Punk (ten skutečný a ne jeho pseudonaplaveniny) pro mě vždycky představoval svébytné dílo, stavící především na revoltě a autenticitě. Lze tyhle dva pojmy bez nějakého zaškobrtnutí napasovat na muziku, vzniklou ve dvacátém století a přesto jasně vycházející z konce sedmdesátých let minulého století? Abych pravdu řekl, nějak se mi tohle tvrzení nechce odkývat. I přes to, že frýdecko-místeckým The Crooked Beats (ne náhodou se skladba s tímto názvem objevuje v repertoárů punkových klasiků The Clash) se podařilo tu starou atmosféru poměrně věrně zachytit, i přes to, že jejich písně si chytlavě pohrávají s veselou (někdy až popově laděnou) melodikou a i přes to, že kapele to dobře šlape. Přesto mi na jejich debutovém albu „Life In The Consumer Society“ chybí krapet víc šmaku dnešní doby, který by The Crooked Beats posunul z roviny ne snad rovnou sedmdesátkového revivalu, ale řekněme intenzivního nasávače starých časů.
Celý ten koláč, který The Crooked Beats nabízejí k zdlábnutí, mi ve výsledku (právě díky téměř všudypřítomné retro náladě) chutná poněkud monotónně (jo, i odlehčená svěžest se může opotřebovat). Díky tomu závěrečná třetina, odstartovaná skladbou „Nothing Going On“, už začíná být docela průhledná a lehké melodie, nakřáplý zpěv, říznutý popovými vokály i veselé kytary s povedenými aranžemi (základní charakteristika desky) trochu ztrácí na síle. První dvě třetiny sice staví na stejných základech, jenže v jejich závěru The Crooked Beats nabírají na tempu a střihnou si svoje nejpovedenější herní okamžiky (hergot, tohle je muzika, ne hokej… ;-) ). Takže s fenomenálně nervní „I Looked To High“ mi na zádech konečně přistanou nejen cákance pouliční špíny, ale i závan totálně našlápnuté bezprostřednosti. A titulní skladba, završující druhou třetinu, coby vrchol pozitivna a uřvanosti, vytváří svojí nekompromisní lehkovážnou náladou druhý z vrcholů desky.
„Život v konzumní společnosti“ je zábavná, nenáročná a pohodová deska s energií, uvolněně melodická a přitom hodně zahleděná do minulosti. Je otázka, jestli je to hodně nebo málo. Budu-li hledat zábavu, pak hodně. Budu-li srovnávat s poslední řadovou deskou Nežfaleš (coby momentálně osobním tuzemským punkovým esem), pak málo. No, ale bráno v globále, je to tak asi akorát.
|
