Vystoupení SISTERS OF MERCY bylo o dost jiné, než když jsem je viděl před lety (tehdy jim předskakovali PARADISE LOST). Teď byly Sestry myslím daleko méně extrovertní, vše jakoby „jen odehrané“ a unavené, bez energie... Ale na druhou stranu...
... ano, teď to bylo méně „show“, a snad i proto byla cítit atmosféra úpadkovější-dekadentnější, a tím i temnější. Takový syrový pocit jako z nějakého doupěte goth-pankáčů... Unaveně odehrát, pár osvědčených póz – jako když si kytarista Chris Catalyst na chvíli sundal brýle, které měl celou dobu na očích, jako když si kytarista Ben Christo klasicky-rockově stoupl jednou nohou na odposlech, aby byl blíž fanouškům. Odehrálo se, a jde se do zákulisí. A i přesto zajímavé tohle vidět. Ne pro mě osobně inspirující, ale i tohle je někdy tvář hudby. Jako by přišli na pódium, odehráli a odešli, o nic jim nešlo.. a nebylo třeba to ani výrazněji maskovat.. zajímavé, snad ambivalentní.
Sestry zahrály bez předkapely. Reflektory v zádech, mlhové efekty, a tak byly vidět prakticky neustále jen jejich siluety, ale zajímavý dojem. Téměř čistě statické vystoupení, kapela rezignovala na sekundární „choreografické“ efekty – a proč ne... K jejich hudbě se tohle podání na jednu stranu docela hodí, lepší než neustálé a přepjaté vyumělkované pózy. A dynamiku převzala světla...
Zpěvák Andrew Eldritch vystoupil opět v klasické image s černými brýlemi a tentokráte již s vyholenou hlavou. Budil unavenější dojem, ani moc neintonoval, vokál byl velmi nareverbovaný.  (Jinak kromě automatického bubeníka pojmenovaného Dr. Avanlache, jehož fyzický hardware byl v historii kapely čas od času vyměněn, je Eldritch v sestavě už posledním zakládajícím členem.) Po stranách stáli kytaristé Ben Christo a Chris Catalyst. Pomohli i s vícehlasy. Co se týče kytar, byly odehrány v pohodě a bez problémů, i když podle mě ne moc spontánně a energicky - ale to k tomu asi patří, je to přece goth, a ne metalcore. Naopak, ta strnulost měla v tomhle vystoupení něco do sebe. Christo si do jedné skadby vzal i bílou basu typu „fender“.
A ještě tady mám jednu paralelu k PARADISE LOST. Co se týče kytar, tak na mě u Sester zapůsobila silná kombinace – Christo měl kytaru typu „fender stratocaster“ se single snímači, a tím i ostrým a jasným zvukem a Catalyst typ „gibson“ se zvukem hutným, silnějším. Krásně se to barvou tónů doplňovalo a oba nástroje se navíc daly výborně odlišit. Stejně to používají mimo jiné i již zmínění PARADISE LOST, průkopníci ne gothic rocku, ale gothic/doom metalu.
(A tady si neodpustím si jedovatou slinu, že doomová scéna byla na počátku let devadesátých zajímavá, silná a progresivní, nebyla to rozhodně masová záležitost jako dnes. Dříve jsem měl k doomu nejblíž ze všech stylů. Dnes jej ale následuje statisíce kapel, jimž jde jen o to, pomocí téhle metalově-pomezní a i pro trendovější posluchače docela dobře
poslouchatelné metalové odnože prorazit a prvoplánově zaujmout... Nerozervaní si hrají na rozervané a kopírují a intelektuálsky kombinují. Hnus. Co pak dostává do rukou nová generace nejen gothic/doom metalistů? Jak mají od sebe oddělit to čisté a špínu? Intuicí a čtením textů snad možná ano.)
Ale zpět k Sisters... V playlistu nechyběly klasické hitovky. Přídavek byl delší, asi 20 minut, a přišel mi jakoby nucený, prostě se přidalo proto, že se má přidávat. Tak to ale někdy je. S.O.M. se nakonec poklonili a Ben Christo vše ukončil říznutím posledního akordu, jemuž předcházel krátký klasicky rockový riff. Celkově vzato, obecenstvo moc bordel nedělalo (a to dokonce ani před očekávaným přídavkem!) a kapela taky ne, vše proběhlo poměrně klidně a nějaké extrémnější emoce jsem nezaznamenal.
Světla byla podle mě důležitou součástí vystoupení: dokreslovaly a spoluvytvářely atmosféru více než bývá obvyklé a na kýčovité "světlohry" naštěstí vůbec nedošlo. Krásné kombinace pohybů, tvarů i jednotlivých barev, moc příjemné, vše-zesilující a vkusné.
Zvuk mě osobně nevadil, i když se na internetu objevily výtky, že byl z hlediska volume přespříliš slabý atd. Živým členům kapely kvitovali automatický bubeník Dr. Avanlache a zřejmě i automat na basovou linku i klávesy (syntetizátor naprogramován spíše uměřeně, s citem, vkusně a efektně, klávesy měly výraz a své místo – vynikající). Co se týče zvuku, jen jedna drobná výtka, na chvíli vypadlo „pé áčko“ a bylo slyšet jen komba a odposlechy, o záměr asi nešlo... Obecenstvo začalo pískat a do pár vteřin se vše dalo dopořádku.
Po koncertě, když jsem stál frontu u šatny, jeden člověk vystoupení milosrdných sester hlasitě okomentoval:
„Viděl sem jenom světla a nic z toho, někdo tam stál za mixákem, to tam ani nemuseli bejt a nic by se nestalo.“
A chlápek vedle mě na to pobaveně:
„Tak to si nevěděl na co deš.“
A nějak tak to asi bude :-)
Co se týče organizace koncertu, tak oceňuji, že se v Arše se začalo i skončilo brzy, je to dobré zejména pro mimopražské návštěvníky a možná by si z toho mohlo vzít příklad víc klubů.
Kapela vznikla v roce 1980 v Leedsu a patří k průkopníkům britského gothic rocku. SISTERS OF MERCY se pojmenovali podle stejnojmenné písně Leonarda Cohena. Zajímavé je, že tato legenda vydala pouze tři řadová alba (poslední v roce 1990). Není to totiž jen o kvantitě. Někdy přece není třeba za každou cenu tvořit nové a nové desky a ředit jimi to cenné. Jsou různé cesty.
|
