V recenzi na album „Hero“ zpěváčků Van Canto jsem si o hudbě téhle party dovolil tvrdit, že „…mít v rukou nástroje, třeba by byli jen průměrnou metalovou kapelou…“ Jako by jejich dvorní skladatel Stefan Schmidt chtěl tuhle hozenou rukavici přijmout, tak sehnal dohromady partu muzikantů, jejichž jména sama o sobě budí pozornost a na debutovém albu kapely Heavatar, nazvaném „Opus 1 – All My Kingdoms“ předvádí, jak to vypadá, když dojde na ty nástroje.
Stefan Schmidt zjevně má v krvi melodické postupy a harmonie, kterými vydatně krmí svůj domovský spolek, takže u každého z devíti kousků (pomiňme závěrečný žertík) není problém představit si, že by se mohl kdykoliv objevit u Van Canta. Stefan se také evidentně rád šťourá v klasické (Beethoven, Paganini, Bach, Bizet) hudbě a libuje si v bombastikou vonících sborech. To jsou elementy, které společně s chytlavými melodiemi tvoří výživný základ alba „Opus 1“.
Které jméno v sestavě Heavatar působí jako největší magnet? Na mě osobně nejvíc zabral tlučoun Jörg Michael. Je-li jeho přítomnost u Heavatar znamením toho, že jeho zdravotní stav se lepší, je to snad ještě lepší zpráva, než to, že své umění na „Opus 1“ předvádí v plné síle a spolu s krotitelem čtyř strun Davidem Vogtem, známým z kapely Powerwolf coby Charles Greywolf, tvoří zatraceně dynamicky údernou jednotku. Dvě kytary, jedna v rukou Stefana Schmidta, druhá u Sebastiana Scharfa (předpokládám, že by zde mohl být nějaký příbuzenský vztah se zpěvandulí Ingou) možná tolik pozornosti nevzbudí, nicméně jejich přítomnost je díky chytlavým riffům nezanedbatelná. To, že Stefanovy hlasivky mají potřebnou sílu je zřejmé z jeho domoviny, jako sólový zpěvák by se Stefan se svým hlubokým sytým hlasem také rozhodně neztratil a možná by ho s chutí přivítali i v nějaké imitátorské show. A z té všudypřítomnné sborové nadýchanosti je zřejmé, že Stefanovi obvyklí parťáci se po studiu potloukali také.
Jak naznačeno výše, hledáte-li něco odlišného od tvorby Van Canto, sáhněte až po finálním tracku – „To The Metal“ se téhle kategorii jako jediné (až na drobné barabambam) vymyká. I když nakolik je možné brát tenhle bod programu seriózně je otázka, stačí mrknout do textu (právě ten ve mně vyvolává pocit, že nejde o žádné vyznání spíš jen odlehčení tématu), zaposlouchat se do známých hudebních postupů a je zřejmé, kým že se Stefan inspiroval.
Z tohoto pohledu vydařená tečka, které předchází melodicky neomezený kolotoč, vytrvale se vracející ke kořeni Van Canto, jehož vrcholy osobně vidím v temně heavíkové „Luna! Luna“ s až nezvykle (v rámci Heavatar) agresivním riffováním i zpěvem, svěží „Abracadabra“ s atmosférickým úvodem i fenomenálním refrénem a pestrobarevná a náladově komplikovanější „The Look Above“. A poněkud mi uniká, jak se do titulu desky mohl vpašovat název té nejobyčejnější skladby na albu.
Ano, Van Canto je z téhle desky cítit na sto honů. Což může (paradoxně) zpočátku působit jako lehké zklamání (mluví ze mě vlastní zkušenost – zeptáte-li se mě, který ze spolků považuji za ten lepší a proč, řeknu, že hlavní rozdíl je v jedinečnosti beznástrojařů). Rozhodně si však své tvrzení z před téměř pětiletí dovolím pozměnit. Nene, Heavatar jsou důkazem, že pokud by Van Canto dostali do rukou nástroje, do kategorie „obyčejná a průměrná power-metalová“ kapela by nespadli. Na to jsou melodické nápady, kterými se v Heavatar rozhodně nešetří, dostatečně silné a vydařené.
|
