17.11.2017
URIAH HEEP
Narozdíl od svých stejně dlouho sloužících kolegů, se ..více

17.11.2017
AT THE GATES
Zástupci klasického death metalu ze švédského ..více

17.11.2017
IGNITOR
Zpěvák Dangerous Toys a Broken Teeth Jason McMaster se ..více

17.11.2017
EAGLEHEART
Pro nový videoklip si EAGLEHEART vybrali skladbu více

17.11.2017
ARRAYAN PATH
Právě dnes vychází nová studiovka této kyperské ..více

17.11.2017
SNAKEYES
Video z novinky "Metal Monster", která těmto ..více






...A nad duhou ční hlava Černého Richarda...
Pokud se nemýlím, za zrušením Švihova stálo ..

...A nad duhou ční hlava Černého Richarda...
jen aby nebyl dalsi Švihov :-D ..

WITHIN SILENCE - Return From The Shadows
Myslím, že ta debata je značně vyhrocená. Ka ..

ANNIHILATOR - For The Demented
Demonick: To se tedy nepletu kámo! Minimálně na ..

WITHIN SILENCE - Return From The Shadows
Že na to vůbec reaguješ, kolego :-) ..

WITHIN SILENCE - Return From The Shadows
Peterhs: Vždyt ale recenze jsou vždy jen určit ..

WITHIN SILENCE - Return From The Shadows
No pocuvam uz heavy metal viac jak 30 rokov a mome ..

ANNIHILATOR - For The Demented
orre: Ale veď živý bubeník hraje na doskach An ..

ANNIHILATOR - For The Demented
Annihiator poslouchám s přestávkami od Alice in ..

ANNIHILATOR - For The Demented
Jo a Padden v žádném případě nechybí! Stejn ..




Za poslední měsíc:
Lukáš BENEŠOVSKÝ, VAVŘA (SAGE) - Chtěl bych jen vzkázat všem, že naše hudební živá scéna jde úplně do hajzlu.
3333x

EUROPE - Walk The Earth
1042x

SERENITY - Lionheart
981x

GODS OF SILENCE - Neverland
918x

SONS OF APOLLO - Psychotic Symphony
881x

THRESHOLD – Wounded Land
743x



18.11.2017
ARCH OF HELL, AWRIZIS, SECRET OF DARKNESS, INNERSPHERE, SECRET S OF SEPARATION..
Brno - Favál, začátek od:19:00, vstupné: 180

24.11.2017
ARCH OF HELL, AWRIZIS, SECRET OF DARKNESS, DISOLATION..
Třinec - Barrocko, začátek od:19:00, vstupné: 100

25.11.2017
ARCH OF HELL, AWRIZIS, SECRET OF DARKNESS, SHOO-IN..
Šumperk - H-club, začátek od:20:00, vstupné: 100



článků celkem: 5953
recenzí: 4799
reportů: 512
rozhovorů: 339













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax

České kapely.cz - Nabízej a nakupuj českou hudbu


ROCKSTAD FALUN 2009 - 13.6. 2009, Falun, Švédsko

Rockstad Falun 2009 aneb oslava desátých narozenin Sabaton...

Pro mě, jako pro skalního fanouška této švédské formace, naprosto jasný a logický důvod, vydat se až do jejich rodného města a zažít nezapomenutelnou show. Na začátek se musím omluvit za absenci fotogalerie, ale ani ve snu mě nenapadlo zažádat si o fotopas a kompaktní fotoaparát, bohužel, nevlastním. A i kdybych vlastnila, skončím pravděpodobně bez fotek tak jako kolegyně Radka. A proto vám tedy můžu dopřát pouze pestrý popis z pohledu fanouška ušlapaného v první řadě. Což je taktéž důvod, proč bude report neúplný.

Kapely se totiž střídaly na dvou scénách, ale mě by nikdo nedonutil ani párem volů hnout se ze svého místa v první řadě uprostřed, kde jsem „oddaně“ čekala na sabatoní show. Z kapel mihnuvších se na vedlejší a podstatně menší stage můžu jmenovat: Dozer, In Mourning, Rennaisance Of Fool. A dle toho, co za zvuky se z vedlejšího pódia ke mně doneslo, popravdě ani nelituju, že mi kapely unikly. Za jiných okolností, například na českém festivale Brutal Assault, by mě některé z nich zaujmout mohly, ale ne zde.

Ale přejděme už konečně k tomu, co se dělo „u nás“.
Když se jako první objevila na scéně skupinka barevně oděných postarších pánů, nezbývalo mi než zírat. Nejen, že nehráli metal, zpívali švédsky a vypadali poněkud zvláštně, ale celé jejich vystoupení se mi jevilo vcelku bláznivé. Nutno však uznat, že místní publikum se náramně bavilo a s společně s frontmanem Svenem Rubinem, po kterém má kapela evidentně svůj název Svenne Rubins, si zvesela prozpěvovalo. A když nás Sven začal učit text k písni Långa bollar på bengt (podivný překlad autora: Dlouhé míče na Bengta), přidala jsem se nakonec i já. Ta písnička je totiž až protivně vlezlá.

My, neználci, bychom si možná mysleli, že v případě této kapely, šáhli pořadatelé vedle, ale omyl je pravdou. Svena, v jednu chvíli lezoucího na vysokém pódiu po štaflích a dělajícího pitominky, publikum přímo milovalo. Kapela je prý ve Švédsku velmi oblíbená především díky svým vtipným textům, ale to já, která mám znalosti švédštiny na úrovni rok a půl starého dítěte, bohužel nedocením.

Po této bandě se cosi děje na druhé stagi, kam mé oči nedohlédnou... u nás se čeká na glamové H.E.A.T. Přiznávám, jsem fanoušek tohoto stylu hudby, takže se na vystoupení docela těším. Z jejich show mám však jakési smíšené pocity. Hudba nezní vůbec špatně a i zpěvák Kenny Leckremo se snaží povzbuzovat fanoušky, ale ti jsou už pravděpodobně myšlenkami úplně jinde. H.E.A.T. tedy nesklízejí přílišné ovace. Myslím, že většině se celkem líbí, tak jako mně, ale prostě žádná extrabomba. Možná mě více přesvědčí příště, až se nebudu bláznivě těšit na Sabaton.

Dalších pár minut dění na vedlejším pódiu a k nám nastupují Sonic Syndicate. Další moje velmi oblíbená kapela a důvod, proč se zjevit ve Falunu. Tentokrát už publikum šílí. Začínám se stávat tlačenkou, ale pořád mám ještě dost prostoru na to, si „Soníky“ užít. Jako obvykle začínají skladbou Jailbreak z debutového alba Eden Fire a potom je to smršť jednoho songu za druhým. Powershift, Aftermath, Jack Of Diamonds a další. Přiznám se, že ač jejich muziku mám moc ráda, ty skladby mi splývají jedna do druhé.
Jejich vystoupení je velmi živé, energické a baví se skupina i fanoušci. Je to též jedna z posledních šancí jednoho ze zpěváků, Rolanda Johanssona vidět live. Za nedlouho totiž plánuje odchod z kapely.

Pochopitelně, mě jako vždy rozesměje úprk přes scénu kytaristy Rogera Sjunessona a jeho poskoky a otočky. Hopká a lítá sem a tam jako čertík z krabičky. A další zábavný moment koncertu je, když se během posledního songu, kytaristovi Robinovi Sjunessonovi porouchá nástroj, a tak ho odloží dozadu, přijde dopředu k bedně, praštěně se šklebí a směje se. Ale jejich set už naštěstí končí, takže to není zas tak velký průšvih.

A začíná nám hra na sardinky! Na sardinky a na mletý maso. První řada má totiž pocit, že brzo projde skrz zábrany a milí securiťáci si z nás pak můžou udělat třeba karbanátky. Díkybohu se tak nestane ani během následujícího koncertu. I když díkybohu jak pro koho, chudáci securiťáci asi budou bez večeře.

Atmosféra opravdu houstne a dav fanoušků šílí. Po falunském parkovišti se skanduje „Sabaton, Sabaton, Sabaton!“ Technici ještě staví na pódium rampu, vyvýšený prostor pro bicí a pro klávesy, rozvěšují pyrotechniku... a davy šílí a šílí. A ještě chvíle napjatého čekání, ale za chvíli už na scénu vbíhají Sabaton a ačkoliv to není hromadný náběh, a kluci se na place objevují po jednom, působí to jako příchod tornáda. Kdybych chtěla tvrdit, že jsem nebláznila nedočkavostí, „kecala“ bych. Ale možná moje pocity vyvolával jenom nedostatek kyslíku a to, že už jsem byla někde na půl cesty stát se karbanátkem.

První song, "Ghost Division", si všichni naprosto užívají. Zpěvák Joakim Brodén se nadšeně zdraví s publikem a mluví dál, bohužel švédsky. Následuje skladba "The Art Of War"> a potom první překvapení večera. Song, který bychom nečekali. Skladba "Hail To The King" z alba "Fist To Fight"! Sabatoni řádí, pyrotechnika vybuchuje, fotografové uskakují, aby nevzpláli. Všechno se děje tak rychle, tak zmateně, ale naprosto úžasně. (Ano, uznávám, jsem zaujatý fanoušek!) Vytyčila bych další „překvapení večera“: skladbu "Shadows" a nebo song "The Hammer Has Fallen". Uslyšíme tohle ještě někdy live? Možná zase za deset let!

Jakou radost všem přítomným cizincům, udělá, když Joakim sem tam přechází do angličtiny, zdraví všechny příslušníky ostatních národů, kteří se vypravili až do Falunu, aby desetileté jubileum oslavili společně s kapelou. Basák Pär se opět projevuje svými charakteristickými baletními pohyby, klávesák Myhr hází hlavou jako šílený, bubeník Daniel mlátí okolo sebe paličkami jako o život a zbylí dva kytaristi... jde jim to! A jakou radost má náš malý český panzer battalion, když se z najednou z Joakimových úst ozve: „Máme tu lidi z 12 zemí, některé z nich znám. Tady děvčata strávila 30 hodin v autobuse. A doslova: Ahoj Česká Republika!“ Tohle je pro nás prostě největší ocenění. Stejně, jako když děkuje: švédsky „tack“, anglicky „thank you“ a speciální pozdrav do Čech: „děkuju“!

Jednu chvíli začíná Joakim zpívat ve švédsku tak oblíbený song od Svenne Rubins, ale je vyrušen příchodem... (tedy slovem příchod si nejsem jistá) už lehce podroušeného zpěváka Svena. Písničku potom přenechá jemu a nakonec ji dozpívají společně. Těsně před koncem se na pódium vhrnuli členové H.E.A.T. se šampusem, bez bublinek by to přece nemohla být správná oslava narozenin, a kluky ze Sabaton zlili jak se patří. Jenže čas letí a my se blížíme ke konci. Jako přídavek samozřejmě nesmí chybět "Metal Machine", který automaticky přechází do "Metal Crüe". A pak je konec. Zlověstné ticho po bouři (vím, že bývá před bouří, ale tohle je po bouři). Nechce se mi věřit, že už je konec a že do dalšího jejich vystoupení si musím počkat až na Basinfire fest. Dva týdny? Takovou dobu?
Shrnutí? Příští rok jedu znovu, ačkoliv to už nebude tak speciální, jako letos. Desáté výročí je jenom jedno. A kdo ho prošvihl, může jenom zamáčknout slzu. Setlist Sabaton: Intro, Ghost Division, The Art of War, Hail to the King, Rise of Evil, Union, The Hammer Has Fallen, 40:1, Cliffs of Gallipoli, Attero Dominatus, Price of a Mile, Panzer Battalion, Shadows, Light in the Black, Långa Bollar På Bengt (Svenne Rubins cover), Primo Victoria, Metal Medley, Outro

Veronika             

Desáté výročí Sabaton se pro nás stalo opravdovou výzvou, jelikož bylo avizováno jako něco, co si žádný fanoušek nesmí nechat ujít a navíc se konalo v domovském městě kapely – Falunu. Je pravdou, že 1700 km člověk kvůli jednomu koncertu běžně necestuje. O to větší bylo samozřejmě naše očekávání. Rockstad Falun se konal už podruhé a tentokrát se přesunul z haly pod otevřené nebe. Obě stage byly vybudovány na parkovišti blízko centra malého města a areál dokázal pobrat slušné množství lidí. Podle finálního sčítání se dostavilo kolem tří tisíc lidí z patnácti různých zemí, mezi nimiž díky nám nechyběla ani Česká republika.

Areál se otevíral kolem čtvrté hodiny, kdy už byla většina netrpělivě čekajících lidí promočená na kost. Švédsko se nám totiž rozhodlo ukázat svou deštivou tvář a tak pršelo po celý den prakticky bez přestávky. Nikdo z natěšených fanoušků ale nevypadal, že by mu to mělo zabránit si festival pořádně užít.

Menší stage, která byla umístěna nalevo od hlavní byla vyhrazena místním kapelám. Festival zahájila kapela In Mourning a zbylé dvě kapely - Renaissance of Fools a Dozer sloužili jako vycpávky mezi kapelami na hlavním pódiu. To byl podle mě chytrý tah, člověk aspoň měl co poslouchat během přestavby stage, ačkoli ani jedna ze jmenovaných kapel nemohla být považovaná za nějak extra kvalitní.

První kapelou na hlavním pódiu byli Svenne Rubins – pro nás cizince prakticky neznámá věc, za to ve Švédsku údajně velice populární banda, oblíbená zejména na rádiových stanicích. Popravdě nás jejich pestrobarevná vizáž, netypický a trochu šíleně vypadající frotman a podivné nástroje trochu zarazily, ale domácí publikum jim zobalo z ruky. Jejich velkým plusem jsou "(údajně)" vtipné texty a zajímavá pódiová prezentace – například zpívání na štaflích či používání stojanu od mikrofonu jako volantu. Sám zpěvák přiznal, že je to jejich první metalový festival – žánrově tedy sice moc nezapadali, ale většinu přítomných pobavili a minimálně odvedli pozornost od neustávajícího deště.

Areál se začal pomalu naplňovat a kolem osmé nastoupila kapela H.E.A.T. Vzhledově silně glamrocková banda odehrála svůj set s velkým zápalem a zahřívala promrzlý dav vypalovačkami ze svého debutu. Jak hudbou, tak koncertní prezentací patří spíše někam do 80. let, ale zdá se, že i tahle načesaná a nazdobená vlna má dnes nárok na život a její popularita neklesá – podle reakcí publika spíš naopak. Rozhodně horký tip pro všechny, kteří tomuto stylu holdují.

Jako třetí v pořadí zahráli Sonic Syndicate, kteří jsou momentálně hodně v kurzu. Podle toho vypadal i dav, který se začal výrazně tlačit dopředu. Na živo jsem je viděla poprvé a musím přiznat, že nejsou zrovna můj šálek kávy. Jejich, po všech stránkách moderní metal, je ale zjevně dostatečně atraktivní pro velkou spoustu lidí, protože během jejich setu to začalo v davu pořádně vřít. Nutno přiznat, že při sledování jejich šíleného pobíhání po pódiu a střídání dvou zpěváků se člověk prostě nudit nemohl. Uvidíme po Basinfirefestu, možná jim ještě přijdu na chuť.

Kolem půl desáté se konečně začalo schylovat k nástupu hlavní hvězdy. Ještě trochu přestavování a instalace pyrotechniky a čas velké oslavy Sabaton nadešel. Na setmělý Falun se sneslo intro z posledního alba a při prvních tónech "Ghost Division" vtrhla metalová vichřice na pódium. Pro každého, kdo aspoň jednou viděl koncert téhle šestice je zbytečné popisovat, kolik energie, zápalu a radosti z hraní dávají do své muziky a do živého hraní obzvlášť. Po dlouhé šňůře s Hammerfall, kde měli jako předkapela k dispozici sotva 40 minut, si tentokrát vše vynahradili. Zazněly samozřejmě všechny osvědčené hity, které skladatelské duo Brodén/Sundström doslova sype z rukávu (ačkoli opět, k velkému zklamání většiny z nás, nezazněl Wolfpack).

Kapela slibovala speciální překvapení a také se tak stalo – oproti běžným koncertům, kde bývají rovnoměrně zastoupena pouze tři poslední alba tentokrát došlo i na skladby z první desky "Fist For Fight" a to hned na tři z nich – "Hail To The King", "The Hammer Has Fallen" (narážka?) a "Shadows", která byla hrána na živo vůbec poprvé. Show byla doplněna pyrotechnikou, která vypadala velice efektně, ačkoli jí údajně víc jak polovina nefungovala tak, jak měla. Mezi skladbami mluvil sympatický frontman Joakim převážně švédsky, do angličtiny přecházel pouze v případě, že sděloval něco zásadnějšího. Co nás ale potěšilo nejvíc, byly pozdravy a poděkování, které nám adresoval v češtině, čímž určitě udělal dojem i na svoji maminku.

Nikdo z kapely zřejmě nečekal vzhledem k počasí tak velkou návštěvnost a na muzikantech bylo vidět, že je oddanost fanoušků opravdu dojímá. Během zhruba 90 minut se šílenství davu jen stupňovalo a musím uznat, že v prvních řadách to začínalo připomínat spíše bitvu, než koncert. Jak už to u výborných koncertů bývá, konec se přiblížil dřív, než by si kdokoli přál. Jako první přídavek zaznělo opravdové překvapení. Mám pocit, že to byla vůbec první předělávka, jakou kdy Sabaton hráli na živo. A výběr to byl opravdu originální – kapela zahrála písničku "Långa Bollar På Bengt" od Svenne Rubins za účasti jejich zpěváka. Ten, ačkoli byl díky pokročilé večerní hodině už ve značně pohrouženém stavu, nakonec celou skladbu aspoň ustál. Jako poslední pak zazněly "Primo Victoria", bez které by se koncert Sabaton prostě neobešel a "Metal Medley", které spojuje "Metal Crüe" a "Metal Machine".

Z koncertu jsme odcházeli promočení, vyčerpaní, zmrzlí a za sebe musím dodat také zranění – ale kdo by se staral o bitevní šrámy. Ten večer proběhla více než důstojná oslava kulatého výročí kapely, jejíž hvězda neustále stoupá. A každý měl možnost se přesvědčit, že všechna jejich současná sláva je zasloužená. Moje spokojenost byla stoprocentní a ta dlouhá cesta za to vážně stála.
Ray

www.sabaton.net
www.rockstadfalun.se


Vydáno: 26.06.2009
Přečteno: 1925x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2017     RSS - články

stránka byla načtena za 0.14816 sekund.