Hned na začátku recenze je nutné říct, že Bad Religion by si měli zasloužit těžký kriminál za to, že byli těmi, kteří nejvíce pomohli na svět žánru, zvanému neopunk. Ten v druhé polovině prostřednictvím kapel Green Day, Blink 182, The Offsping a dalších zaplevelil rádiové hudební stanice, kluby, televizní pořady a stal se módním trendem pro miliony teenagerů. Prostě odkaz Sex Pistols, The Clash, Ramones, The Damned a dalších byl přenesen do roviny, ze které se každému poctivému pankáčovi musel zvednout kufr a chtěl se mu nablít plný igeliťák.
Jenže, poslechněme si třeba „Dookie“ (Green Day) nebo „Take Your Pants And Jacket“ (Blink 182) a potom novinkovou věc od Bad Religion „The Dissent Of Man“ a je hned na první poslech jasné, kdo to prostě má v paži a kdo si hraje na mladického idola a leze z toho jen připosraný, trochu rychlejší pop, který má s punkem společnou jen občasnou rychlost a maličké číro na hlavě bubenického šampóna. Bad Religion prostě umí. A je až s podivem, že jim za ta léta, a to při stejné hudební formuli, ještě nedošly nápady. Nedošly, i když u řady skladeb máte pocit, že jste tohle slyšeli třeba na „New America“, na „Generator“ nebo „Stranger Than Fiction“.
Bad Religion ale mají jednu výhodu. Oni totiž nenudí. Je to především dané délkou skladeb, která jen zřídka přetáhne tři minuty. Proto vám nebude vadit i prakticky neměnné tempo (jasně, třeba v takové „Won´t Somebody“ kapela trochu zvolní), nebudou vám vadit až někdy dost vlezlé refrény, které si stačíte zapamatovat, ale než vás začnou prudit, tak skladba skončí. To je obrovské plus. Green Day dneska své věci natahují na délku více než pěti minut, hrají si tam s akustickými kytarami a na Ramones, zdá se, už dávno zapomněli. A to je možná dobře, protože jestli měla nějaká jediná neopunková kapela své opodstatnění, tak to byli právě Bad Religion (teď je otázka, jestli je počítat k té neopunkové vlně, když první desku nahráli v roce 1982).
Ono vlastně v případě „The Dissent Of Man“ není o čem psát. Je to případ jako Motörhead nebo AC/DC. Prostě ještě předtím, než album vyjde, už víte, jak bude znít. Deska je určena pro fanoušky téhle kapely, kteří jí zase pomohou do první padesátky amerického žebříčku. Že by si Bad Religion s „The Dissent Of Man“ našli nové příznivce, myslím si nehrozí. Na druhou stranu je velmi nepravděpodobné, že by jediného z těch starých ztratili.
|
