Hned v úvodu předesílám, že tento report bude trochu zvláštní. Koncert, který popisuji, jsem totiž měl na svědomí i jako pořadatel. Odbočím tedy od tradičního schématu „atmosféra dobrá, zvuk špatný“ a dojde i na bulvárek.
Několik týdnů příprav vyvrcholilo ve čtvrtek odpoledne, kdy jsme se začali i s kapelami sjíždět do královéhradeckého klubu La Putika. Všichni kupodivu přijeli včas, takže se už před šestou mohla začít stavět pódiovka. Po rychlém nazvučení se bez otálení a pobízení chopili nástrojů Horror Vacui. Jejich vystoupení jsem bohužel kvůli organizačním povinnostem nemohl sledovat nejpozorněji, zaujala mě však pro death metal poměrně netradičně (stylově spíše do rocku) zabarvená kytara. Díky tomu jí bylo příjemně rozumět, stejně jako zbytku ansámblu. Vtipná byla i lingvistická vložka, kterou nás obohatil šestistrunec s rysy Siouxe, když uváděl jednu píseň slovy: „A teď vám zahrajeme skladbu Sny. Teda pardon, Dreams.“ I za to sklidilo trio z Týniště po necelé půlhodině zasloužený potlesk.
Po krátké přestavbě aparátů a první proběhlé soutěži, díky které si vylosovaný šťastlivec užíval piva zdarma, se na pódium postavili pardubičtí deathmetalisté Klan. Zkraje došlo k drobnému nedorozumění, kdy pánové v záři (jednoho) reflektoru trpělivě čekali na zvukařovo spuštění připraveného intra, které ne a ne začít. Protože se čekání vleklo skoro minutu, zahájili rovnou bez proslovů úvodní skladbu. Hned od prvních akordů bylo jasné, že mají v oblibě Hate Eternal. Sice kvalit mistrů zlobných riffů nedosahují, ale hrubosti do nás nastrouhali nemálo. Svým vzorům podobnými aranžemi a stylem hraní se trochu zkomplikovala práce pánovi za mixpultem, avšak i hvězdní Američané na koncertech věčně bojují se zvukem. Během několika úvodních skladeb se ale ustálil správný poměr nástrojů, což rozpohybovalo první vlasy v publiku. Atmosféře zla přidávaly občasné pózy vokalisty Asgara, zahaleného v oranžovém dýmu. Svým sympatickým nasazením si Klan zasloužil velmi dobrou odezvu fanoušků, kteří si vyvolali první přídavek toho večera.
Že se na své vystoupení chystá kapela z vyšší ligy bylo poznat už jen z přípravy pódia. Smashed Face si před aparáty rozmístili plachty s logem, každý člen si na pár vteřin otestoval nazvučení svého nástroje a po několika krátkých minutách se jelo naostro. V prvních řadách se vlasové porosty fanoušků okamžitě jaly vířit prach, ostatní alespoň uznale přikyvovali, nikdo však nezůstal jejich hudební produkcí nedotčen. Až na menší výpadek Fredova mikrofonu byl zvuk bezchybný a tlak, který vycházel z reproduktorů, musel vypudit vše na metal nepřipravené. Roky hraní a nabrané zkušenosti byly velmi zřetelné, kapela fungovala jako jeden stroj. Jednotná a precizní rytmika, pohánějící kytaristy, kteří střídali slamovější pasáže s vánočkovými riffy, ze kterých se zaplétají prsty. Vše pak korunuje mocný vokál, jeden z nejlepších na naší scéně. Hrálo se převážně z nové desky, kterou měli na tomto turné propagovat. Tu nahrávali ve vyhlášeném studiu Rolanda Grapowa (Helloween /Masterplan), ale z důvodu jeho velké zaneprázdněnosti ji nestihli dokončit před odjezdem na cesty. Došlo i na starší skladby jako „I Despise You“, na závěr zazněl i cover od Suicide Silence. Jedinou vadou na kráse tak bylo jen to, že celý set trval pouhých 25 minut. Ačkoliv si návštěvníci křičeli o přesčas, nebylo jim vyhověno s vysvětlením, že už nic jiného není nacvičené.
Nastupovat po takovém uragánu není záviděníhodné, ale ruští mladíci My Autumn se se svou pozicí vypořádali velmi důstojně. Věkový průměr 20 let jim nepřekážel v rozpoutání vyzrálé show, kdy stíhali hrát naprosto přesně a zároveň předvádět i trochu tělocviku. Nejvíce pozornosti na sebe poutali nejmladší členové kapely - teprve osmnáctiletý, přesto hlasově velmi vyzrálý, zpěvák Andrej a o rok starší Mark Mironov. Jeho spoluhráči jej označují za nejlepšího ruského metalového bubeníka. Váhu jejich slovům dodává fakt, že se jako první a zatím jediný hráč z Ruska dostal do hledáčku prestižního webu sickdrummer.com. Nutno říct, že je tam naprosto právem. Jeho výkon byl perfektní a troufám si říct, že by bez něj byli My Autumn poloviční. I ostatní členové jsou kompetentní, je vidět, že mají nacvičeno. S dobrou technikou hry se pojil i kvalitní zvuk jejich aparátů, který se navíc povedlo přenést do sálu, takže jsme si mohli vychutnat všechny nástroje do poslední noty. Příjemně překvapil náhradní baskytarista, který jel týden vlakem z Vladivostoku do Petrohradu, aby mohl zaskočit za jejich stabilního člena, který nedostal vízum. Ač standardně krotí větší počty strun, stihl se během cesty sžít s basou a naučit se všechny skladby z playlistu. Ty nejsou zrovna nejjednodušší, přesto na koncertě předvedl suverénní výkon. Po představení kompletní desky „The Lost Meridian“ se už My Autumn chtěli odklidit do zákulisí, ale to rozvášnění fanoušci nemohli dopustit. I po odehrání prvního encoru byli stále lační a dlouze skandovali název skupiny, takže se Rusové pokorně jali přidávat podruhé.
Nadšení z průběhu koncertu jsme se vydali s kapelami uskladnit osobní věci na byty, kde jsme měli spát, abychom pak mohli nerušeně oslavovat zdar celé akce. Jen co jsme překročili domovní práh, ještě ani nevyzutí malčiki vytasili notebooky a dožadovali se wi-fi připojení. Zásadní chybou bylo, že jsme jim v dobré víře prozradili heslo, neb od té chvíle s nimi nebyla řeč. Hypnotizováni monitory odmítali jít na pivo, čímž si jako zástupci jedné z nejalkoholičtějších zemí pokazili reputaci. Nakonec jsme přeci jen donutili dva z nich reprezentovat svou vlast a s částí Smashed Face vyrazili do nočních ulic Hradce Králové.
V poledne jsem byl hrubě vzbuzen vřískajícím fénem, který se ke všemu nezastavil několik hodin. Atmosféra jako v kadeřnickém salónu, chyběly jen natáčky. Zvyklý od špinavců, byl jsem poměrně překvapen nekonečným krášlením v koupelně. Jak jsou My Autumn rychlí na pódiu, tak jsou naopak pomalí v soukromí, nejspíš platí zákon o zachování energie. Až po krátké tříhodinové ranní hygieně jsme je mohli vypravit na cestu do Českých Budějovic, kde pokračovali ve svém "European Apocalypse tour".
|
