Slovenští REMMIRATH se evidentně vůbec ničeho nebojí. Za své experimentální choutky mají můj veškerý obdiv! V jádru sice mrskají klasický black metal, ale na ten balí všechno možné. Ať už zavedené, nebo poměrně novátorské. REMMIRATH prostě mají cit pro aranže, což je jejich výhra. „Polis Rouge“ je přeplácaná pizza, ze které chutná snad všechno. Tedy až na jediné – industriální prvky („La Figurine Plastique“ je hrozná zrůdnost) mi přijdou přece jenom už dost zbytečné. Bez nich by si nahrávka zasloužila absolutorium.
Kluci z Bratislavy dokáží nádherně pracovat s emocemi. Střídají tempa tak, aby songy gradovaly, aby se vyvíjely. Neutápějí se ve zbytečných onaniích, se vším nakládají rozumně. A díky tomu je tato fošna tak silná. I samotný základ zaslouží jedničku. Kytary drhnou slušné riffy, kapele to šlape naprosto parádně, není co vytknout. Jednou REMMIRATH sázejí na melodický riff ála plzeňská PANYCHIDA, ten pak nahradí pořádnou black´n´roll jízdou, aby znenadání upadli do jemné melancholie podpořené hladivým kytarovým sólem. Ti holomci se nebojí ani psychedelie! Klidně si na chvíli odskáknou někam do tripových vod, aniž by celou atmosféru nějak narušili. Opravdu chvályhodné!
„Polis Rouge“ nabízí jednu pecku za druhou. Mě snad nejvíc rozdrtila čtvrtá „A Little Trip To The Stars“ (poslouchejte Hendrixovské sólo, něco takového jsem v blacku snad ještě neslyšel), hlavně pro svůj pozitivní začátek a vzletnou náladu. REMMIRATH jsou jednoduše třída. Pro mě jednoznačně jeden z největších objevů poslední doby. Pánové, volám na východ jedno velké BRAVO!
|
