Člověk i kdyby chtěl, tak nespočítá, kolik nadějných debutových desek pohřbí špatný zvuk a bohužel velmi často i špatný zpěv. Co je toho příčinou? Nedočkavost vyjít se svým materiálem i přes nevalné finanční zázemí, které by mělo zajistit poslouchatelný sound? Prachbídná sebereflexe muzikantů, kteří nedokážou rozpoznat, že jim pěvecká složka kazí jinak kvalitní skladby? Kdo ví, v každém případě je nesmírně úlevný pocit, když najdeme někoho, kdo je schopný se obou minel vyvarovat. Pakliže se navíc jedná o muziku, která svým melodickým klenutím kopíruje meandry vašeho krevního řečiště, je to radost dvojnásobná. Jako v případě Italů 4TH DIMENSION a jejich letošního debutu „The White Path Of Rebirth“.
Tady máme zvuk perfektní (postaral se o to Alessio Lucatti, neboli klávesák VISION DIVINE), a ještě lépe je na tom zpěv. Ten vyluzuje borec jménem Andrea Bicego a je neuvěřitelné, jak širokým rozsahem a vyzrálou kvalitou oplývá jeho volátko. Poslouchat jeho procítěné pěvecké linky je zkrátka a jednoduše slast, která k výslednému hodnocení přispívá (nebo spíš přizpívává) minimálně jedním plným bodem! No a tuto rozkoš přímo úměrně doplňuje sféra kompoziční, která spadá pod škatulku melodický symfo/power metal, a přestože jde teprve o první album kapely, kvalitativně se řadí hned mezi nejužší špičku zmíněného žánru.
Prostě se nechce věřit, že takto vymakaný počin může být produktem začínající skupiny, a tak člověk v dostupných materiálech mermomocí hledá některá profláklá jména (minimálně z) italské scény. Kdepak, jediným známým interpretem je Fabio Lione, který je zde ovšem „pouze“ v hostující pozici (skladba „A New Dimension“). Co naplat, je zkrátka evidentní, že máme co dočinění s horkým adeptem na Debut roku.
Výrazově zůstává „Čtvrtá dimenze“ věrná domácí scéně a kapelám jako LABYRINTH, SECRET SPHERE či již zmíněným VISION DIVINE. To znamená výrazné melodie „dýňového“ typu s lehkým progresivním vlivem a na první poslech subtilní, o to však důraznější symfonická podpora. Ještě lépe obsah desky „The White Path Of Rebirth“ vystihne pojem, kterým někdo trefně ocejchoval podobnou muziku. Je to FLOWER metal, tedy přesný opak „nabejčených“ power metalových spolků, jakými jsou ACCEPT, BRAINSTORM, VICIOUS RUMORS a podobně (jinak nic proti nim). Zde je to hlavně o optimismu a pozitivitě (viz samotný název desky). Kdo je takto naladěn, nechť prosím s poslechem už neotálí ani vteřinu, protože tohle je opravdu učiněná paráda!
|
