Po dvou předešlých albech snad už nikdo nečeká návrat ke spídovému základu prvních čtyř desek, a pokud se opět najde někdo, kdo bude právě z toho důvodu zklamaný, není to problém kapely, ale jeho samotného. Dlouho bylo jasné, že Tony Kakko oplývá mimořádným talentem, jemuž brzy bude jedna subžánrová škatule přidušeně těsná. Je tedy moc dobře, že hledá rozmanitější cesty tvůrčí seberealizace. Problémem může být jeho cílová skupina. Konzervativní fanoušky raných počinů nový směr jen těžko strhne a progresivci mají na výběr z mnoha jiných a hlavně jakostně vyrovnanějších kapel, neboť pravdou je, že novinka zůstává roztříštěná, nejen tedy kvalitativně, ale i ve své pocitové (ne)konzistenci. Ani po několika posleších se mi nepodařilo najít nějakého společného jmenovatele, jenž by smysluplně propojil všechny skladby. Ty působí trochu jako „každý pes, jiná ves“, a proto uděláme nejlépe, když k nim podle toho budeme přistupovat.
Only The Broken Hearts (Make You Beautiful)
Úvodní píseň působí překvapivě svěže, nic zbytečně nekomplikuje a v poklidu by obstála i na třetím či čtvrtém albu SONATY. Velmi příjemná věc s hitovou ambicí, jež podporuje zejména ústřední kytarový motiv a šlapavě dynamický refrén.
8/10
Shitload Of Money
Kdybych chtěl nejlépe vyjádřit své pocity z poslechu dalšího songu, ideálně by mně posloužila parafráze jednoho slova z jeho názvu (a „Money“ by to nebylo). Žánrově se pohybujeme někde na pomezí hard rocku a hair metalu, ovšem bez potřebného šmrncu a chytlavosti. Tahle skladba je vlastně pravým opakem chytlavosti, působí neučesaně, upoceně, a ve svých notových pórech opravdu nevábně. Nejhorší věc, co kdy Tony složil.
2/10
Losing My Insanity
Z hodnocení trojky jsem velmi rozpačitý. Je totiž slušná a líbivá, ale...už ji nahrál Ari Koivunen na svém debutu "Fuel for the Fire", takže WTF?!! Sice ji Tony původně pro Ariho složil, ale stejně to nepůsobí dobře a hodnocení to chtě nechtě snižuje o jeden plný bod.
6/10
Somewhere Close to You
Chvíli heavy metalové, chvíli progresivně zasekávané a jindy nu-metalově houpavé, každopádně hodně tvrdé riffy prostupují tímto kusem. Melodie nalezneme pouze ve zpěvných linkách (a ani tenkrát nejsou nijak zvlášť chytlavé), instrumentální pasáže jsou pak nezábavné a zhola průměrné.
6/10
I Have a Right
Singl a zároveň klip. Dominantou je klenutí zpěvné linky, jež je natolik uhrančivé, že strhne na první dobrou a toto podmanivé ostří neotupí ani velice častá repetice. Je to další důkaz, že když Tony nechává své nápady volně plynout a neobtáčí je ostnatým drátem "umělecké" progrese, výsledný efekt je koncentrovanější a posluchačsky daleko výživnější.
8/10
Alone In Heaven
Z počátku moc příjemná polobalada, která ale postupem času ztrácí tah na ušní branku, a to zejména díky nezajímavému refrénu, jemuž častá repetice naopak ubližuje.
7/10
The Day
Další věc, jež by se neztratila na prvních deskách, které by navíc ve své povedenosti velmi zdobila. Klavírní efekt sugestivně prokapává jemně nadýchané bachory kytarových riffů a společně s Tonyho citlivým vokálem zasněně rozdmýchává pocity z jednoho ne zcela tradičního Dne. Můj černý kůň alba.
8,5/10
Cinderblox
Je libo country/speed? Ano, když už se Tony vrátí k žánru, který ho takříkajíc udělal, musí jej doplnit o něco extra netradičního, v tomto případě tedy country. A víte co? Ono to funguje, což říkám jako člověk, jenž má tento westernový styl v oblibě menší než malé. Hravá skladba dokazující, že se není třeba plně odstřihnout od svých skladatelských kořenů a přitom zůstat aktuálně svým.
8/10
Don't Be Mean
Popová píseň, jíž bych se nebál pustit mojí mámě. Líbivé, tklivými smyčci kořeněné, celkově však nijak zvlášť pamětihodné.
7/10
Wildfire, Part: II - One With the Mountain
Další country start, tentokrát ale doprovázen thrashově přidrzlými riffy. Celkově dosti spletité dílo, ovšem zase bez výraznější ušní přilnavosti. V této písni není nic, co by mě dokázalo motivovat k opakovanému mačkání tlačítka "play".
6,5/10
Wildfire, Part: III - Wildfire Town, Population: 0
Pocitově totožné pokračování s několika spídovými momenty, další várkou progresivních riffů a neurvalých zpěvných frází, které se střetávají s těmi "urvalými" a dohromady to tvoří...? Zase cosi potenciálně zajímavého, díky dramaturgické rozervanosti však stěží strhujícího. Oba songy rozhodně nesahají tomu původnímu z alba "Reckoning Night", na nějž měl z nějakého důvodu Tony potřebu navázat, ani po notové kotníky.
6,5/10
Tak to bychom měli. Ještě je však nutné zmínit jednu podstatnou věc, kterou je rychlá oposlouchatelnost alba, tedy věc u SONATY velmi neobvyklá. Jenže je tomu tak, výše uvedené povedené skladby nemají (snad až na "The Day") po pár sjetích co nového nabídnout, u těch nezdařilých pak podobná touha odpadá jaksi automaticky. Tonyho nadžánrové hokusy pokusy sice dopadly o hodně lépe než poslední fošna Sammetových EDGUY, přesto ani v tomto případě výsledek kýžených očekávání nedostál.
|
