Tahle kapela mně svými výtvory přivodila pocity nekonečné posluchačské rozkoše, stejně jako reakci zcela zívavé letargie. Do první skupiny patří dvojice počinů z přelomu milénia, konkrétně album "Hatebreeder" (to je jasný kult!) a o něco méně strhující, ale přesto drtivě nadupaný počin "Follow The Reaper". Jenže další deska "Hate Crew Deathroll" byla najednou nepochopitelně nudná, a ty následující tento jakostní zlom ještě potvrdily. Zdá se ovšem, že (téměř) okamžitá popularita, jež přinesly rané počiny CHOB, má věčnou setrvačnost, a tak je každé další album této kapely očekáváno s obrovskou netrpělivostí, která je pro mě z výše uvedených důvodů už zcela nepochopitelná. A nový kotouč s divným názvem "Relentless Reckless Forever" ("Nelítostný Bezohledný Navždy") můj apatický postoj určitě nezvrátí.
Ačkoli je zřejmě atraktivnější, než předešlá bída "Blooddrunk", stejně byla má pozornost při poslechu zalarmována jenom velmi fragmentově, že by mě strhla některá ze skladeb v celé své délce, o tom si můžu nechat nadále jenom zdát. Když už je pak některý z hudebních motivů přece jenom napínavější, skoro vždy se jedná o x-krát slyšenou verzi z desek předešlých. Alexi se už pár let docela hustě vykrádá, a pokud některý riff přece jenom zavoní neznámým aroma, tak to není ani zdaleka tak působivé, jako v dobách, kdy bylo Laihovi nějakých slabých 20 let. Je tak vlastně přesným opakem vína: čím starší, tím horší...
...a to navzdory tomu, že se jeho technika hraní slušně vyvinula a řada mladých kytaristů ho považuje za svůj velký vzor. Co však Alexi nabral na řemesle, o to více potratil v chytlavosti svých kompozic. Skladby zase nepříjemně splývají, a přesto (ale spíš proto), že se v nich slévá asi miliarda žánrových proudů (heavy, power, prog, thrash, thrash’n'roll, groove, moderní metal, punk, náznaky deathu), není dost dobře možné zachytit nějaký silný motiv, který nás bude MOTIVovat k mnohonásobnému poslechu.
Za to, že je novinka poslouchatelnější, než předešlé placky, dávám lehce nadprůměrnou známku. Jinak je to ale šeď šedivá a nebýt onoho zázračného startu této kapely, jen těžko by dnes mohla slavit takový úspěch. Úspěch, který už dávno nekoresponduje se skutečnou kvalitou studiových počinů a charismatem hlavního představitele.
|
