Na otázku, co se vám vybaví ve spojitosti se slovem Brazílie, odpoví průměrný smrtelník nejčastěji fotbal, karneval v Rio De Janeiru či pláže Copacabana (které nám Čechům navždy znechutila Helenka Vondráčková svojí stejnojmennou písní). Položíte-li ale tuhle otázku vysoce kulturnímu člověku, jakým je třeba metalista, jeho první odpověď nemůže a nesmí být jiná než SEPULTURA. Co ale další kapely (když se CAVALERA CONSPIRACY nepočítá)? To už bude záležet na konkrétní škatuli, které kdo holduje. Death metláci zřejmě vyplivnou KRISIUN, power spíďáci zase ANGRA. Ale jaká další jména nás, zůstaneme-li u tohoto žánru, napadnou (když se SHAMAN kvůli Matosovi nepočítá)? Sám za sebe říkám, že to bude právě dnes hodnocená kapela s magickým názvem AQUARIA. Ta plynule navazuje na odkaz nejsilnějšího období ANGRY a vzhledem k její současné stagnaci na ní svojí kvalitou dokonce dává velmi lehce zapomenout. Mnohdy je podobnost obou kapel možná až do sluchů bijící, v paušálním měřítku se ale v žádném případě nedá mluvit o kopii či vykrádání. Na to je tato (v letošním roce právě deset let stará) kapela až příliš nápaditá.
Když mluvíme o výrazové spojitosti s ANGROU, tak je jasné, že prostá škatule "power speed" bude AQAUARII velmi těsná. Životodárná rozmanitost její muziky se z tohoto šuplíku tlačí ven, seč jí energie stačí a u většiny písní se jí tento útěk "po Kájínkovsku" lehce daří. Vůbec nejvíc by mně pro hudbu jak ANGRY tak AQUARIE seděla žánrová nálepka Adult Oriented Speed, zkráceně AOS, což je (s dovolením) moje vlastní parafráze na termín AOR (Adult Oriented Rock) tedy "rock pro dospělé". Když porovnáme hudbu brazilských kapel s některými evropskými pokusy, kde se tento styl zrodil, pak z toho vychází vizionářství latinoameričanů mnohdy až profesorsky vyspěle. Ale protože nic není dokonalé, tak i zde pár přehmatů nalezneme...
AQUARIA je co do tvořivosti hodně nadupaná kapela, což se ovšem stalo na debutovém albu zároveň její slabinou. Snad snahou dokázat, že na to mají, nechtěli muzikanti nechat ani jeden nápad ležet ladem a rozhodli se je použít všechny. Některé skladby tak působí hodně přetlakově, když pak chybí melodický vklad, dá se hovořit přímo o chaosu (písně "Choice Time a "Judgement Day"). Naštěstí melodie neabsentuje často a když se objeví, je většinou natolik výrazná, že vloží do mlýnice roztodivných zvukových motivů jasně definovaný řád ("Here Comes The Life", "Humanity"). Po vzoru kapel SEPULTURA či ANGRA se i zde občas objeví domorodě folkórní zvuky ("Spirits Of Light"). Už to nepůsobí originálně, ale pro materialisticky povrchního evropana to bude vždy zajímavé spestření.
V albovém menu dál nalezneme dvojici luxusních speed metalových flákot ("And Let The Show Begin" a "Your Majesty Gaia"). Vrchol pak tvoří (možná) paradoxně dvě baladické skladby. První z nich, "Whispers And Pain Of Mother Nature" bublavým kytarovým vybrnkáváním za zvuků přírody působí dokonale esoterickým dojmem. Zpěvák Vitor Veiga v ní rozněžní svůj hlas takovým způsobem, že skutečně na vlastní kůži ucítíme "šepot a bolest Matky přírody". Titulní "Luxaeterna" pak album podobně dojemně zakončuje. Všechny písně přitom dopují mohutné chóry a sytá orchestrální podpora, což jim dodává nadsférickou pompu a vznešenost.
Už jsme to nátahli dost, takže závěr bude krátký. AQUARIA je i přes pár minel krásná metalová opera o několika dramatických dějstvích. Nechte se jí naplno prostoupit!
|
