Emoce, základní pilíř prvotiny projektu Ashes Divide, za kterým nestojí nikdo jiný než Billy Howerdel, kterého zasvěcenci mohou znát z kapely A Perfect Circle. Vzhledem k tomu, že A Perfect Circle se již nějakou dobu nacházejí v jakémsi hiatu, mohl se Billy začít věnovat něčemu, co by bylo striktně pouze jeho dílem.
Když se mi Ashes Divide dostali do ruky, dívala jsem se na ně se skepsí, protože přece jenom patřím k odkojencům na A Perfect Circle. Každopádně hned při prvních tónech mě zamrazilo a album jsem jedním dechem poslechla až do konce. Ani jsem si neuvědomila, že znovu mačkám tlačítko play a to se opakovalo ještě mnohokrát. Ashes Divide mě zasáhli jako už dlouho žádná kapela.
Billy se při skládání písní řídí hlavně intuicí a emocemi. Zvuk jeho kytary je tak specifický, že je snadno rozpoznatelný, což mi zajisté dají za pravdu fanoušci A Perfect Circle. Ashes Divide však přináší nové rozměry, protože Billy si poprvé stoupnul také za mikrofon. V A Perfect Circle dostával pěvecky malý prostor, ale v Ashes Divide Billy dokazuje, jaký talent v něm dříme.
Co se žánru týče, není lehké Ashes Divide zařadit. Pohybují se na pomezí dark wave počátku 80. let s přídechem heavy rocku a s výraznou kytarou (jak stojí na oficiálních myspace stránkách). Posluchači, kteří mají v oblibě The Cure nebo již zmiňované A Perfect Circle, si z hudby Ashes Divide určitě něco odnesou.
Textově se album často pohybuje na hranici metafor, proto si v něm každý může najít vlastní interpretaci. Moje vypadá následovně: album otevírá rázná kytarová skladba "Stripped Away", ve které Billy odmítá pozici toho obnaženého a utlačovaného ve vztahu a dává důrazně najevo, že i někdo, kdo je považován za „malé dítě“, se může vzbouřit a ze vztahu odejít. Následující "Denial Waits" se opět noří do problematiky vztahů – když vás někdo opustí beze slova, máte ho přijmout zpátky, když se naskytne ta možnost, nebo si máte zachovat hrdost a odmítnout? Jako třetí přichází má nejoblíbenější píseň "Too Late", která se nese v pomalejším duchu a která vyniká svou naléhavostí a ujištěním, že daný člověk tu bude pro toho druhého za každé situace. "Forever Can Be" může být interpretována několika způsoby (například že se pouští i na politické pole), nicméně klade důraz na člověka, který se snaží spasit svět, pozapomněl však prozkoumat sebe sama. "Defamed" poukazuje na to, že když si vás někdo zaškatulkuje (doslova očerní), těžko na vás změní názor. Následuje rychlá a útočná "Enemies", která, jak je patrno již podle názvu, řeší nepřátelství. Billy zpívá, že člověku nečiní větší potěšení nic jiného, než vzít druhému úsměv z tváře.
"A Wish" je nejkratší a nejpomalejší skladbou alba, značně melancholickou, ve které hlavní hrdina odhaluje svoje přání a tužby, které ale nemůže naplnit, nejspíš kvůli nízkému sebevědomí. "Ritual" je vlastně jiné označení pro stereotyp, soužití, ve kterém se nacházejí dva lidé, kteří si již nemají co říct a kteří žijí spíše vedle sebe než spolu. "The Stone" se právem stala prvním singlem, protože má jistý hitový potenciál. Objevuje se v ní snaha o změnu, všichni se můžeme změnit, pokud se snažíme a zapomeneme na věci, které se staly. "The Prey", další z úderných skladeb, v sobě zahrnuje náboženskou tématiku, kritizuje snahu církví podmanit si člověka pod zástěrkou lepšího života a vybízí k tomu, že není ostudou být vyobcován a žít si svůj vlastní život. Album uzavírá těžkopádná, místy až epická "Sword", která na první poslech zaujme violoncellem, na které hraje Devo Keenan, třináctiletý syn MJ Keenana. Člověk by měl mít právo na vlastní názor a na to rozhodnout se podle sebe, ačkoliv někdo druhý si myslí, že podle něho to bude nejlepší.
Ještě je potřeba dodat, že na závěrečné podobě alba se podílel Danny Lohner, významný producent a postava známá z Nine Inch Nails. Ashes Divide zatím odehráli několik koncertů v Americe a všechny byly přijaty převážně kladně. Nezbývá než doufat, že se kapela brzy vydá i k nám do Evropy.
|
