NAHUM - The Gates Are Open
Ostravští NAHUM jedou! Ačkoliv o této ostravské partě nebylo ještě nedávno takřka vůbec slyšet, po vydání novinky „The Gates Are Open“ je všechno jinak. Dobré ohlasy na živé koncerty a neméně kladně přijatá nahrávka dává tušit, že se opět objevila parta, která mírně rozčeřila tuzemský death metalový rybníček. A skutečně - NAHUM na „The Gates Are Open“ předvádějí první ligu. Skvělé nápady, vynikající zvuk, perfektní skladby... Těžko zde hledat něco, co klukům vytknout. Já jim to baštím od začátku do konce. A když se ke konci desky ozve skladba, která nese název kapely, chrochtám vyloženě blahem. Takhle hitovou palbu jsem z našich končin už dlouho neslyšel. Potěšilo mě severské vybrnkávání všech strun a refrén jak z nejlepšího období KRABATHORu. Škoda jen, že se skladba na Bandzone skrývá dole, tudíž se nemůže pochlubit výraznou poslechovostí. Ale což, věnovat byste se měli celé této fošně. Úplně nejlépe si ji rovnou koupit, protože tak kvalitní death metalovou práci u nás jen tak nenajdete!!!
MINORITY SOUND - The Explorer
Pražská smečka před pár lety vtrhla na českou metalovou scénu s nebývalou intenzitou. Vynikající debut „Analysis“ dával tušit, že tady máme kapelu, se kterou je třeba počítat. Novinka „The Explorer“ to potvrzuje a MINORITY SOUND s přehledem posouvá do čela tuzemské elektro metalové scény. Jestliže kapely, které si pohrávají se samply, mají často problémy svět elektroniky a metalu spojit do zajímavého celku, aniž by jedno narušovalo druhé, MINORITY SOUND s oběma operují citlivě a příjemně přirozeně. Nic nezní násilně, šroubovaně. Naopak, stejně jako „Analysis“ deska od začátku frčí a zanechává velmi pozitivní dojem. Hned po prvním poslechu si člověk může najít jednotlivé hity, ačkoliv nahrávka zní oproti debutu méně přímočaře a pro někoho možná i nepřístupně. Ve srovnání se svým předchůdcem je ale nepochybně o kus kvalitnější, za což si zasluhuje absolutorium. Vynikající zvuk a velmi svěží produkce z ní pak dělají konkurenceschopnou i pro světovou elitu. Za tím si stojím! Jeden z adeptů na tuzemský počin roku...
X-CORE - Life And Stuff
Milovaní i nenávidění X-CORE opět přisadili do kotle. Zatímco jedni v rámci novinky „Life And Stuff“ mluví o naprosté pecce, která v Čechách těžko hledá konkurenci, druzí poukazují na chabou originalitu a vypočítavost souboru. Člověk se musí přiklonit k oběma táborům. Jistě, X-CORE jsou trendoví, až je to hanba. Oproti předešlé fošně „In Hell“ ubrali z metal core pedálu, přisadili více cukrlátkových pasáží, aby nakrmili i ženské publikum, a aby se chytili i u radikálnějších metalistů, pozvali si na pomoc zpěváka ze SEPULTURY Derricka Greena. Ten je přece cool... Někdo si odplivne a raději sáhne po agresivnějších souborech. Z kritického hlediska je ale nutné říct, že kluci natočili výbornou desku plnou hitových skladeb, které u nás opravdu těžko hledají konkurenci. Znojemským naprosto svědčí producentský dohled ex-helloweena Rolanda Grapowa, který do jejich hudby vnesl plno výrazných heavy melodií, melodických zpěvů a vzdušných refrénů. Kapele tohle zkrátka sluší a jestli do budoucna uberou ještě více core pasáží, zlobit se na ně nebudu. Tudy totiž možná vede cesta, jak alespoň trošku nalézt svoji tvář. „Life And Stuff“ se mi líbí o něco více než předešlá „In Hell“. Možná je to tím, že kapela zní sebevědoměji, daleko uvolněněji... Dejte této desce šanci, na originalitu se v tomto stylu stejně už dávno nehraje.
SOMNUS AETERNUS - On The Shores Of Oblivion
Doom metalu je u nás jako šafránu. Každou novou kapelu, která se na cestu plnou pomalých rytmů, výrazných kláves a umrlčích melodií vrhne, je třeba brát s povděkem. Brněnští SOMNUS AETERNUS tomuto stylu v žádném případě ostudu nedělají. Jsou příjemnou vzpomínkou na druhou polovinu devadesátých let, kdy podobných kapel byla plná Morava. Jestliže jste tedy nostalgici, jako autor těchto řádek, musíte si u „On The Shores Of Oblivion“ pochrochtávat. Pokud hledáte modernu, raději se SOMNUS AETERNUS na sto honů vyhněte. Příjemným zjištěním pak je, že členům kapely není více než 25 let. Že by nová generace doomařů? Jedině chválím! Pochvalu stejně tak zasluhuje stylový obal a celková grafika nahrávky. Ze skladeb nemá cenu vybírat jednu jedinou, protože deska funguje jako jeden monolitický celek. Poslouchejte třeba čtvrtou „Of The Bond“ - zkáza jak se patří!
|
