Možná si pomyslíte, že se svět zbláznil. Začnu-li povídání o Stormwitch vzpomínkou na původní název téhle jihoněmecké kapely, kdy si kluci říkali Lemon Sylvan (cosi jako citronový háj…), či připomenutím odvahy (nebo bezradnosti?) původního labelu Gama, který první album „Walpurgis Night“ opatřil black-metalovou visačkou, možná ani nebudete daleko od pravdy. Stejně tak se asi najdou tací, kteří zařazení Stormwitch mezi největší metalové spolky budou zpochybňovat. A i tady připouštím, že celkem právem. Záleží však na úhlu pohledu. Je fakt, že Stormwitch se nikdy nestali nějakým super žhavým tipem (i když pamětníci jejich vystoupení v tehdy ještě socialistickém a metalově vyhladovělém Československu asi budou mluvit jinak), a v době své největší slávy (jak relativní pojem…) byli i německým tiskem poměrně systematicky zanedbáváni. Možná to je daň za to, že jejich snaha o jedinečnost (témata textů, změna jmen i image) a vybočení z davu podobných kapel byla vždy držena na uzdě jakousi podvědomou příslušností k obecně uctívaným hodnotám a neschopností se zcela oprostit od tradičních postupů. Přesto se najdou i ti, kteří vám budou zaníceně tvrdit, že Stormwitch jsou nenapodobitelní mistři temné romantiky a bezmála kultovní kapelou.
Pokud jsem v předcházejícm seriálu o Scanner vzpomínal na opojná osmdesátá léta, jsou i Stormwitch „typickým“ představitelem téhle éry. Na jedné straně zřetelný vliv britských riffoidů Iron Maiden či Judas Priest, na straně druhé velice rychle vybudovaný nezaměnitelný výraz a zvuk. Neučesaná, syrová a střízlivá produkce, přitažlivě chaotický vokál Andyho Mücka, který sem tam s klidem zabrousí až do uchu nepříjemných sfér, aniž by ve vás vyvolal pocit, že je něco v nepořádku. Cit pro melodiku, se kterým Stormwitch nijak zbytečně neplýtvají. Citlivě sladěný kompromis mezi bezhlavým drhnutím útočných riffů a klouzavými refrény.
Své první album „Walpurgis Night“ dokázali Stormwitch spáchat naživo za „dlouhých“ osm dní. Určitě vás napadne otázka, jestli se to někde neprojevilo. Samozřejmě, že ano! Už úvodní výkřik „Are you ready?“ v „Cave Of Steenfoll“ je na místě. Valpuržina noc je spontánní a živelná jízda, plně odpovídající době svého vzniku. Typický heavy metal osmdesátých let, se syrovými riffy, ve kterém Stormwitch kladou velký důraz na instrumentální pasáže (až vás někdy může napadnout, jestli jen bezúčelně neexhibují, např. „Warlord“), dokáží si pohrávat s různými motivy a (právě pro ten šmak osmdesátých let) lze jim snadno odpustit, že sem tam sklouznou až primitivnímu stereotypu. Taková „Werewolves On The Hunt“ bude příznivce současných přeplácaných produkcí asi k smrti nudit, ale máte-li někde v kostech prach z osmdesátých let, nejspíš se shodneme na tom, že i přímočarý minimalismus (a že o podobně znějící riffovky nebyla tehdy žádná nouze) má svojí přitažlivou atmosféru. Žhavé tipy? Když už chválím za instrumentální dovednosti, tak bezesporu příjemná výpravná kytarovka „Excalibur“, temná, těžkotonážní, šlapavá „Priest Of Evil“, plná satanů, krucifixů a pentagramů (snad tady byla pro Gama ta spojitost s black-metalem), chytlavá „Skull And Crossbones“, s famózním úvodním riffem a báječným mixem optimistické hudby a textu plného krve. A samozřejmě titulní „Walpurgis Night“, na kterou Stormwitch sázeli ještě dlouhá léta. Mystiky určitě uspokojí i tvrzení kapely, že deska byla dokončena přesně v den Valpuržiny noci.
Desky Stormwitch nedávno vyšli v reedici. Bonusové live songy jsou (po zvukové stránce) skutečně jen pro největší příznivce a při případném pídění se po téhle klasice dejte pozor na verzi „Walpurgis Night“ od Metalmanie. Bůh ví proč metalmaniaci pod tímto titulem vydali míchanici z první a třetí desky Stormwitch. Trošku nešetrné k téhle živelně energické klasice, která si bezesporu zaslouží pozornost (a jste-li závislí na současné bombastické produkci, klidně si k pozornosti doplňte i pevné nervy… :-) ).
|
