Vlastně si pro své šesté album Nocturnal Rites zvolili velice odvážný název. Spasitel nového světa…, no, ono se ani tak moc nejedná o nový svět a těžko i hovořit o nějakém spasení, ale i tak jedním dechem dodávám, že ani v nejmenším si Nocturnal Rites nenaběhli a s „New World Messiah“ si definitivně sáhli na hvězdnou oblohu. A přitom bych se mohl lehce chytit za jazyk – po lehkém kroucení se nad „Shadowland“ a velebení „Afterlife“ totiž jásám nad tím, že kluci vydrželi na dálnici, vyměřené v zemi stínů a znovu vsází na melodickou přímočarost. Jen oproti minulému dílu dodali kluci svým (v tom nejlepším slova smyslu) hitům ten těžko definovatelný pocit nadčasovosti a nedosažitelnosti.
Nelze jinak než doporučit všech deset kousků z téhle kolekce. Už třeba jen proto, že zde najdete exoticky netypický kousek s orientálními vlivy „Egyptica“, svým námětem vybočující nejen z kontextu desky, ale – nebýt tradiční melodické přitažlivosti a výživné instrumentální exhibice - prakticky z konceptu veškeré dosavadní tvorby. Vrcholem desky pro mě zůstává „Against The World“ (vzpomeňte na minulý díl a „Invincible“) s krásně propletenými zpěvy a dokonale využitým citem pro udržení a vystupňování napětí. Výborně funguje metoda cukru a biče v rozjuchaném refrénu „Avalon“ (pozitivismus Freedom Call jsem v souvislosti s Nocturnal Rites již vzpomínal), setřeném razancí slok s výborným dialogem kytar a kláves (poprvé se v řadách kapely představuje „nečlen“ Henrik Kjellberg). Velké představení rozehraje Jonny Lindqvist ve volnější „The Flame Will Never Die“, plačtivě sytý, řezavý zpěv, nezabíhající do ubrečánkovosti, podpořený dramatickými klávesami a razantními kytarami. Potvrzující, že Nocturnal Rites, i přes to, že se nebojí pustit do emocemi nabitých volnějších temp, ke klasickým baladám prostě prakticky nesklouznou. Otvírák „New World Messiah“ skvěle zatahující do děje pomocí kousavého riffu a silné melodie. V „One Nation“ dokáží Nocturnal Rites servírovat temnotu z „Afterlife“ na podnose z té nejryzejší power metalové klasiky. Škoda nezmínit i melodické extáze s typickým rukopisem „Break Away“ a „End Of Days“ , tohle je ta základní přesvědčivá esence Nocturnal Rites.
„New World Messiah“ se vypořádal i s nebezpečím zevšednění z přetlaku. Závěrečná jednoduchá sypačka „Nightmare“ možná po předchozích košatých orgiích působí trochu skromně, ale jako doplnění exkluzivního náhrdelníku je prostě nezbytná. Jsou-li totiž melodické perly nezřízeně rozhazovány plnými hrstmi, může se stát, že i ten nejsladší marcipán se stane obyčejnou potravou. Tady, ať posloucháte jako monolit nebo po jednotlivých kouscích, napětí neopadá a Nocturnal Rites se vždy dokážou vytasit s fantastickým melodickým nápadem, šťavnatým sólem a nebo vytrvalým vynášením dozrálého žolíka – excelentního vokálu Jonnyho Lindqvista.
Však to znáte. Poučeni životními zkušenostmi občas čekáte, že když se zakousnete do toho nejnablýskanějšího jablka, v posledním soustu se na vás zazubí tučný červík. S „New World Messiah“ vám celou dobu mezi prsty bude protékat sladká šťáva a chuťové buňky budou na pokraji zbláznění se radostí. A tenhle nadýchaně opojný pocit vydrží nezkalen až do závěrečné tečky. Vytrvalost a houževnatost zase jednou slaví úspěch a vítězí na celé čáře. Boží mlýny někdy zamelou i na tu správnou stranu. Bodejť by ne, když jde prakticky o někoho z rodiny. I když tenhle Mesiáš nepotřebuje ani špetku protekce z vyšších míst.
|
