Pokud byste snad někdo měl chuť mě jednoho krásného dne zabít, snažně prosím, pošlete na mě zabijáka made in Crystallion. Jednak ta holčina na obálce alba „Killer“ nevypadá úplně marně, takže by bylo aspoň na co koukat, druhak drtivá většina nábojů v jejím palebném průměru na desce je buď slepá nebo navlhlá, takže bych měl docela slušnou šanci se z toho dostat s jen lehce pocuchanou kůží. A přitom ta náplň na „Killerovi“ není až tak úplně marná, jen trpí diagnózou „naprostá ztráta osobitosti“.
Docela by mě zajímalo, zda loňský odchod klávesáka Manuela Schallingera (byť těch pár klapek na téhle desce je ovládáno jeho prsty) nebo rezignace Thomase Stüblera na autorský post je důsledkem toho, jakým směrem se Crystallion vydali, či naopak zda Crystallion nabrali nový směr díky tomu, že Manuel odešel a Thomas přestal psát. Téměř totální umlčení kláves je jedním z fatálních důvodů výše uvedených řádků. Tím dalším je fakt, že Crystallion poměrně důkladně přiškrtili svoji power metalovou lehkost a vzdušnost melodií, shlédli se v postupech Def Leppard, Bonfire, Pink Cream 69 či Cinderelly a vehementně se cpou se do hard rockových vod. Což by ještě nemuselo být špatně, Crystallion začali s hard rockem koketovat již na minulé desce, jenže teď jim krapet chybí odvaha vsadit na víc, než jednoduché refrény, takže bych se vůbec nedivil, kdyby si některé z jejich songů našly cestu i do opatrnějších rockových rádií.
Byť předchozí dva odstavce vyznívají asi dost depresivně, tak hrozné (tedy za předpokladu, že vám nevadí, že si cestu do vašich závitů najde spíš pár průhledných refrénových skandovatelností, než silné melodické motivy) to není. Crystallion ve své tvorbě nakoukli do slepé uličky. Když už se vytasí s přece jen vzrušujícím šlapavým motivem, jako třeba v „I´m Alive“, sklouznou do refrénového kolovrátku, který strašně odčerpává energii, razantnější „Full Moon Fever“ zazdí zvonečkovou pasáží a umělou snahou o atmosférično, či v chytlavé „Ready To Strike“ přibrzdí nepochopitelnou pasáží sólující rytmiky. Výsledkem je celkem neškodná, poslouchatelná (a jen lehce převyšující hladinu kategorie „všední“) líbivá muzika bez výraznějšího chuťového ocasu, prosta téměř veškerého vzrušení.
Nemůžu se zbavit neodbytného dojmu, že na aktuální desce Crystallion jen omílají již x-krát (a x-krát v lepší verzi) slyšené a krapet plýtvají svůj dávný potenciál. „Killer“ není špatná deska, v tomhle hard rybníku však plave příliš mnoho silných štik, se kterými se crystallioní okounek aktuálně jen těžko může srovnávat.
|
