Když jsem se před třemi a půl lety loučil s eponymním demem královehradecké Ramayany, naznačoval jsem, že by k nakopnutí do vyššího levelu možná pomohla změna v sestavě. Stalo se a povedlo se. Když jsem se před rokem a půl loučil s jejich oficiálně debutovým albem „Vzdálený svět“, naznačoval jsem to samé. Stalo se…, leč nikoliv v doporučovaném útoku (tedy u mikrofonu), ale v pomyslných zadních řadách (tedy u čtyř strun). Řady kapely nečekaně (alespoň pro mě, i když to modernější směřování tvorby k tomu svým způsobem svádělo) opustil „Mazi“ Firman a nahradil jej Tomáš Bartoš.
„EP 2010“ potvrzuje trend, nastolený „Vzdáleným světem“. Důraz kladený na barevné a dobře spolupracující kytary, které jsou v tuhle chvíli už definitivně nejvýraznější položkou menu Ramayany, je z jedné strany podporován razantní rytmikou, z druhé strany zjemňován decentním pozpěvováním kláves. Chybí vám v téhle charakteristice zmínka o vokálu? Inu, někde tady je hlavní prostor pro progresi. Miloš Koblmuller sice jako zpěvák pomalu roste, ale přece jen jeho rozsah nedává moc prostoru pro výraznější hlasová prostná, takže díky tomu může Ramayana znít (obzvlášť pak na ploše delší, než je stopáž aktuálního épíčka) docela syrově, případně nevýrazně (závěrečná recitační položka v „První boj“). A vlastně nejspíš i to je příčina toho, že slibným nástupům a přitažlivému dění schází gradace.
Z bojovně laděné nahrávky (nejen námětem skladeb, ale i z celkové nálady) je zřejmé i to, že Ramayana tíhne k propracovaným, přímočarým písním, balancujícím na hraně melodické líbivosti a strohé údernosti (byť melodický refrén, Milošův vokál i celková dynamika skladby ve „Smrt jsem já“ – osobní tip - má nesporný potenciál posluchače strhnout), nepostrádajícím dramatičnost a sune se k hutnějšímu základu, čímž ztrácí make-up uvolněného hard-rocku. „Ep 2010“ je kompaktní výživná heavy metalová strava. K tomu, abych se mlsně olízl, mi chybí jediné…, ale to už bych se opakoval.
Pokud berete výše uvedené řádky jako další naznačování, tak ano, už nyní to dopadlo jako v minulém kole. Deska je vydána a podle veřejného tajemství další ze zakládajících členů klávesák Honza Řezníček dal Ramayaně vale. Dá se předpokládat, že tahle změna bude mít na výraz kapely ještě zásadnější vliv, klávesy hrály možná nenápadnou, ale o to významnější roli. Tak se nechme překvapit, co bude dál. Hlavní zpráva je, že se i přes téměř rozpuštěnou původní posádku (a vlastně i navzdory obálce „Vzdáleného světa“) tahle teď už zřejmě definitivně ryze metalová kocábka rozhodně nepotápí.
|
