RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...

RAGE - Afterlifelines
...Rage bez orchestru: 1. Secrets in a Weird...

ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax





vzestupně
sestupně
vzestupně
sestupně

ÜLTRA RAPTÖR - Tyrants


Málokdo by při poslechu debutového alba heavy/power metalových Ültra Raptör tipoval, že tato parta pochází z Kanady. Jejich hudba zní evropsky a dominují v ní vlivy tradiční německé speed metalové školy. Pětice muzikantů uvádí jako své vzory Running Wild, Rage a Judas Priest, přičemž zejména vliv pirátské smečky Rolfa Kasparka je na albu "Tyrants" zcela nepřeslechnutelný...více

[recenze]

[17.01.2022]

[Moloch]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


THE BEATLES - A Hard Day`s Night


Přestože alba „Please Please Me“ a „With The Beatles“ patří spíše ke slabší polovině diskografie, The Beatles stačila k tomu, aby z nich udělala hvězdu světového formátu. To co nejprve zasáhlo Velkou Británii a přelilo se do kontinentální Evropy, nyní zažívala i Amerika. Říkalo se tomu Beatlemánie, protože kam se John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr hnuli, tam je pronásledovaly ječící fanoušci, kteří se chtěli osobně seznámit s těmi, kdo píše tak skvělé, jednoduché, ale přesto geniální skladby. ..více

[recenze]

[17.01.2022]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


Ray WILSON - The Weight Of Man


Ray Wilson v poslední době spíše mlčel. Jestliže před několika lety vydával desky ve větší frekvenci, na novinku „The Weight Of Man“ se čekalo pět let. Wilson však nikam nespěchá. O vrtkavosti osudu a pomíjivosti slávy ví své a dnes se za ničím nežene. Je spokojený s rolí komorního umělce, na něhož nejsou vyvíjeny tlaky ze strany nahrávacích společností a to je stav, který jeho tvorbě vyhovuje nejlépe. Nikomu nemusí dělat žádné ústupky, minulost se za ním netáhne jako nechtěný přízrak, ačkoliv by na lecčems mohl stavět. ..více

[recenze]

[18.01.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


TERAMAZE - And The Beauty They Perceive


Vydat během dvanácti měsíců tři alba? Inu, když máte dost času (z tohoto pohledu nastalo pro řadu hudebníků bohužel příhodné období) a navíc odněkud shůry naděleno, šance na to, že nebudete svým příznivcům předhazovat jen vymlácenou slámu, zjevně není malá. A to dokonce i v případě, že se pohybujete na progresivním poli, u kterého se tak nějak předpokládá, že omezovat se na délce a šetřit s nápady a barevností není na místě. Po odchodu zpěváka Nathana Peacheyho,..více

[recenze]

[18.01.2022]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


POWER PALADIN - With The Magic Of Windfyre Steel


Island je chladná země, a proto je neustále nutné hledat způsoby, jak se našinec může zahřát. Šestice hudebníků z Reykjavíku k tomu zvolila power metal, svoji kapelu pojmenovala příznačně Power Paladin a na začátku letošního roku zveřejnila debutové album. Dětinská malůvka na obalu sice může působit všelijak (ačkoli autor jmenující se James Child má na infantilitu trochu právo), s příchodem listopadového singlu „Righteous Fury“ bylo nicméně zřejmé, že jakékoli pošklebky nebudou na místě...více

[recenze]

[19.01.2022]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


DOGA - Respekt


Recenzovat nové album tuzemské stálice Doga byla pro mne svým způsobem obrovská výzva. Přiznám se, že kapela Doga je pro mne především zaručenou koncertní jistotou. Její vystoupení jsou nabité energií a osobně si tuhle kapelu na žádném festivalu nenechám ujít. Na druhou stranu jsem nikdy nebyl zarytý fanoušek z jednoho prostého důvodu. Studiová tvorba kapely byla je pro mne v případě každého alba jako jízda na horské dráze...více

[recenze]

[19.01.2022]

[František Šafr]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 5,5/10]


DIO - Sacred Heart


Jak překonat (nebo minimálně dosáhnout stejného výsledku) „Holy Diver“ a „The Last In Line“? S tím si mohl Ronnie James Dio lámat hlavu poté, co se svou druhou deskou znovu dokázal pokořit platinové prodeje. Byl pod tlakem vydavatelské firmy, která zjistila, že má v hrsti klenot a chtěla kout železo, dokud bylo žhavé. Heavy metal byl v polovině osmdesátých let na vrcholu, ovšem bylo cítit, že se pomalu vyčerpává a klasicky diovské texty o dracích, bojovnících a božstvech nahrazuje jiný trend. ..více

[recenze]

[20.01.2022]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


VICTORY - Hungry Hearts


Frekvenci každoročního vydávání alb se v roce 1987 Victory podařilo udržet jen zuby nehty, neboť deska „Hungry Heart“ vyšla pouhých deset dní před koncem roku. V souvislosti s tímto albem se ke slovu dostává dávné nepsané pravidlo o tom, že o úspěchu nebo neúspěchu kapely rozhoduje třetí zářez do diskografie. Pro zastánce této premisy by se Victory mohli stát ukázkovým příkladem toho, že když se vám třetí deska úplně nepovede, na stylový trůn budete (i přes nespornou kvalitu dalších nahrávek) ..více

[recenze]

[20.01.2022]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


NECROMANTIA - To the Depths We Descend...


Jsou alba, jejichž důvod vzniku a příběh samotný jsou natolik silné, že obsah může stát až v druhé linii a není od věci nad ním leckdy přimhouřit oko. Řecká black metalová parta Necromantia první polovinu předchozího postulátu splňuje beze zbytku. Kapela, fungující od konce osmdesátých let, jejíž jádro tvořili dva baskytaristé Magus Wampyr Daoloth a Baron Blood, vydala své poslední řadové album v roce 2007. Dalších dvanáct let se pouštěla do různých kompilací či splitek, až na sklonku roku 2019 Baron Blood zemřel. ..více

[recenze]

[21.01.2022]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


CYNIC - Ascension Codes


Jsou alba, která vycházejí ve stínu smutných událostí a jejich znění je jimi poznamenáno. Pozadí vzniku „Ascension Codes“ od někdejších průkopníků progresivního death metalu, floridských Cynic, je chmurné jako nejčernější mraky. Jako nesmiřitelný bůh pomsty z nich vystupuje Paul Masvidal, odhodlaný porvat se s tragickým osudem, který se loni u Cynic naplnil. Nejprve v lednu 2020 zemřel bubeník Sean Reinert, který byl Masvidalovým životním partnerem ..více

[recenze]

[21.01.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


ME AND THAT MAN - New Man, New Songs, Same Shit, Vol. 2


Kdo mohl čekat, že se projekt Me And That Man stane pro Nergala v podstatě stejně důležitým jako Behemoth? Že je to nesmysl? Rozhodně ne, když se podíváme na činnost v posledních pěti letech, tak Behemoth pustili na trh jen album „I Love You At Your Darkness“ a Me And That Man přicházejí už s albem třetím. Prvotní forma projektu sice vzala za své, neboť Nergal se nepohodl s britským hudebníkem Johnem Porterem, ale místo něj je v současné době opulentní spektákl, mnohem větším ..více

[recenze]

[22.01.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


RAGE IN MY EYES - Spiral


Zaregistrovali jste, že v roce 2019 vyšlo debutové album „Ice Cell“ brazilské kapely Rage In My Eyes? V lavině alb, která se na nás ustavičně valí, se klidně mohlo stát, že tahle deska i zanícenému power metalovému příznivci unikla. A to i přes to, že Rage In My Eyes jsou pohrobkem kapely Scelerata (byť kytarista Leo Nunes se aktuálního nahrávání neúčastnil), která před necelými čtyřmi lety v kompletní sestavě přešla pod novou vlajku. Asi není snadné zahodit téměř dvě desítky let dlouhou historii..více

[recenze]

[22.01.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


GIANT - Shifting Time


I když americká formace Giant nepatřila mezi nejvyhledávanější komerční artikl konce osmdesátých let, pořád rezonuje v uších pamětníků, přestože jí už několikrát zvonil umíráček. Širší veřejnost sice zná hit „I`ll See You In My Dreams“, který je dodnes možné zaslechnout na některých rádiových stanicích, ovšem jen málokdo si jej spojí s kapelou, v jejímž čele stál zpěvák a kytarista Dann Huff. To dnes však už neplatí, stejně jako to, že Giant patří minulosti. Už poněkolikáté jsou zpět, i když znovu s nezbytnou korekcí sestavy. ..více

[recenze]

[23.01.2022]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


THE BEATLES - Beatles For Sale


Zákonitosti hudebního průmyslu působily už v první polovině šedesátých let. The Beatles se stávali čím dál větší hvězdou a tak na ně ze strany vydavatelské firmy Parĺophone vyvíjen tlak na tvorbu dalších desek. Proto dva měsíce po vydání „A Hard Day`s Night“ museli znovu nastoupit do studia. Tehdy se kapela rozhodla opustit rodný Liverpool a zamířit do Londýna, aby byla o kousek blíž světovému dění. Alespoň tak tento krok muzikanti zdůvodňovali… ..více

[recenze]

[24.01.2022]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]


MOTORBAND - Černá a bílá


Asi není na tuzemské rock/metalové scéně většího smolaře, než je kytarista teplického Motorbandu Libor „Máča“ Matejčik. Během své hudební kariéry prožil nespočet peripetií a držkopádů, že je až s podivem, že má v sobě stále sílu a energii, aby Motorband nejen udržel při životě, ale také je neustále posouval vpřed. To, že se mu to poslední roky daří, dokazuje nejen stále větší zájem o kapelu samotnou, ale i upřímná radost a chuť, s jakou se on i jeho spoluhráči vrhají do nové tvorby...více

[recenze]

[24.01.2022]

[František Šafr]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


MASTODON - Hushed And Grim


Američtí Mastodon předvedli během dvaceti let své existence strhující a dechberoucí jízdu, která z nich udělala jednu z nejrespektovanějších rockových či metalových kapel současnosti. Rovněž je s podivem, jak se dokázali etablovat na předních příčkách hitparád, jelikož jejich hudba rozhodně nevykazuje známky typické hitovosti a pro mainstreamové publikum je svou složitostí příliš komplikovaná. Přestože Mastodon s každou další deskou předkládají ..více

[recenze]

[25.01.2022]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


BATTLE BEAST - Circus Of Doom


Jednu věc je nutné Battle Beast přiznat. Pokud se snažíte najít si cestu k nějakému stylu, není špatné začít s těmi, kteří ho dělají nejlépe. Ať už jste příznivci diskotékového metalu, či nikoliv, finská sebranka patří k těm, po jejichž deskách se vyplatí sáhnout. Protože Noora Louhimo… Dynamit v sukni je pro kapelu požehnáním a hlavně Battle Beast nemají vůbec špatné skladby, takže pokud disko rytmem pulsující kovový žánr nezavrhujete čistě z principu, měli by mít co nabídnout patrně i v případě, ..více

[recenze]

[25.01.2022]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.29915 sekund.