"Ladies and Gentlemen! Welcome - to the Freak Show!!!", mohutné cirkusové zvolání, poté drtivý riff a tradiční fanoušek EDGUY ví, že je zase všechno v prdeli. Album „Hellfire Club“ podstatně násobí odklon započatý na předešlé desce „Mandrake“, když se ještě hlouběji noří do heavy metalových hlubin, ve kterých už je k nalezení místo krásně kvetlých atolů spíše temná prázdnota a sem tam ňákej ten žralok. Tobias se vrací k samotným kořenům žánru, k původní britské vlně, hutným riffům a jednoduchým refrénům, vzdává hold legendám typu IRON MAIDEN nebo JUDAS PRIEST. Vše je podtrženo moderním soundem, který je opět velkolepý, stejně jako celková prezentace nového alba, související s přesunem k labelu Nuclear Blast. Ale stačí to?
Fanouškovi, kterému se zamlouvala speed metalová tvář kapely, určitě ne. Těm, kteří se prostřednictvím „Hellfire Club“ s EDGUY teprve seznamovali, možná ano. Ale jen možná. Největší problém nového alba vidím totiž v tom, že zůstává stát v půli cesty, jakoby Tobias chtěl získat nové fanoušky, ale zároveň se bál zklamat ty staré. Rozpolcenost z toho plynoucí je pak značná a rozhodně ne k dobru věci.
Otvírák „Mysteria“ ani zdaleka nedosahuje povedenosti písně „Tears Of A Mandrake“, která načínala album předešlé. Rozdíl je znát hlavně v refrénu, jenž je tentokrát nenápaditý, rozplizlý a zdaleka nemá sílu potřebnou k tomu, aby se posluchač dostal do varu. O něco lépe dopadla bonusová verze této skladby, a to zejména díky hostování Mille Petrozzy z KREATORU, který svým řvavým frázováním ve slokách všechno pořádně nakopnul. „The Piper Never Dies“ obsahuje pěkný bridge a slušnou gradaci ala IRON MAIDEN, ale to k utažení více než 10ti minutové stopáže rozhodně nestačí. K tomu opět slabý refrén s mechanicky opakovaným motivem názvu písně.
Až třetí song přinese patřičné grády, ačkoli zároveň vytvoří dojem zmíněné rozpolcenosti. Jde totiž o speed metal, který do tehdejšího skladatelského rozpoložení už jaksi nezapadal (a také ubýval doslova matematickou řadou: zatímco na „Mandrake“ byly čtyři spídové petelice, na „Hellfire Club“ už to jsou jenom dvě, na dalším albu jedna). Ale protože měl Tobias tento styl dokonale v malíku už na „Theater Of Salvation“, na kvalitě songu to samozřejmě znát není. Ještě lépe pak dopadla druhá rychlovka „Rise Of The Morning Glory“, která je velkolepou oslavou tohoto žánru a učiněnou speed metalovou rozkoší. Zejména v refrénu se dostaneme z heavy metalové zemitosti okolních skladeb až do nebeských výšin, ve kterých volně poletují orli vypuštění na svobodu v roce 1988 skladbou „Eagle Fly Free“ od HELLOWEEN.
„Down To The Devil“ nadnáší pianinový motiv a skladba určitě patří mezi povedenou část desky. Někde mezi je singlovka „King Of Fools“, která svoji trendovou podbízivostí částečně otevřela EDGUY dveře do mainstreamu (např. učinkování na stanici PRO7), což hodně fanoušků nemohlo rozchodit. Mně osobně vystupování metalových kapel v povrchních komerčních pořadech vůbec nevadí, horší je, když je všechno vykalkulované a předem naplánované. Jak to je se skladbou „King Of Fools“ si dodnes nejsem zcela jistý.
Ani jedna z dvojice orchestrem podbarvených balad zvlášť nezaujme. „Forever“ i „The Spirit Will Remain“ postrádají patřičnou dojemnost a uvěřitelnost. První jmenovaná navíc jakoby nevěděla kdy skončit a je úplně nesmyslně protahovaná do zblbnutí (o "originálním" názvu nemluvě). „Under The Moon“ je svým nábojem podobná „Nailed To The Wheel“ z „Mandrake“. Což znamená slušnej power metal, ale nic moc navíc.
Rtuť kvality ovšem výrazně stoupne s písní následující a dokonce dosáhne svého vrcholu. „Lavatory Love Machine“ je hudebně, textově, ale i klipově vypiplaný opus, ve kterém do sebe perfektně zapadly Tobiasův smysl pro humor a strhující rock'n'rollová hravost. Ano, je to právě nadsázka, díky které Tobias převyšuje své souputníky. Jakmile se ovšem přikrčí do vážnější polohy, bývá pouze dobrý.
Intermezzo „Lucifer In Love“ trvá jenom půl minutky, ale přesto je to další vrcholný moment alba. Na pozadí hudebního motivu z písně „Down To The Devil“ slyšíme pouze Luciferovo zamilované hekání, z nějž je přímo bytostně cítit beznaděj a zmar, který zažívá vládce pekel vědom si toho, že jeho láska nemůže být nikdy opětována. Opravdu mrazivý zážitek!
Poté následuje další hekání, jenže posluchačovo, jehož k němu donutí doslova příšerný song „Navigator“, který Tobiase usvědčuje z rozpolcenosti nejen žánrové, ale i tvůrčí. Skutečně nevím, jaké ujeté síly ho donutily k tomu, aby tuhle píseň zařadil na dlouhohrající desku (a vlastně i složil). Jestli někdo z vás nějaký důvod vidí, ať mi ho prosím napíše do komentáře. Já jsem nenašel zhola nic.
Album obsahuje dva bonusy. „Mysterii“ jsme zmínili výše. „Children Of Steel“ je pak znovu nahranou demáčovou skladbou a znamená velmi kvalitní příspěvek ze studnice rychlého heavy/power metalu. Osobně se roztékám posluchačskou slastí v momentě nádherně klenutého kytarového sóla. Bravo!
"Bravo!" se ale určitě nedá zvolat na účet celé desky. Nejčastěji si z ní pouštím čtyři výše chválené skladby, zbytek víceméně ignoruji. Naštěstí se Tobias v brzké budoucnosti srovnal a s příští deskou už dopadlo všechno mnohem lépe.
|
