Má dušička, okoralá z pofiderní návštěvnosti metalových koncertů, přece jen v závěru letošního roku měla příležitost krapet pookřát. Mohly za to hojně navštívené křtiny čerstvých miminek. V půlce listopadu pokřtili svou novinku Rimortis a jen o čtrnáct dní později novopačtí Samhain následovali jejich krok a oslavili vydání svého dlouho avizovaného debutu "The Ark Of Eternity". Nevládnu žádným píplmetrem, takže se raději nebudu pouštět do porovnávání množství lidstva na těhle hojně navštívených akcí, ale můžu vám říct, že divočina, kterou diváctvo rozpoutalo na domovské scéně Samhain v sále u Militkých, byla přímo monstrózní a působila nejen jako balzám, ale i jako úžasně fungující hnací motor všech tří zúčastněných kapel. A protože Samhain přijeli podpořit nejen již zmínění Rimortis, ale i brněnští Eagleheart, bylo možné předpokládat, že rychlomelodici budou domů odcházet totálně ukojeni.
Eagleheart zahráli osvědčený playlist včetně novinky "Dream Therapy" (začínám si zvykat ;-) ), předvedli osvědčenou živou a šťavnatou produkci (sakra, chlapi, jak já miluju, když kolektivně rozevlajete ty svoje mařeny...), pochopitelně s nezbytným pošťuchováním Martina Kleknera s Wágnerem či s využitím Wágnerovy osvětlovačské vložky, skvělé výškaření křiklouna Vojty (i jeho téměř splnění kytarového připojení se) i maximální nasazení kompletní kapely.
Pořadí kapel asi bylo těžké stanovit, Eagleheart se už pro mě podruhé za sebou objevili v pozici otvírače večera ("…hrajeme jako první, takže se pak můžeme zkalit, což je super..." ), ale jak již výše naznačeno, naprosto skvělé publikum bouřilo už od prvních tónů, čili mluvit o nějakém rozehřívání by bylo úplně scestné. Za Eagleheart dorazila do Nové
Paky i hrst moravských příznivců, kteří vytvořili základ pulsujícího kotle, ale i bez nich by se „Orlí srca“ zjevně dočkali maximální podpory.
Tradičním překvapením tentokrát byla netradiční Vojtova snížená mezipísňová výřečnost - do "kroniky nezapomenutelných výroků" bych tentokrát zařadil snad jen snahu přilákat fanoušky těsněji pod pódium sloganem "…nebojte se, až tak moc nesmrdíme...", či výzvu k propagaci kapely: "tričko si kupte bílé a napište si na něj fixou "Eagleheart", i za to budeme rádi…". Pokud měl Vojta tendence omlouvat výkon kapely maximálním vyšťavením se na koncertě z předchozího večera, pak bych tuhle terapii doporučoval naordinovat pravidelně a zjevně jsem nebyl sám - pokud už z kraje koncertu hrozilo, že příznivci zboří sál, tak skandování "Eagleheart" po "Moment Of Life" bylo již přímo kolosální. Eagleheart opět nadchli!
Playlist: Buried Alive, Into The Sky, Falling, At The End Of Forever, Don't Turn Your Head, Damned By Yourself, Tears Of Rain, Dream Therapy, Moment Of Life, Time Has Come, Zase dál
Jeden by až řekl, že po namlsání při tříhodinovém rimortisování v Úmyslovicích před čtrnácti dny už při každém dalším koncertu Rimortis se dostaví určitý pocit nedostatečnosti. Vzpomínka na výjimečnou procházku historií kapely byla sice ještě živá, ale návrat do obvyklé koncertní reality vůbec nebolel. Jistě, svojí roli sehrál jednak důstojně našlápnutý a vydatně povzbuzující sál, důležitý je ovšem i fakt, že sestavování současného playlistu může být pro Rimortis docela těžké dilema, kterou z hitovek vlastně nasadit a kterou zapomenout. A i když je pochopitelné, že Rimortis budou stále více sázet na svojí novinku, docela mě překvapilo zařazení "Labyrintu vášní", kterou jsou na albu považoval spíše za nenápadnou "popelku".
Ale vzhledem k tomu, že šlo o přání hostitelského Samhainu (pochopitelně, že i "Labyrint" sklidil maximální ovace), uvidíme, zda se i příště v playlistu objeví. To, že živá kooperace se Samhain jde Rimortis k duhu se potvrdilo při duetu "Rimortis II", kde si ženský part (opět excelentně) vystřihla Veronika Stříbrná. Dodávat, že zmáknout zdivočelý a nadšený dav bylo pro Rimortis hračka, je zbytečné. Energií a rozmáchlými melodiemi nabitý set přiživil a nabudil již nažhavenou bouřlivou atmosféru. Půda pro samhainovské finále byla dokonale připravená.
Playlist: Nepřítel s úsměvem, Vesmírem plout, Zvony fantazie, Rozcestí osudu, Opera v plamenech, Rimortis II, S.O.S., Labyrint vášní, Sedmý syn, Deset kroků zpět, Pláč andělů
Se Samhain mi letošní koncertování začalo, se Samhain mi letos i končí. Na téhle kapele lze demonstrovat otřepanou frázi „jak ten čas vlastně letí“. I když jsem od počátku roku kapelu chválil, na konci roku jsou Samhain vyhranější, dospělejší a složitější. Je radost sledovat nasazení i vychutnávat si rozpouštění se ve vlastní šťávě, kdykoliv Veronika zajede do hlubších vod. Kamenem úrazu se pro mě na křtu alba „The Ark Of Eternity“ stala prakticky totální rekonstrukce známého koncertního playlistu.
Chca nechca se mi dění na pódiu ustavičně rozbíhalo do dvou pohledů. Jedním z nich (nebylo by fér odvolávat se na „domovskou scénu“, protože entuziasmus kapely byl naprosto strhující) byla atmosféra v sále, podpora diváctva i dění na pódiu. Od atmosférického nástupu světlonošek v kápích, přes suverénní jízdu po drážkách novinky, proloženou dvěma vzpomínkami na „českou“ éru, až po mohutnou děkovačku, šampáňovou sprchu miminka z rukou Jamese Váchy (Rimortis) a Mika Kůse (Eagleheart), finální palbu s fantastickou vokální výpomocí křtitele Mika – já bych ty duety zavedl snad povinně, to by byly fanouškovské orgie ;-) – až po nezbytně vyhulákaný přídavek v podobě osvědčeného „Hrdiny“. Smekám před Samhain (i před fanoušky) a neskutečně jsem si užil divoký pozitivismus, kterým byl sál nabitý.
Pohled druhý (ovšem poněkud hypotetický, odmýšlet si bláznivě bouřlivou atmosféru večera je prakticky nemožné) přinesl nezbytnou otázku, jak vlastně bude působit album „The Ark Of Eternity“ v klidu obýváku. Samhain vzali anglicky zpívané skladby přesně podle pořadí na cédéčku a mě přitom lehce zarazila - ale tenhle pocit jsem měl už v průběhu roku při postupném nasazování novinek - určitá komplikovanost skladeb a hlavně v průběhu setu přišly i momenty naprosté osobní ztráty orientace. Tohoto pocitu (a já věřím, že po proštudování alba se víc už nedostaví) mě zbavily především obě česky zpívané písně a pak závěr – působivá pomalost „The Cave“ a již zmíněný duet „Revelation Of The Question Of Why“.
Resumé z těchto dvou pohledů? Fantastická a naprosto pohlcující atmosféra udělala z tohohle večera nezapomenutelnou záležitost.
Playlist: Part Of Destiny, Lineage, Dvě duše, Only I Know, Eclipse, The Ark Of Eternity, Hrdina, Antedeluvian, The Cave, Revelation Of The Questions Of Why, Hrdina
|
