Tahle deska (kapela) je pisálkovsky provařená jako fusekle v nejchudší rodině světa, ale nedá se nic dělat, chceme-li svědomitě mapovat nejzajímavější počiny vzniklé v melodicko/metalové historii (a my chceme!), nemůžeme ji v žádném případě opomenout. Je ostatně do dnešních (a jistě i dalece budoucích) dnů vzývána jako kultovní nahrávka, která, ač debut, přinesla pikantní a příjemně osobitou várku hudební nálože. Všechna sláva by ale ztratila minimálně polovinu lesku, kdyby na albu "Awakening The World" nepěl jistý Ethereal Magnanimus, alias Daniel Heiman, alias jeden z nejlepších pěvců celých metalových dějin.
Krepově barevné charisma jeho hrdla, ve spojení s řadou vznešeně zpěvných linek, právě to učinilo z většiny debutových skladeb pravé žánrové pokochání a čirou posluchačskou radost. Hudba tuto pěveckou kvalitu velmi důstojně reflektuje, a v komplexu se tak skutečně jedná o jednu z nejlepších nahrávek novodobé metalové historie. Právě na hudbu se nyní zaměříme, a lehce úsměvnému "vesmírnému" image (včetně přezdívek) nebudeme s dovolením věnovat žádnou pozornost.
Třeba v nejrychlejším fláku "Sworm In The Metal Wind" nemá Danielův projev daleko ke špičkovému hereckému výkonu. Hudební doprovod si s jeho ekvilibristikou opět rozumí a střídá tempa a nálady jako na běžícím pásu v nejluxusnější automobilce světa. Jde bezesporu o vrcholný moment desky. Každopádně většina skladeb se odehraje ve středně-rychlém rytmu, pojďme si je tedy probrat...
 Uděláme to v krátkosti, neb je jasné, že zkušení čtenáři našeho webu mají tuhle placku proposlouchanou horem dolem. Úvodní "Heart Of Storm" ovšem ještě mezi nejvýraznější pecky nepatří, ačkoli jde samozřejmě stále o vyšší nadprůměr, objevuje se zde nepříliš příjemá skutečnost, tkvící v tuctovém motivu refrénu (hádejte, co se v něm vyštěkává?).
Podobným neduhem, konkrétně v I. chorusové části, trpí také v pořadí osmá "Welcome Back", u které to zamrzí ještě víc, neboť jinak jde o song naprosto parádní. Pětka "World Through My Fateless Eyes" už ale hravě a dynamicky kvapí, a v chronologickém pořadí znamená metalový skvost č. 2. Výše zmíněnou zpěvnost v půvabné podobě prezentuje následné duo "Perfect Warrior" a zejména "Denial Of Fate", kterou díky neskutečně chytlavému refrénu pasuji (osedlávám) na černého koně alba. Předposlední "The Kindom Of My Will" je roztáhlý, více než 9 minut trvající song, ve kterém se v různých proměnách obnaží všechny uvedené klady. I navzdory tomuto eposu je ovšem album smutně krátké, což je velká škoda, zvlášť při vědomí formy, jež tehdy tvůrce LOST HORIZON provázela. Následné album z roku 2003 je totiž o něčem trochu jiném. Poté se po kapela slehla zem a....
...v současné době jsou na domovských stránkách kapely tři ukázky z (podezřele dlouho) připravované desky, ovšem jisté je, že na ní své nebetyčné umění již nepředstaví Daniel Heiman. Což mně osobně připadá, jako když převléknete krále do sice slušivého, ale přesto dosti tuctového oblečku. Nic v tu chvíli nenasvědčuje tomu, že by mohlo jít o aristokrata. A podle toho to taky dopadne.
|
