Anthrax jsou zpátky! Přesně tohle se člověku chce zvolat, když poslouchá novinku „Worship Music“. A Anthrax jsou zpátky z několika důvodů. Za prvé vydávají nové album po osmi letech od poslední řadovky „We´ve Came For You All“, za druhé ve svých řadách znovu přivítali ztraceného syna, zpěváka Joey Belladonnu, jehož hlas zněl naposledy na albu „Persistence Of Time“ (1990), a za třetí, a to je nejdůležitější, „Worship Music" je fakt dobrá deska.
Nebudeme zde rozebírat jaké nechutnosti předcházeli Belladonnovu návratu, kdy zpěvák Dan Nelson za pohnutých okolností opustil kapelu, aby se vrátil další ex-vokalista John Bush, který se ovšem chtěl více věnovat svým domovským Armored Saint. Důležité je, že Belladonna je zpět a s ním i esprit těch nejlepších a pochopitelně nejúspěšnějších desek Anthrax ze sedmdesátých let. Hned první verše, které zazpívá v úvodní „Earth On Hell“ (která startuje až blackmetalovým bubenickým kulometem) vás utvrdí v tom, který že zpěvák je pro Anthrax ten pravý. Jeho melodický hlas tuhle kapelu odlišoval od zbytku thrashové scény. A to z jednoho prostého důvodu. Belladonna se nikdy nepovažoval za metalistu a jako své nejoblíbenější interprety vždy uváděl Journey, Toto a Foreigner. A je to slyšet. Dokáže totiž mezi zabijácké riffy Scotta Iana a ultrarychlá sóla Roba Caggiana nacpat melodie, které hned skladbu vytáhnou o úroveň výš.
Vezměte si třeba hned z počátku desky „The Devil You Know“ nebo „Fight´Em Till You Can´t“, obě skladby jsou ve svém ranku totálními hity s nezapomenutelnými melodiemi a rozhodně jsou jedněmi z nejlepších skladeb, jaké kdy Anthrax nahráli. I dál se ale pokračuje ve velkém stylu. Zadumanější „In The End“, která je věnována památce Dimebaga Darrella a kde Belladonna šplhá do výšek po hutných kytarových stěnách, když v pozadí zní zlověstné zvony.
K rychlejší poloze se kapela vrací s „The Giant“, která Belladonnovým mluvozpěvem připomene období „Among The Living“. Ke svým kořenům zase Anthrax sáhli ve skladbě „Judas Priest“, kdy nejenže složili poctu této legendě, ale i její klasické prvky zakomponovali mezi ty své. S „Crawl“ a „The Constant“ se jde do velkého finiše v podobě „Revolution Screams“, drtivého rifforama s
neustále se měnícím tempem, na kterou navazuje jako utajený bonus coververze kapely Refused s názvem "New Noise".
Jestliže při turné Sonicsphere nebo Big Four byli Anthrax považováni za nejslabší článek Velké čtyřky, po poslechu „Worship Music“ může být všechno jinak. Tahle deska je totiž jedna z nejlepších, kterou tato newyorská pětice natočila. Víc slov k tomu není zapotřebí. Žádného opravdového fanouška nemůže tohle album zklamat.
|
