Finský večer. Tak by se dala nazvat sobota 17.10., kdy se ve zlínském Masters of Rock Café sešly tři kapely, aby nám ukázaly, jak vypadá současný finský metal. A přes to, že stejná sestava navštíví naši malou Českou republiku opět v sobotu, a zlínské MoR Café nebylo zcela vyprodané, se koncem večera dala atmosféra přímo krájet a v sále bylo nedýchatelno. Ale nepředbíhejme.
První, kdo se nám představil, byla kapela Amoral v čele s novým zpěvákem, vítězem finské verze Superstar, Ari Koivunenem. Jejich vystoupení jsem očekávala s napětím. Kapelu znám z dob, kdy hrála technický death metal a tehdy jsem byla jejich velký fanoušek. Změnu stylu jsem rozdýchávala jen stěží, ale povedlo se. Možná i pro to, že Ariho hlas považuji za velmi zajímavý a příjemný. A překvapivě, ke stylu, který si pánové zvolili, se poměrně hodí. Svoje vystoupení započali skladbou z nového alba, „Gave Up Easy“, ke které jsme měli možnost vidět i videoklip. Jak jsem se z počátku trochu bála, všechny moje obavy byly rázem smeteny pryč. Ač v sále nebylo příliš mnoho lidí, v průběhu koncertu se začali trousit další a další a bylo vidět, že si vystoupení užívá jak kapela, tak fanoušci. Jako třetí píseň, si kluci zvolili písničku „Pusher“, která spadá ještě do jejich „deathové“ éry.
Z videí, co jsem shlédla na youtube, jsem nabyla dojmu, že to bude vrcholná tragédie, jenže v půlce písničky jsem se přistihla, že zírám s otevřenou pusou. Pane Koivunene, vy vážně umíte „growlovat“? Máte další bod! Ve finále jejich vystoupení jsem byla opravdu překvapená a nutno se přiznat, že mile. Kapela komunikovala během koncertu s fanoušky a i když Ari v civilu působí jako malý školáček, na pódiu přesně ví, co má dělat. Takže nejen že jsou tito kluci mladí finští lamači dívčích srdcí, ale také dobří muzikanti.
Playlist: Gave Up Easy, Shade Of Grey, Pusher, Song For The Stubborn, Year Of The Suckerpunch, Hang Me High, Release, Sex´n´Satan
Before The Dawn neznám bohužel tak dobře, jak bych chtěla, ale i těch pár písniček, co od nich znám, mě stejně nutilo se na jejich vystoupení těšit. A zklamaná jsem z něj rozhodně neodcházela. Frontman Tuomas Saukkonen, který nekouří, nepije... (dál to známe, ale co my víme?) působí na pódiu přímo démonicky. Nepotřebuje k tomu ani žádná teatrální gesta, stačí jeho hlasový projev a jeho holá ozdobená lebka. Druhý vokalista Lars Eikind sice vypadal, že během koncertu omdlí, nebo přinejmenším usne, kvalitu jeho hlasu to však neovlivnilo. Nejvíc vesele potom během koncertu působil bubeník s kytaristou, kteří dodali koncertu na zábavnosti. Koncert uzavírala hitovka „Deadsong“ a i když se fanoušci snažili vytleskat si přídavek, kapela se už bohužel nevrátila.
Playlist: Unbreakable, Faithless, Dying Sun, Disappear, Monsters, Exile, Morning Sun, Scar, My Darkness, My Room, The Black, Deadsong
Nikoho to ale netrápilo příliš dlouho, protože na řadu měly přijít hvězdy večera Amorphis. Hned jako první spustili nejnovější hitovku, perfektně zahranou písničku „Silver Bride“ a atmosféra v sálu se rázem začala tetelit. A to takovým způsobem, že někdy v polovině koncertu jsem zjistila, že na svém těžce vybojovaném místě v první řadě začínám omdlívat. Ač nerada, musela jsem po songu „Silent Waters“ opustit místnost a zbytek koncertu strávit na vzduchu. Škoda, ale snad v neděli budu mít možnost shlédnout celou hodinu a půl dlouhou show. I přes to, že nejen díky svým dredům nezapomenutelný maličký frontman Tomi Joutsen působil před koncertem unaveně nebo možná nemocně, vydal ze sebe během koncertu všechno. Celá kapela do toho dávala co mohla a předvedla báječnou energickou podívanou.
Playlist: Silver Bride, Sampo, Towards & Against, Castaway, (smithereens) / The Smoke, Majesticbeast, Alone, Silent Waters, Against / Cares / On Rich And Poor / Againts / Better, From The Haeven Of My Heart, Sky Is Mine, (M&M) Black Winter Day, Sign, House Of Sleep, My Kantele
|
