Příznivci metalové extravagance a sofistikovaných kompozičních struktur, zbystřete své čtecí smysly. Rovněž vy, kteří máte v oblibě kapelu AVANTASIA, přisuňte své sesle mnohem blíže k monitoru. Právě totiž představujeme druhé album metalové opery s názvem SOULSPELL, která je brazilským ekvivalentem Sammetova projektu, kterému se z jakostního hlediska zároveň hodně přibližuje. První deska „A Legacy Of Honour“ byla čistě domácí záležitostí, její úspěch ale přilákal řadu hvězdných osobností, a tak na kotouči „The Labyrinth Of Truths“ zaslechneme volátko Jona Olivy, Zaka Stevense, Blaze Bayleyho, Edu Falaschiho nebo Tima Owense. O zvukovou produkci se postaral Roland Grapow a ubrus pro pravý metalový hodokvas byl tím pádem luxusně rozprostřen. Jak moc se vyvedla krmě, která na něj byla posléze servírována, to si povíme právě teď.
Autorem celé záležitosti je bicmen Heleno Vale, který kromě muziky vymýšlí i složitý lyrický koncept, jehož „scénáristická“ nit se z první desky převíjí i na tu aktuální. Několik desítek charakterů ztvárňuje obdobný počet vokalistů, mezi kterými nalezneme osvědčená jména brazilské scény, hostující hvězdy celosvětového formátu, ale také mladé účastníky, kteří byli vybráni jako výherci různých talentových soutěží. Źánrový podtext obsahuje řadu fantasy prvků, jenž jsou založeny na realistickém prožitku normálních smrtelníků a jejich vnitřně emotivních rozbrojích. Jakkoli je celá tato formální dramaturgie úchvatná, nás bude přece jenom více zajímat hudební obsah, který teprve rozhodne, jedná-li se spíše o frašku, nebo o kriticky hodnotné a smysluplné dílo.
Deska „The Labyrinth Of Truths“ oproti té debutové zeštíhluje počet skladeb (ze třinácti na devět), časový rozměr se tím ale významně nekrátí, neboť oněch devět písní je nataženo k dlouhým stopážím, které se málokdy vejdou pod pět minut. Důraz na epiku s sebou zároveň přináší menší přístupnost a k důkladnému UCHOpení celého díla bude zapotřebí poměrně hodně poslechů. Kompoziční struktura je rozfázována do několika sfér, k tomu ohromná variabilita vokálních hlasů i linek, až to vše občas působí zmatečným dojmem. A právě proto je velmi důležitá posluchačova trpělivost. Tato průzkumná cesta se ale nakonec celkem slušně zúročí.
Ačkoli je pravda, že do sebe všechny částečky tohoto hudebního puzzle nezapadají s harmonickou dokonalostí, některé hrany jsou přece jenom málo kompozičně vybroušené a jejich pocitový zásun stojí více „uživatelské“ námahy. Na můj vkus se někdy až moc tlačí na progresivní stránku věci a zapomíná se na melodie, které jsou pak malinko diskriminovány (příkladem budiž titulní song). Většinou ale platí, že obraz tohoto díla je radost skládat dohromady. V mé mysli se pak ty nejkrásnější scenérie odehrávají při poslechu skladeb „Dark Prince's Dawn“, „Amon's Fountain“ (což je jasný vrchol desky) a také skoro popovky "Adrift". Nepochybuji ovšem, že si každý najde v onom rozmarném výběru své favority, a s tvorbou kapely SOULSPELL bude až panovačně spokojený.
|
