Docela by mě zajímala hnutí mysli tohohle blonďatého andílka. Co si budeme povídat, kapela Imperia je postavena především na smyslném a teatrálním vokálu Heleny Iren Michaelsen. Ta se poprvé představila v řadách Trail Of Tears na konci minulého století a epizodku si prožila i s dnešními Epiky, v té době působícími pod hlavičkou Sahara Dust. K hudební orientaci už stačí jen dodat, že byť se Helena může ohánět norským pasem, se svým sopránem je přímo stvořená pro tulipány načichlý gotický metal (ostatně vzdálená vazba na Epicu je toho důkazem a samotná Imperia se k oranjes hrdě hlásí). A protože Trail Of Tears byli přece jen o něco málo drsnější, než zřejmě Heleně vonělo, obklopila se partou, se kterou vydala letos své čtvrté album. A tady jsou právě zakopaná ta hnutí mysli. Bádat nad tím, proč první, třetí i aktuální deska vyšla pod hlavičkou Imperia, zatímco druhá v pořadí pod hlavičkou Angel (ještě bych pochopil, kdyby u andílkovského alba bylo zdůrazněno, že se jedná o Heleninu sólovku, ale ono nic) - navíc, když hudbu těchto spolků spojuje nikoliv červená nit, ale pořádné rudé lano - je ale ve finále zbytečné. Podstatné je to, že Helena se svými kumpány je položkou, která by pozornosti příznivců symfogotiky a ženského vokálu ujít neměla.
„Secret Passion“ totiž nabízí přesně to, co byste v příručce o stylových nezbytnostech mohli najít. Decentní kytarové riffy zavlečou hudbu Imperie za hranice území metalu, bombastikou načichlé klávesy načechrají záclonky pro jemnější povahy a rytmika působí dostatečně dynamicky, tak, aby na vás nepřišel ani krátký zívanec z ospalosti. Působivé orchestrální party (nijak přehnaně načančané) dodají pořádnou dávku košatosti a melodický základ v sobě skrývá dostatek pokladů k příjemnému objevování. Normálka, dalo by se říct. To podstatné je tedy dominantní hlas Heleny, který nabízí přehršel barev a odstínů.
Ať už je to příjemně pohodový projev s grácií v pop-metalové „Out Of Sight“, sytě mazlivý rozmach, podpořený křehkými vokály v pomalé „Hold On“, ekvilibristicky emocionální hlasová romantika, která dokáže zachránit i poměrně prázdný děj, tak jako v „Greed“, pitvořivé bizarní představení toho, jak Helena dokáže výškařit, kňourat, svíjet se i bláznit v „Suicide“, převtělování z culíkaté naivky do refrénově sebevědomé ženské v titulní „Secret Passion“, maximální romantika v piánovém duetu „My Sleeping Angel“, kde Heleně vypomáhá Oliver Phillips (Everon). A že se Imperia nemíní omezovat nějakými pravidly, svědčí i elektronická discobonusovka (příznivci Divadla tragédie a jejich „Assembly“ nechť neváhají, ostatní o nic nepřijdou, když zůstanou u nerozšířené verze) „Mistress“.
Pokud znáte předchozí tvorbu Imperie (a klidně do toho započítejme i Angel), asi vás tohle album nepřekvapí. Nepřekvapí, ale potěší. Pokud by tohle bylo vaše první setkání, možná budete chvilku zápasit s některými exhibicionistickými manýrami Heleny. Zaplaťpámbu za ně, unylých pouze-zpívajících univerzálek se na scéně pohybuje dost. A Helena v davu díky svojí osobitosti, smyslnosti, variabilitě i dostatečnému sebevědomí rozhodně (i díky solidně odvedené skladatelské i aranžérské práci svých kolegů) nezapadne. Barevné „Secret Passion“ můžu s klidným svědomím doporučit.
|
