Kabát vydal novou desku. Tahle věta by klidně jako recenze stačila. A to hned z několika důvodů. Za prvé je jasné, jak bude znít, za druhé je jasné, že okamžitě obsadí první příčku české hitparády a za třetí je jasné, že další rok bude zase překabátováno. Nicméně jedna věc se Kabátu nedá upřít a to, že ve své podstatě jsou stejní jako na svých raných deskách „Má jí motorovou“ a „Děvky ty to znaj“. Umí složit chytlavou rockovou vypalovačku se zapamatovatelným refrénem, stále oplývají poetikou čtvrté cenové a především se nenechávají strhnout žádnými módními trendy. Prostě si dál jedou ten svůj pivní bigbít a to se hodně cení.
Ono rýpnout si do Kabátu je v dnešní době od kritiky už jakýsi sport. Kdekdo jim bude vyčítat příklon ke komerci a neustálé opakování stejných motivů. Jenže tohle je prostě Kabát a vydává desky, jaké se od něho očekávají. A na tom rozhodně nic nezmění ani novinka „Banditi di Praga“. Hned úvodní a zároveň titulní věc na svém začátku pořádně zachřestí moderní elektronikou, ale brzy najede do typických kabátovských kolejí. Druhá „Matky a závity“ je klasická vypalovačka, kterých Kabát za svou kariéru nahrály stovky.
Mohli bychom pokračovat dál a dál. Nenajdeme tady nic, co by nebylo na jiných deskách. Jsou tu motörheadovské upalováky „Ebenovy hole“ (s rýpnutím do bří Ebenů) a „Kdo neskáče není Švéd“, kde se k lásce k Lemmyho partě Kabát přiznává. Je tu „Don Pedro von Poltergeist“, kterou uvozuje slide kytara po vzoru americké Cinderelly a jejich jižanského blues/glamrocku, kterému se Kabát klaní minimálně od desky „Colorado“. Je tu taky věc „Kdeco nám zachutná“, kterou si do své pěvecké režie vzal basista Milan Špalek. Jsou tu klasické riffy Tomáše Krulicha a Oty Váni. Je tu i typický projev Josefa Vojtka. A nechybí ani obligátní legrácka na závěr desky v podobě dvojice „Peří, prachy a broky“ a „Schody“. Je tu prostě všechno, co má klasická deska Kabátu mít.
„Banditi di Praga“ je už dneska klasika. Podle mě patří k tomu lepšímu, co Kabáti kdy natočili. Jejich slabší období desek „Go Satane Go“ a „Dole v dole“ se tak zdá být zažehnáno. Je jasné, že album žádného z armády kabátích fanoušků nezklame. Ovšem, že by s ním kapela získala alespoň jednu novou duši na svou stranu, o tom se dá úspěšně pochybovat.
|
