Srovnám-li léta 2009 a 2010, vychází mi ten právě skončený rok jako podstatně výživnější, při sestavování žebříku jsem téměř neměl problém zaplnit v tuzemsku jeho příčky deskami, které mě hodně bavily a baví a v zahraničí jsem nakonec napočítal dokonce 25 žhavých kandidátů. A bylo hodně těžké je vyřazovat.
Deska roku domácí (abecedně řazeno):
CALLIBOS M.S. - Nosferatu
Mirek Spilka a oficiální start jeho nového heavy spolku. Podle očekávání klasický heavík s typickým Mirkovým projevem – takže klasika, která starou heavíkovskou duši příjemně pohladí (recenze bude následovat).
HAKKA MUGGIES - Feed The Fairies
Ještě že Hakka Muggies občas zapějí česky, jinak bych je musel cpát o kategorii dál, znějí fakt domorodě. Což je pro folk-metal nezbytnost. Nejhravější album roku.
HYSTERIA - Zeptal jsem se Krista
Přesně takovéhle album jsem od Hysterie čekal. Výborné melodie a ještě lepší texty. Škoda, že díky událostem v kapele po vydání desky se Hysteria objevuje i ve zklamání roku.
PANYCHIDA - Měsíc, les, bílý sníh - Moon, Forest, Blind Snow
Po odchodu GHM prakticky nový start Panychidy. Sice mě neodvázal tak jako debut, ale platí to samé co u Hakka. Nezbytná folková autentičnost opět boduje.
RED BARON BAND – Reflections
Skvěle zvládnuté sedmdesátky a další povedený kousek v diskografii králů tuzemského hard-rocku. A zároveň rozloučení se starou sestavou.
SALAMANDRA - Time To Change
Salamandra tady nemůže chybět. Byť po famózním „Faces Of Chimera“ je „Time To Change“ mírným zpomalením letu vzhůru, tahle banda si svojí pozici jednoho z tahounů domácího speedu s přehledem obhájila.
SEBASTIEN - Tears Of White Roses
Pokud mě nějaká deska letos posadila na zadek, tak to byli právě pardubáci Sebastien se svým debutem. Nejen obsahem, ale i ambicemi jasný král roku. A pokud se Sebastien nepovede s Evropou aspoň lehce zatřást, tak zapomeňme na to, že se to v tomhle století někomu z domoviny povede.
VINDEX - Ultima Thule
Další úderní heavíkovci. Platí-li to otřepané klišé o třetím albu, tak Vindex před sebou mají velice světlou budoucnost.
Deska roku zahraniční (abecedně řazeno):
ACCEPT - Blood Of The Nations
Ještě vloni touhle dobou bych přísahal na to, že reunion Accept bez Uda je totální nesmysl. A on je z toho návrat století ;-).
AVANTASIA - The Wicked Symphony
Tobi je cvok. Co jiného napsat k člověku, který dokáže vyplodit kvanta muziky, která se tváří, jako by je psali dva-tři úplní cizí lidi? Snad jen to, že kdyby dvojče od „The Wicked Symphony“ nepřišlo na svět, kromě geniální "Death Is Just a Feeling" (sakra, proč tohle není na "Wicked"?) asi by toho moc lidí neželelo. Trochu mi to připomíná Arnolda ve Dvojčatech, téměř dokonalý hudební genetický koktejl.
DARK MOOR - Ancestral Romance
Á, i když předchozí album bylo o chlup lepší, Dark Moor jsou v takové formě, že cokoliv vydají, to je do mého žebříku katapultuje strašně snadno.
ELVENKING - Red Silent Tides
Mistři světa v chytlavých melodiích definitivně udělali z houslí klasický power metalový inštrument a úžasně jim to svědčí. Právě Elfíky bych nejspíš posadil na trůn.
HELLOWEEN – Unarmed,
7 Sinners
A teď si vyberte, které album je to lepší…, patřil jsem k té menšině, která si maximálně užívala hračičkovství u vlastních předělávek. A pak mě Helloween vystřelili z kecek hříšníkama a definitivně mě zdevastovali naživo v Holešovicích. Takže dýně hned za dvě desky.
JON OLIVA´S PAIN – Festival
Miluju Jonovu rozervanost. Krucinál, jak je možné nosit všechny tyhle pocity v hlavě a nezbláznit se z toho? I když, kdo ví, možná právě proto… ;-)
MÄGO DE OZ – Gaia III
Perverzní čarodějové z Madridu jsou asi nejutajenější položkou tohoto seznamu. Kdysi folkáči a dnes takřka filmoví symfonici stvořili svoje vrcholné dílo. Lehké, nadýchané, svěží...
MASTERPLAN - Time To Be King
Nikdy mi moc nevoněl hlas Jorna Landeho (jsem divnej, já vím...). A byl jsem asi jeden ze dvou lidí na světě, kteří přivítali Mike DiMea v Masterplan s radostí. No, letos mi Jorn vytřel zrak i sluch. Sakra, tomu chlapovi to zpívá!!! (A klukům z Masterplan skládá).
PRETTY MAIDS – Pandemonium
Tomuhle říkám stárnout s grácií. Šestadvacet let od první desky a i když to hlavní, co z desek Pretty Maids dýchá je nadhled a zkušenost, ta energie a cit pro melodie Dány neopouští. Zaplaťpámbu.
VAN CANTO - Tribe Of Forces
Rakatakadandan, už jsem trochu vystřízlivěl z totální extáze, do které mě zpěváčci uvrhli minulým kouskem, ale jejich vokální hrátky jsou stále úžasné dobrodružství.
Koncert roku:
Gamma Ray, Freedom Call, Secret Sphere – Praha
Pokud šlo pořadatelům o to předvést fanouškům, co to znamená, když se hraje jako o život (i když, možná že výraz „jako“ je tady úplně zbytečný), podařilo se jim to dokonale. A já smekám před všemi třemi spolky za to, že v takhle brutálních podmínkách předvedli tak vydařenou show.
Firestorm Fest (Elvenking, Crystallion, Samhain) – Praha
Mrkněte o pár řádků výš a je to jasné. Jak se objeví jméno Elvenking, není co řešit. A když ještě elfíci přihodili „Not My Final Song“, byl jsem v rauši.
Jon Oliva´s Pain, Neverland – Praha
Nejen že Jon dokáže nacpat spoustu emocí do cédéček, ony z jej sálají i na pódiu. A je jedno, jestli jde o slzy (jako předloni), nebo o ostré zuby (jako vloni). Jonovi prostě „I believe“ úúúúúplně všechno.
Helloween, Stratovarius, Citron – Praha
Parádní tečka na konec roku, kdo ví, jestli dýně budou mít ještě někdy takovou formu. Kéž by…
Zklamání roku:
- vytrvalé záseky kmotřičky s kosou
- slabá návštěvnost na koncertech kapel, které nemají v názvu Hell nebo třeba Ray
- ohlášený odchod Richarda Mastila z Hysterie
- nebetyčná arogance politiků a jejich neskutečná schopnost dělat z národa vytrvale blbce
Potěšení roku:
klidně se vraťte na začátek článku a přečtěte si to znova :D
|
