Na poslední zastávce Power Metal Blast vol. 1 v Pardubicích jsme si společně s kytaristou Michalem “Mikem” Kůsem a bicmenem Zdenkem “Smrtem” Vémolou našli chvíli na debatu o současném dění v EAGLEHEART, o jejich skvělé desce “Dreamtherapy”, o právě vrcholícím turné, o samotných koncertech i o budoucnosti kapely. Protože tentokrát nedošlo na report, jen v krátkosti prozradím, že mě Eagleheart na pódiu celkem překvapili poměrně vážnějším pojetím svého vystoupení i tím, že, ač jsem si myslel, že mám jejich albovou novinku již důkladně nasátou, měl jsem občas docela problém se v jejich setu zorientovat. Tohle přiznání mi však Smrt rozhodně nehodlal odpustit :-)
Pokud se nepletu, tak dneska je to poslední koncert vašeho turné v České republice. Takže jaké jsou dojmy, statistiky, co vám tohle turné přineslo?
Mike: Nedávno jsem to počítal a vyšlo mi, že celkem se na turné přišlo mrknout asi tisíc lidí, což je docela fajn návštěva, a to nevím, jaká to dopadlo dneska. Je to podobné číslo, jako když jsme jeli se Salamandrou, i když tenkrát jsme tam byli spíš v roli předkapely. Ale jsme spokojení, mně se dneska hrálo asi nejlíp z celého turné.
Smrt: Nejlepší dneska a asi Praha.
Mike: Praha byla super.
Smrt: I když dneska návštěvnost nebyla moc velká, tak jde i o to, jak se hraje na pódiu.
Mike: Mně se osobně hrálo dobře i v Nové Pace. Samozřejmě, vrchol turné ohledně atmosféry byl v Brně, ale tam jsem třeba měl ohledně toho koncertu hrozného lítání a stresu celý den od dvou hodin odpoledne až do čtyři do rána, takže jsem byl úplně dead.
Tak to na vaší domovině nebyla ani žádná afterpárty?
Mike: No byla, do čtyř do rána.
Smrt: Ne, až do neděle.
Mike: No jo, někdo skončil s kolem v posteli (smích). Ale při samotném koncertě jsem byl docela nesvůj, i když jsme do toho pak dostali.
Smrt: Hodnotíme koncerty nejen podle toho, kolik je lidí a jaká je atmosféra, ale i podle toho, jak se ti pohodlně hraje, od toho se pak všechno odvíjí. Když slyšíš všechno, co potřebuješ, tak jak to bylo dneska, tak je to v pohodě, baví tě to a přitom nemusí být pod pódiem třeba nikdo. Užíváš si to jinak. Samozřejmě, že když je odezva od lidí, tak to už je top, ale většinou to bývá naopak. Když je hodně lidí, tak to není pro tebe pohodlné na pódiu.
Mike: A to se pak odráží i na těch lidech. Třeba na Vojtovi bylo vidět poslední dva koncerty, že ho to bavilo, šlo mu to, dobře se slyšel a užíval si ten koncert, ale třeba v Ostravě to byl takový hluk na pódiu… Bohužel to tam zvukově dopadlo asi nejhůř, přitom tam bylo hodně lidí a výborná atmosféra, ale strašně přeřvanej zvuk. Dole pod pódiem si stěžovali, že jim pomalu teče krev z uší a nahoře to bylo to stejný. Vojta neslyšel vůbec nic, takže potom je těžký se třeba dolaďovat ke kapele. My jsme z toho byli taky nesví, protože jsme občas nevěděli, kde jsme.
K tomu dnešnímu koncertu musím říct, že mě překvapilo, jak jsou Eagleheart mnohem serióznější než dřív. Neobjevily se žádné skopičiny na pódiu, které kdysi předváděli Wágner s Metallikou a vaše show byla taková klidnější.
Smrt: To je prostě tím, že ty nové skladby jsou náročnější, a nedá se u nich dělat tolik blbostí jako dřív, musí se na ně člověk víc soustředit, vyžadují si větší pozornost.
Mike: Mně ale zase nepřijde, že bysme byli nějak serióznější. Určitě to neznamená, že bysme si to míň užívali, jen to není tak prvoplánovité jako dřív. Nám nic jiného nám ani nezbývá, hudba je trochu jinde, ale já si to třeba užívám pořád stejně.
Říkáš, že hudba je jinde. Souhlasím, ale řekni mi, v čem je ta změna podle tebe?
Mike: Obecně myslím, že jde o přirozený vývoj. Pokud budu mluvit za sebe, tak mě to teď baví i víc. Líbí se mi hodně klávesy jako nástroj, rád si s nimi hraju při skládání, protože dodají skladbám atmosféru. Vyhovuje mi to víc než ten dřevnější metal, co jsme hráli dřív, i když ne, že by mě nebavilo hrát i starší skladby. Ale třeba „Damned By Yourself“ jsme hrávali naživo vždycky bez kláves a když to teď zkoušíme i s nimi, tak je skladba někde úplně jinde. Klávesy určitě dělají hodně.
Neuvažujete o tom, že byste tedy přibrali i klávesáka?
Smrt: Notebook drží hubu a jede tam, kam ho vezmeme, klávesák by mohl protestovat.
Mike: Je tam teď sice docela dost kláves, ale většinu jde jen o plochy, občas nějaká vyhrávka s kytarama, ale ty party nejsou tak složité a zásadní na to, abychom potřebovali živého klávesáka.
Smrt: Jediné, co by mohla přítomnost živého klávesáka vyřešit, by bylo to, že by lidi po koncertě mohli říct, že ty klávesy slyšeli.
Mike: To je taky otázka, ono záleží hodně na zvukaři, jak tam ty klávesy dostane.
Smrt: Lidi nám třeba po koncertě řeknou, když se ptáme, jak se jim líbily klávesy, že vůbec nevědí, že je tam máme. Takže to jediné by to mohlo vyřešit, kdyby tam ten klávesák byl, že by se tomu zvukař víc věnoval než nějakému samplu. Možná kdyby to bylo zahrané živě, tak by to vyznělo jinak než z toho komplu, mohlo by to ovlivnit kvalitu zvuku. Ale to je názor od názoru, někdo ti řekne, že je tam těch samplů moc, někdo ti řekne, že tam žádné nebyly…
Mike: Zvukaři to dělají každý po svém. Třeba se stálým zvukařem v Brně na Favále se jednou Vašek z Rimortis pohádal, když si od něj vyslechl, že do bigbítu klávesy prostě nepatří (smích). Ono je to zvláštní, když děláš koncert s Rimortis, Samhainem a Salamandrou, všechny kapely jsou na těch klávesách postavaný a zvukař jim je stáhne. To pak ty kapely docela zabije.
Smrt: Ale já myslím, že tohle je výjimka, třeba teď jsme na nikoho takového nenarazili a někdy ty klávesy do hudby natolik zapadnou, že je třeba ani nevnímáš.
Mike: Lidi to u nás neznají a nesoustředí se na to. V Brně jsme hráli snad kromě dvou písniček celou desku, včetně „Wheel Of Sorrow“, kde je kláves hodně. My jsme si to užili, ale ta skladba je občas trochu komplikovaná a dlouhá, takže tam byly takové momenty, kdy lidi stáli a jen poslouchali. Možná se i trochu nudili, ale my jsme si to chtěli zkusit zahrát naživo.
Smrt: Ono to bylo blbě načasované, protože deska vyšla až v průběhu turné a lidi neměli možnost si ji naposlouchat dopředu. Pak je problém, když mají ty nové písničky vstřebávat až na koncertě.
Mike: Byli jsme rádi, že to vyšlo aspoň tak, že v Brně už byla deska venku.
Dostali jsme se k samotné desce, na jejíž vydání jste uzavřeli smlouvu se Scarlet Recods. Pokud můžete prozradit něco o smlouvě, jak moc je pro vás perspektivní?
Mike: Je to úplně jednoduchá smlouva, byla to ta nejlepší nabídka, kterou jsme dostali. Byli jsme v kontaktu s pěti firmami a většinou jsme dostávali dost nehorázné nabídky, jako třeba zaplaťte 5000 euro a my vám to vydáme, zaplaťte 6500 euro a my vám to vydáme. Pak jsme dostali nabídku od Limb Music, se kterými jsme jednali docela dlouho, nabídli nám smlouvu celkově na pět desek, takže závazek na deset let a na každou desku bychom dostali zálohu, která by ale ani nepokryla nahrávání desky samotné. Paralelně jsme ale jednali i se Scarlet a jejich nabídka byla natolik slušná, že můžeme dostat zpátky peníze, které jsme do nahrávání dali, takže jsme podepsali smlouvu s nimi. O případném turné jsme se nebavili. Scarlet se ale docela snaží ohledně proma, hodně se o desce píše i venku.
Co nahrávání u Rolanda Grapowa? Sebastien mě zasypali veselými historkami, jak jste na tom vy?
Mike: Asi bysme ti opakovali něco podobného, co jsi slyšel od kluků, užili jsme si tam opravdu hodně srandy a hlavně to byla pohoda. Některé ty historky jsou zachycené i na videu, které jsme natáčeli, takže nejlíp, když se čtenáři mrknou na našem profilu na YouTube. Nejvíc si to vybral ale tady Smrt. Jeli jsme tam začátkem ledna, kdy bylo na Slovensku patnáct pod nulou a Rolandovi zrovna zamrzla voda. Smrt nejenže trošku mrznul při nahrávání bicích, když si v místnosti chytře vypnul přímotop, ale hlavně nemohl na záchod a protože je zvyklý na pravidelnou stolici (smích), tak to byl trochu problém.
Smrt: On nám Roland nabídl hotel, že to je neprofesionální, protože mu neteče voda, to bylo první, co nám řekl, ale my jsme chtěli být u něj, tak jsme řekli, že na to kašlem a budeme tam i za těchhle podmínek, bylo to v pohodě.
Mike: Vůbec jsme s tím neměli problém, navíc, když jsme nahráli bicí a vrátili se asi za tři dny zpátky, tak se voda rozjela a už to bylo v pořádku (smích). Roland je navíc skvělý vypravěč a vtipálek, takže zážitků máme spousty.
Co mě na cédéčku překvapilo asi nejvíc, je Vojtův zpěv. Jakou na tomhle agresivním způsobu zpěvu měl Roland zásluhu a na kolik to byla zásluha Vojty?
Mike: Nechci v tomhle Rolandovi snižovat kredit, ale neřekl bych, že je to tak moc jeho zásluha. Vojta si prostě stoupl za mikrofon v první skladbě, což byla „Shades Of Nothing“ a když spustil, tak jsem mu jen v šoku řekl: „ty jo, co děláš“? Ale Roland má tvrdší projev rád, říkal: „to je dobrý, to se mi líbí, takhle zpívej“, ale nijak ho k tomu nenutil. Takže ta iniciativa vyšla vlastně nejdřív od Vojty a nám se to všem líbilo. Nejdřív jsme byli trochu překvapení, ale pak jsme si řekli, že to aspoň bude mít větší koule, bude to větší nářez. Vesměs se ta změna setkala se souhlasem, ale samozřejmě, už jsou na to i negativní reakce.
I když toho zpěvu na desce moc nemáš, musel ses Vojtově stylu hodně přizpůsobovat?
Mike: Zase tak moc ne. Sólové zpěvy mám ve dvou skladbách, „Lost In the Dead End“ a „Wheel Of Sorrow“ a obě jsem nejdřív nazpíval svým čistým přirozeným hlasem. Ve „Wheelu“ už jsme na to nesáhli, ale je pravda, že když jsem pak v „Dead Endu“ slyšel, jak to po mně nazpíval Vojta, tak jsem vedle něj vyzněl jak děcko, takže jsem to raději přezpíval a do většiny pasáží jsem se opřel podobným způsobem jako on.
Smrt: Ono to je tak, že dřív Vojta zněl hrozně jemně, lidi psali, že zpívá jako děcko, že by měl přitvrdit. Dneska, když se přitvrdilo, tak zase píšou, „ježiš, to je moc tvrdý“. Mně se líbí, že do toho dává víc energie a tím ovlivňuje i mě, maximálně mě to nabíjí.
Mike: Je to logický, když do toho dáš víc energie za mikrofonem, tak to strhne i ostatní. Ale člověk se nikdy nezavděčí všem a nám o to ani nešlo. Myslím, že se nám podařilo zachytit tu atmosféru a náladu ve studiu, hodně jsme si to užili a to je hlavní. Ze začátku jsme z toho měli samozřejmě všichni i trochu strach, hlavně Vojta se bál, co mu Roland řekne na zpěv, i když to nakonec bylo v pohodě. Zpěvák to má v tomhle vždycky nejtěžší. Musíš podat maximální výkon během pár dní v kuse a přitom nevíš, jak na tom s hlasem budeš. Jeden den jsme tam měli i trochu ponorku, když to nešlo, jak jsme si představovali, ale když jsi s někým zavřený tři týdny ve studiu, tak je to asi jasný.
Když jste šli do studia, tak jste už měli materiál kompletně připravený nebo jste dělali nějaké dodělávky na místě?
Mike: Velkou většinu jsme měli už připravenou dopředu. Ke každé skladbě jsme měli nahranou demoverzi, které jsme používali i jako backingtracky pro nahrávání bicích. Ve studiu už jsme pak jen ladili detaily, hlavně Rolandovy zpěvy, občas nějakou melodii, nebo třeba prostřední pasáž v „Shades Of Nothing“.
Smrt: Tam jsme zrovna měnili i bicí, Roland řekl, „tady by to chtělo změnit, je to nudný, udělejte to takhle“, tak jsme začali vymýšlet.
Mike: Měli jsme tam tu prostřední, smyčcovou pasáž namyšlenou trochu jinak a Roland se snažil Smrta motivovat k lepšímu výkonu, chtěl tam toho dostat co nejvíc a myslím, že se jim tam bicí hodně povedly. Ve stejné pasáži jsem zrovna říkal, že je to prázdný, že by to chtělo ještě přidat zpěvy, tak jsme něco zkoušeli s Vojtou, ale Rolandovi se to moc nelíbilo. Pak zmačkl nahrávání, vlezl si do nahrávací místnosti a začal zpívat z první. S Vojtou jsme na sebe jen koukli stylem „ty vole, to je boží, to tam musíme dát!“. Samozřejmě to nazpíval svahilsky, úplné voloviny, ale mělo to neskutečnou energii. Nahrál jsem si to pak do notebooku a odpoledne mu k tomu vymyslel text. Použil jsem i některá slova, která si Roland zpíval v původní verzi, třeba „madman“, tak aby mu to sedělo do pusy a zároveň i do kontextu celé skladby. Večer to nazpíval znovu, udělal čtyři verze a tu čtvrtou jsme nakonec použili.
Hudba je temnější a agresivnější, texty tomu odpovídají, je to temnější a filozofičtější a navíc si myslím, že bez bookletu se člověk při poslechu neobejde. Co tě přivedlo k závažnějším tématům?
Mike: Jo, hrajeme přemýšlivý nářez (smích)…, k těm textům, prostě jsem tentokrát použil i jiná témata a krom života, vlastních zkušeností, přemýšlení, a svého náhledu na svět jsem se inspiroval i jinde. Třeba „Nothing Remains“ je inspirovaná filmem „Věčný svit neposkvrněné mysli“, „Wheel Of Sorrow“ je zase založená na psychologické teorii, která se týká prožívání smutku při ztrátě někoho hodně blízkého, kdy člověk prochází pěti fázemi: nejdřív popíráš, že se to stalo, pak máš vztek a zlost, že se to stalo zrovna tobě. Potom se to snažíš vrátit, dáš cokoliv za to, aby se to nestalo. Pak následuje deprese, ale nakonec přijde vyrovnání se s tím faktem a uklidnění. Snažil jsem se, aby ta skladba hudebně i textově prošla všemi stádii, což je taky jeden z důvodů proč je tak dlouhá. Ty texty sice tvoří řekněme 30% dění, ale když jsou dobré, tak to celkově hudbu vylepší a dají jí další rozměr.
Co z nové desky hrajete naživo nejradši?
Mike: Já bych nejradši hrál „Wheel Of Sorrow“ (smích), jenže momentálně je to asi nehratelný. Už jsme se bavili, že jsme to jednou zkoušeli, takže to hrát jde, ale budeme si muset počkat, až to budou mít lidi trochu naposlouchané. Do té skladby jsem dal ze sebe nejvíc, pro mě je to vrchol desky.
Smrt: Mně se nejlíp hraje „Creator Of Time“ a „Dreamtherapy“.
Mike: „Dreamtherapy“ mě taky hodně baví naživo, je to docela nářez. Taky mám rád „Shades Of Nothing“, „Taste My Pain“. „Creator Of Time“ taky, vždycky chytne lidi ..., vlastně bych nejraději hrál celou desku živě.
Z mého pohledu jste udělali obrovský krok oproti minulé desce a stejně tak se Eagleheart změnili dost i na pódiu. Byť je deska úplně čerstvá, umíš si představit, jak se budou Eagleheart vyvíjet dál? Je tohle směr, kterým se vydáte nebo se na příští desce uděje zase nějaký zlom, skok?
Mike: Dík moc. Určitě se dá čekat, že se do skládání příště víc zapojí i Michal a trochu tak Eagleheart zase trochu ozvláštní. Myslím si, že se mu to docela povedlo i teď na „Dreamtherapy“ s jeho skladbou „Burned By The Sun“. Na další desku toho určitě bude víc, dva tři songy, to určitě přinese jiný rozměr.
Smrt: Michal už měl napsané některé skladby, když jsme šli do studia, ale už nebyl prostor, kam je zařadit.
Mike: Navíc byly hudebně trochu jinde. Ale zpět k otázce. Těžko říct, jak bude znít další album. Měli jsme teď hodně práce s "Dreamtherapy", takže o další desce nebyl vůbec čas přemýšlet, ale nijak se neřídím tím, jak by to mělo znít. To prostě přijde a pak uvidíš.
Smrt: Michal by to mohl hodně posunout, protože skládá trochu jinak než Mike, takže nějaký posun lze určitě očekávat.
Mike: Já budu určitě rád, když Michal bude skládat a nebudu na to sám, ale na druhou stranu nechci, aby Eagleheart svým přístupem změnil, spíš aby nás doplnil. To bude hodně důležité, takže uvidíme, jak to dopadne. Michal je trochu víc progresivněji laděný, takže něco by mohl být fajn experiment, ale něco by už mohlo být trochu mimo.
Smrt: To už by pak někdo vůbec nemusel pobrat (smích).
Mike: Hlavně, když si zatím budeme stát my.
Svého času jsem slyšel poměrně zábavnou historku o tom, jak jste vybírali náhradu za Martina Kleknera, která potvrzuje, že tvoje představa o Eagleheart je naprosto zřetelně daná. Takže co musí splnit člověk, který přijde a řekne, já bych chtěl hrát u Eagleheart?
Mike: Pro nás je základ, že si musíme sednout lidsky, ale to platí v každé kapele. No a pak je potřeba, aby to dokázal zahrát, to je celý.
Smrt: Může hrát jako pánbůh, ale pokud to bude kokot a nebudeš si s ním rozumět, tak to k ničemu nebude. Michal je do toho strašně zapálený, jezdí za náma 300km z Oravy. My jsme mu říkali dopředu, že tohle nemůže fungovat, dojíždět z takové dálky. Ale Michal na to „nene, mě to nevadí, já budu jezdit“. On jede 300 km na zkoušku, kde děláme dvě hodiny bláboly a pak jede 300km zpátky, Prostě je to maniak.
Mike: Ale už si zařídil i ubytování v Brně, takže má aspoň kde přespat a domů jede až druhý den. Je strašně rád, že v té kapele může být a to je super.
Smrt: Funguje to i kamarádsky, tohle v žádné kapele nezažil, takže paráda.
Když jste vyhlásili informace k Power Metal Blast Tour vol 1, zaznělo, že existuje v dohledné době možnost i na kolo následující. Jak to vypadá?
Mike: Určitě budeme pokračovat i na jaře. Já jsem si toho vzal pro vol. 1 docela dost na starost a jak se do toho začalo motat vydání „Dreamtherapy“, tak jsem to pak už časově nezvládal a moc se mi nechtělo organizovat další štace hned po Vánocích, aby jsme na jaře mohli vyjet. Ale Metalika s Michalem mi na jaro odlehčí a vezmou většinu koncertů na sebe, což je super. Uvidíme, jak se Sebastien, ale určitě pojedeme zase s Flowerwhile, kteří budou vydávat desku, takže to bude hodně i o tom. Stejně tak chceme hrát i my na podporu „Dreamtherapy“, konečně si budeme moct vynahradit, že jsme teď jeli víc než půl turné bez desky. Díky tomu bude větší šance, že už budou mít lidi desku zažitou a budeme tak moct hrát víc i pro ně, nejen pro sebe.
Smrt: I když pro některé je to složité, i když to znají (smích)…
|
