Od desky „Tomorrowland“ uběhly tři roky, ale to je úplně jedno, protože tato doba uplynula pouze v reálu, v časové dimenzi, ve které se pohybují aktéři australských BLACK MAJESTY (s českým bicmenem Pavlem Konvalinkou v sestavě), se nezměnilo vůbec nic a z hudebního hlediska začíná nové album přesně tam, kde to předešlé skončilo. To znamená, že všichni, kterým se produkce těchto metalových protinožců zamlouvá, můžou být naprosto klidní, svoji porci melodického power metalu opět dostanou v míře více než vydatné. Snad proto, že je zázemí této kapely tak vzdálené evropskému dění, zůstávají BLACK MAJESTY imunní ke všem místním trendům, které v současnosti směřují spíše směrem od klasického pojetí power metalu. Tato tendence se mi pramálo zamlouvá a proto jsem za australskou ortodoxnost velmi vděčný.
Vše je o to veselejší, že kvalitativní standard kapely je po celou dobu existence usazen na velmi nadprůměrné úrovni, která v podstatě zaručuje, že nás hudba BLACK MAJESTY nezačne nudit i navzdory tomu, že stále kopíruje víceméně jednu a tu samou šablonu. Jenže tomu nechybí zanícenost a vášeň, která je znát v každém zahraném tónu a především v silných melodiích. Ty většinou zavánějí archaickou klišovitostí, ale i to je jeden z důvodů, proč to všechno celkem slušně funguje a klape. Tím dalším je určitě zpěv Johna Cavaliera, který je pro daný žánr naprosto ideální, neschází mu power metalová razance a jistota ve všech vokálních polohách.
Mezi nejhitověji definované songy můžeme zařadit „Far Beyond“, „God Of War“ a hlavně „Wish You Well“, o které sami muzikanti mluví jako o jistém koncertním šlágru (čeští fandové se o tom můžou přesvědčit již na přelomu června...Australané u nás postupně zahrají hned na třech štacích: v Praze, Brně a Ostravě). Na dominantním melodickém základu jsou ale vystavěny všechny skladby, které jsou navíc jištěny tradičně dobrou produkcí, tentokrát vedenou uchem samotného Rolanda Grapowa.
Když si pustíte BLACK MAJESTY, musíte sakra dobře vědět co děláte a co chcete slyšet. Hudební konzervatismus této kapely je natolik výrazný, že jej díky jeho „tvrdohlavosti“ můžeme klidně nazvat totálním anti-progresem. Komu tohle vyhovuje, nechť s poslechem neváhá ani vteřinu, ostatní ať utíkají hodně rychle pryč.
|
