IN MALISE’S WAKE – The Thrashening
Málokdy v krátké době po sobě vyjde tolik povedených thrash metalových nahrávek, že člověk málem neví, kterou z nich poslouchat dřív. V letošní žánrově prachbídné sezóně je to pak událost charakteru přímo zázračného. V zájmu gradace pojedeme od nejméně povedené desky k té nejlepší, ovšem sousloví nejméně povedené v tomto případě znamená, že je daný kotouč pořád tisíckrát lepší, než většina alb, která letos v inkriminovaném stylu vyšla.
První kapela pochází z Austrálie, tedy thrash metalově velice exotické destinace. O to víc překvapí kvalita hudebního nášlehu, který v případě těchto protinožců znamená druhý zářez v albové diskografii. Název „The Thrashening“ by byl ve většině případů hodně přidrzlý, v případě smečky IN MALISE’S WAKE je ale tato odvaha téměř přímo úměrná jakosti nabízeného materiálu. Jede se v brutálním thrash metalovém zápřahu, který svoji intenzitou připomíná třeba fošnu „Demonic“ od TESTAMENTU. Skvělé, třebaže nikterak objevné thrashové sypačky hýčká výtečná produkční kvalita a řada silných kompozičních nápadů, vše navíc zabaleno do velice přijatelné stopáže, díky čemuž se dílo nestihne přelít do stereotypu a nudy. Z osmičky přítomných skladeb vypichuji pátou „The Crawling Chaos“ (s úžasně vygradovaným nástupem!), za důkladný poslech ovšem stojí všechny. Jděte do toho!
7/10
EVILE – Five Serpent's Teeth
Že se povedla také třetí deska britských EVILE, to žádné velké překvapení není. Vzhledem ke kvalitě předešlých nahrávek se totiž cokoli jiného čekat ani nedalo. Přesto se po druhém album "Infected Nations" musela kapela potýkat s krutým zásahem osudu, když jim zemřel basák Mike Alexander. Jak se ale nejlépe vyrovnat s takovou tragickou ztrátou, než právě prací? EVILE tedy sedli za psací stůl a svůj žal přetransformovali do thrash metalové agrese způsobem, který by Mikeovi udělal zajisté obrovskou radost.
Deska "Five Serpent's Teeth" jede ve šlépějích předešlého díla a částečně se navrací k přímočaré agresi debutu "Enter The Grave". Což znamená složité, v daném žánru vyloženě progresivní riffové struktury, jež občas přejdou do rychlé a typicky nasekané rytmiky. O tom, že zde máme co dočinění s mimořádně kvalitním počinem, nemůže být sebemenších pochyb. Mé (nikterak dramatické) výtky se týkají (jako v případě minulého alba) zpěvu Matta Drakea, který mně přijde příliš jednotvárný, čemuž vůbec nepřispívá jeho hlasová podobnost s Jamesem Hetfieldem. Osobně mě pak více baví přímočará thrash metalová jízda, páč příliš spletité riffy brání v plynulém a dostatečně dynamizujícím prožitku. I proto jsem EVILE umístil v tomto trojboji na místo druhé. Ovšem jedním dechem dodávám, že právě takové kompozičně bohaté desky mají ve strnulém thrash metalovém žánru svůj obrovský smysl, když do něj vnášejí potřebné osvěžení, které jde ruku v ruce s osobitostí a ojedinělým tvůrčím talentem.
7,5/10
ACCU§ER - Dependent Domination
A vítězem jsou němečtí veteráni ACCU§ER. Jde už o jejich osmé album, přičemž vše začalo při žánrovém boomu v osmdesátých letech, aby v polovině těch devadesátých kapelu neminul podobný osud jako třeba EXODUS či DEATH ANGEL, tedy dočasný (ačkoli v tomto případě neoficiální) rozpad a plnohodnotný návrat v roce 2010 na desce „Agitation“ (ovšem už pouze s jediným původním členem, kytaristou a zpěvákem Frankem Thomsem). Dílo „Dependent Domination“ je tedy teprve druhým počinem v nové éře této smečky. Ale stojí opravdu za to!
Opět bylo dosaženo výtečné produkce, která dá vyniknout každému tónu a každému jako na fašírce nasekanému riffu. Oficiální zdroje sice hovoří o přítomnosti groove stylu, ale to je naštěstí velká mýlka. Žádné houpavé breaky, jen a pouze neuvěřitelná našlapanost a drtivě sugestivní dynamika, to jsou formulky, které nejlépe vystihují nový počin Němců ACCU§ER. Padesát minut vysoce jakostní thrash metalové nálože a jedna ze špice nejlepších žánrových fošen letošního roku, to je deska "Dependent Domination". Víc netřeba slintat, běžte se o tom přesvědčit sami!
8/10
|
