SISTER - Vengeance Ignited


Když vyšla debutová deska „Hated“, byli Sister považováni za černého koně tehdy bující scény skandinávského hair metalu, jenž byl v té době na vrcholu. Sister se lišili v tom, že zněli tvrději, a kromě Mötley Crüe a raných Guns N`Roses jako své vzory označovali i legendární horrorpunkery The Misfits a hvězdy industriálního groove metalu White Zombie. Tenkrát to mělo své opodstatnění a bylo rozhodně pro dobro věci, že se Sister nesnažili znít jako další Crashdïet či Reckless Love. ..více

[recenze]

[12.05.2021]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


PERCIVAL - Riders Of The Sun


Heavy metal v současnosti prožívá malý boom, zorientovat se v nových nahrávkách není snadné, ještě náročnější je vyzobat takové, které nad ostatními v něčem vynikají. Onen základní kvalitativní standard přitom není úplně nízký, a tak je možné napsat, že fandové žánru zažívají patřičné hody. Kdo však do této množiny posluchačů přímo nespadá, potřebuje cosi navíc - třeba to, co nabízejí Argentinci Percival...více

[recenze]

[12.05.2021]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.30029 sekund.