RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




OVERKILL - Ironbound

Overkill jsem považoval za dobrou thrashovou kapelu. Považoval je ale čas minulý. Od desky „Horrorscope“ se totiž začali kazit jako ovoce po datu spotřeby. Začali chrlit jednu desku za druhou a každá z nich se ani neodvážila pohlédnout po takových klenotech jako je „Feel The Fire“, „Taking Over“ nebo „The Years Of Decay“. Až na jednu výjimku. A tou je právě novinková „Ironbound“. Tytam jsou časy alb „Necroshine“, "ReliXIV" (snad nejhorší deska Overkill vůbec) nebo „Bloodletting“, kdy se Overkill po vzoru Testament blížili čím dál větší brutalitě a jakoby zapomínali na své, nikoliv metalové, ale punkové kořeny. S „Ironbound“ se vrací přesně ke svým původním vlivům.

Dovolím si říci, že „Ironbound“ měla být následovníkem zmiňované „Horrorscope“ místo velmi nepovedené „I Hear Black“, se kterou pro Overkill začalo temné období, kdy upustili od melodiky a vrhli se do podivného zatěžkaného metalu. Ale tady je všechno jasné. Tohle je thrash, který se s ničím nepárá, sází řezavé riffy poháněné bubenickou mlátičkou Ronem Lipnickim. Nad vším se vznáší velmi dobře rozpoznatelný hlas Bobbyho „Blitze“ Elswortha, jakési výkladní skříně kapely. Vše je jasné od prvních tónů zpunkovatělé basy v úvodní „The Green And Black“, která se pak rozjede do parádní thrashmetalové jízdy. Následující „Ironbound“ a „Bring Me The Night“ by klidně mohly stát na debutu „Feel The Fire“ a rozhodně by nezapadly už jen díky svému ostrému tempu a nápaditým refrénům, které štěká přesvědčivý Blitz.

Samozřejmě celé album není jen jednolitým upalovákem. Jisté zmírnění, kdy se Overkill posunují směrem k power metalu (nikoliv však tomu kýčovitému, kdy se v klipech kapely prohánějí s meči v ruce na bělouších...), což znamená houpavé tempo nasazení a co u „Ironbound“ potěší stejně jako Blitzův projev, tak i výborná kytarová sóla. Newyorská pětice nepolevuje ani v dalších skladbách, přestože už členům táhne na padesátku. Vezměte si třeba „Endless War“ nebo „In Vain“, což jsou věci ve středním tempu, které mají všechny atributy Overkill a znovu kapelu ženou mezi thrashmetalovou elitu. A to, že album končí masakrovým dvojspřežím „Killing Fo A Living“ a „The SRC“ je už jen logické vyplynutí věci.

Overkill natočili po dvaceti letech vynikající desku. Možná za to může fakt, že se sestava konečně ustálila a že, soudě podle nápadů a chuti, tohle složení kapele prospívá. Zdá se, že Metallica se svým „Death Magnetic“ otevřela dveře i dalším formacím. Vzpomeňme si třeba na loňskou „Endgame“ od Megadeth. Overkill je další z thrashových veličin u kterých si můžeme udělat poznámku, že je s nimi do budoucnosti třeba počítat.

Jan Skala             

Druhá thrash metalová míza zachvátila všechny velikány stylu, některé dle mého názoru až do míry, kdy jsou schopni vydat ještě lepší alba než byla ta, která je vynesla na výsluní (ARTILLERY, EXODUS, TANKARD). Velký podíl na tomto faktu má moderně znějící zvuková produkce, která dokáže nalít do řezavých riffů potřebnou dávku hutné agrese. Ani OVERKILL nejsou výjimkou a jejich nová deska nazvaná (sic klišovitě) „Ironbound“ má úžasně valivý, burácející sound, ve kterém dynamika vystupuje dobrovolně na povrch a není zploštěna tak, jako se to např. stalo na tolik diskutované, poslední desce METALLICY (proti které jinak nic nemám). Poslouchat novinku OVERKILL znamená prožít plnohodnotný thrash/heavy metalový zážitek, který jen potvrzuje, že boom tohoto stylu nebyl uměle vyhoněným marketingovým stavem, ale přirozenou nutností poplatnou agresivní době.
Pagan 8/10

www.wreckingcrew.com

Seznam skladeb:
1. The Green And Black
2. Ironbound
3. Bring Me The Night
4. The Goal Is Your Soul
5. Give A Little
6. Endless War
7. The Head And Heart
8. In Vain
9. Killing For A Living
10. The S.R.C.

Sestava:
Bobby "Blitz" Elsworth - zpěv
Dave Links - kytara
Derek Tailer - kytara
D.D. Verni - baskytara
Ron Lipnicki - bicí

Rok vydání: 2010
Čas: 58:04
Label: Nuclear Blast
Země: USA

Diskografie:
1985 - Feel the Fire
1987 - Taking Over
1988 - Under The Influence
1989 - The Years of Decay
1991 - Horrorscope
1993 - I Hear Black
1994 - W.F.O.
1996 - The Killing Kind
1997 - From the Underground and Below
1999 - Necroshine
2000 - Bloodletting
2003 - Killbox 13
2005 - ReliXIV
2007 - Immortalis
2010 - Ironbound


Vydáno: 23.01.2010
Přečteno: 6134x




počet příspěvků: 10

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Nejlepší Overkill......je prvních pět...17. 02. 2014 22:44 Kolík
Taky je to Shvede...27. 01. 2010 13:39 Pepsi Stone
Metallica vydala po...26. 01. 2010 15:44 Shved
Jeste bych...26. 01. 2010 13:09 down
Já jsem v tomhle...24. 01. 2010 7:53 Pepsi Stone


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09097 sekund.