Neřekl bych, že mě tak dostane new school kapela s napohled afektovanou image. Život stále nepřestává překvapovat. Napohled, podle obalu, další ze stáda nafoukaných adolescentně laděných "nu- / crossover" formací. Logo, grafika, názvy skladeb, jméno pravděpodobně vlastního labelu ("Srajt records"), fotka uvnitř bookletu, kde se členové kapely stylizují (nebo jsou stylizováni?) do pilotů s černými brýlemi - Top Gun??, manažersky-hudební profi vizitka uvnitř... ALE NE!!!!! Dlouho mě nic tak nepřekvapilo, prvotní intuice se nepovedla. Má to celé hloubku a propracovanou symboliku - a ty texty! (Nezajímají-li vás, přeskočte recenzi k posledním odstavcům, v nichž se věnuji hudbě samotné.)
Čtení obsahu písní pro mě bylo jako uvidět kvalitní film - nechalo to něco uvnitř. Něco zajímavého, silného a nepříjemného. Určitá blízkost. Jde z toho hnus. Paralela: zlatý symbol vážky v pohřebním věnci (nebo vavřínech?), tělo vážky jako meč - jako válečně- nebo civilně- letecký symbol / rádoby veselá stylizace členů kapely do pilotů s černými brýlemi se stíhačkou za zády / název alba "Aerobeat" / odkazy v textech na smrt, při níž člověk odlétá na křídlech vážky - / zcela celý cover zlato-černý - vše tak přirozeně, nenásilně a temně provázané. Krvavě prožité texty bez debilních póz, jdou z velkých hlubin. Jde z toho určitý strach, těžko popsat nějakým slovem..."černá nervozita"? Jako dobrý film - zůstane to v hlavě, duši, dá to impuls... A dobrých filmů, stejně jako dobrých textů, moc není. A to jsem ještě neslyšel hudbu - ano, třeba zklame, ale pro mě lepší geniální prožité texty, než geniální hudba zničená kýčem ze slov. A co je víc - Hudba, nebo Text? Oboje jiný kód. Lepší nádherná hudba bez textů, když jsou průměrné. Každý chce něco sdělit, ale většina "každých" nemá (aspoň mě) co. "Někdy lepší být s mrtvými než s živými," jak mi řekl kdysi jeden člověk. Když mrtví mají stále co říci svými knihami a živí jsou tak prázdní.
Témata textů? Život. Ale z vyššího pohledu, přesto na zemi, žádný útěk do esotericko-hermetických kýčů - a přece!... BLACK HILL si nehrají na "black wizards", ani na "hordes". Mají vlastní symboly, nekopírují. Tak blízké všednímu životu a zároveň v hloubce existence... jíž snad vnímají jako drtivou?
Témata textů? Jen krátce a popisně a například: Odchod k jiné ženě a špatná volba - zaseto pro příští generace ("Korálek"), ovládnutí éteru versus/plus cesta k teplému žrádlu se stádem ("Aetaer"), psychologicko-poetická studie ženské bezcitnosti ("Těžkej stroj"), alkoholismus ("Víno"), smrt-výška-víra-vážka-nemocnice ("Pavilon 22B"), .. Velmi temné, ačkoli (a také právě proto?), že kapela nemá potřebu se do něčeho stylizovat. Texty vyzrálé a zároveň plné expresivní síly - a tahle kombinace není v umění častá - protože vyzrálost často dává hloubku a moudrost, ale bere brutální živelnost.
A hudba?
Není jen přívěškem textů.
Stylově se kapela označuje jako aerobeat, tedy přibližně nu - metal - core s prvky klasického hard rocku. Spíše těžší, pomalejší a střednětempé věci s rytmickými záseky. Trochu se mi vybavují milovaní FAITH NO MORE (etapa alb "Angel Dust" a "King For A day / Fool For A Lifetime"), jistá paralela, ale tohle je úplně jiné.
Velice chytlavé kytary (vynikající souhra - a přitom ne násilně efektní a prvoplánová!), přímé, jednoduché, samý beglajt, občas riff a výjimečně klasicky rockové sólo (ta většinou moc nemusím, stejně jako ty občasné klasicky hard rockové riffy, které tam občas jsou, ale tady toleruji, proč ne), líbí se mi příjemně valivý zvuk kytary rytmické - výrazně pomáhá táhnout celou nahrávku.., bicí zapadají výborně, mírně perverzně adolescentní hlas (hlasy). Mladý, trochu uječený, ale to vůbec nevadí tady! Rapové vsuvky, vokál často i tvrdší a/nebo klasicky rockově zastřený, občas "nu-". Hardcoreové harmonie + zajímavě svojská melodika, šílená chytlavost napříč většiny stopáže desky. Celek působí jako celek. Intenzivní. Ve spojení s texty špinavě explozivní.
Výjimečné.
Kořeny berounského aerobeatu BLACK HILL sahají až do roku 1992. V lednu 1995 se kapela rozpadla. Nicméně opět začala fungovat po šesti letech, v červnu 2001.
BLACK HILL vydali kromě aktuálního počinu také desky “Aleluja agrocore“ (2006), “Kabaret“ (2004) a “Torpaedo“ (2002).
...
Vždycky chtěl jsem být skaut
s kytarou, usárnou
bůvolí stezkou jít
Tak jdem, tak do lesa jdem,
tak do lesa jdem, tak jdem
Tak jdem, tak do lesa jdem
tak do lesa jdem, tak jdem
Ucítíš neklamný znamení,
že nohy pálí, jsou utahaný
Ucítíš neklamný znamení
že nohy pálí, jsou ušlapaný
Zase půjde nás HOUF
na skály, do dáli
hledat lepší svět
Tak jdem..........tak jdem
Ucítíš...............ušlapaný
|
