První album této kapely obtáčela lehká, speed a power metalová spirála. Druhou desku naopak zatížil hustý, heavy a power metalový základ, s čímž úzce souvisela změna na vokální pozici, když výškaře Marcuse T. Marcella vystřídal zemitější, avšak také nesporně kvalitnější Ecki Singer. Jakostního zbytnění se dočkala i hudební složka, avšak byl to posun pouze technickým, nikoli melodicky atraktivním směrem. Třetí placka pokračuje ve stavění hutných kytarových stěn, tentokrát se v nich ale našlo o mnoho více škvírek, kudy může bez problému proniknout svěží a heavy metalovými okovy nespoutaný vítr.
Stalo se to především díky neobvyklému počtu polobaladických skladeb, které svým umírněným tempem rozvíjejí obrovský prostor pro barevnou paletu rozmanité náladotvornosti, něžné orchestrace a duši hladivých melodií. Vše to je pouze dalším důkazem, že právě v těchto polohách je tvůrcům SILVERLANE nejlépe a jsou v nich také zdaleka nejsilnější. Pokud hrají svůj těžce zriffovaný heavy/power metal, bývají pouze lehce nadprůměrní, jakmile ale přepnou na pohodový pohon, hned jsou o několik jakostních levelů zábavnější.
Platí to jak pro skladby „The Game“, „The Dark Side In You“, „Anything“, tak pro nejpovedenější část celé desky, tetralogii nazvanou „The White Lady“. V ní se výtečným způsobem střetnou oba skladatelské protipóly a výsledkem je perfektní, rock/metalově sytý posluchačský zážitek. Jemně nadýchané melodie, epické metalové rozhraní i Dickinsonovsky vypjaté vokály, to vše nabídnou čtyři díly této strukturově promakané ságy.
Zbytek hudebního obsahu tvoří ona temná tvář kapely, ani ta se ale tentokrát nebrání občasnému zjemnění, a tak můžeme (nejčastěji v refrénech) očekávat zpěvné, v případě skladby titulní dokonce hitově klenuté linky a melodie. Výsledkem je tedy vydařené album, jenž vyprofilovalo kapelu SILVERLANE do svébytného a navýsost důstojného tělesa, které se může směle postavit do jedné řady vedle těch nejlepších power metalových spolků současnosti.
|
