 Finntroll dozajista patří mezi ta jména, která přijdou na mysl jako první, když se řekne pagan, či folk metal. S novinkou „Blodsvept“ se po dvou albech pomalu vynořují z temnějších a blackovějších vod, do kterých se potopili na „Ur Jordens Djup“ spolu s nástupem nového mladého zpěváka Vretha střídajícího Wilsku, během jehož působení v kapele vznikl nejznámnější hit „Trollhammeren“. Novinka „Blodsvept“ právě daleko víc připomíná předešlou diskografii folk/humpa metalu, kterým se Finntroll prezentovali na plackách „Jaktens Tid“ a „Nattfödd“.
Výrazným znakem nového alba jsou klávesy v mnohem skočnějších rytmech a z titulky „Blodsvept“ ve slokách dokonce nenápadně odkapávají prvky již zmiňovaného „Trollhammeren“. Výrazně melodickou věcí je (alespoň hudebně) rozjuchaná „Skogsdotter“, za kterou určitě nezaostává ani napůl temná, napůl hopsavá „När Jättar Marchera“, kdy se člověku ani tolik nehoní hlavou text, jako melodie, na které je postavený refrén (což platí i u dalších). Naopak závěrečná „Midvinterdraken“ silně zavání blackmetalovým základem, který se na dvou předešlých deskách již dobře osvědčil. Finntroll se tedy na novince úspěšně povedlo zkombinovat jak historii, tak současnější tvář kapely, a nabídnout posluchači nejen odrhovačky k pivu a tanci, ale také temnější stránku severu viz např. „Skövlarens Död“.
Tématicky se opět nacházíme v severských lesích plných nejen trollů, čarodějnic, ale i jiné havěti, a na scénu dokonce přichází i drak. Nemění se nic ani na nejtypičtější stránce kapely, tedy na textech ve švédštině, které dodávají v případě pagan/folk/viking atd. metalových kapel a témat na autentičnosti. Neznamená to ale, že by si do nich Finntroll dovolili psát zbůhdarma jakékoliv nesmysly. Právě naopak.  Přesto, že švédsky hovořících posluchačů není zrovna nějaké masové zastoupení, každá píseň v sobě ukrývá osobitý příběh, koncepčně spjatý s paganským pohledem na svět. Pro většinu posluchačů ale představují Finntroll svým způsobem zábavovou hudbu, kdy o pointu vlastně vůbec nejde a v tom je právě skryté kouzlo, kdy se člověk baví jen muzikou pro muziku samu, kdy musí být skladba instrumentálně zajímavá, protože obsah textu je pro většinu posluchačů skrytý. A to se Finntroll už léta daří.
„Trolové“ byli, minimálně poslední dobou, mistrové intra. Intro z „Ur Jordens Djup“ bylo až soundtrackové, na „Blodsvept“ ale jakousi předehru zasadili pouze do titulní písně, kdy se na jejím začátku něco velkého a těžkého prodírá lesem, aby se skladba rychle přehoupla do skočných rytmů. To, že už se Finntroll neberou zase tak vážně, ukazuje i klipovka „Häxbrygd“, která sice na albu patří k těm méně zajímavým, na druhou stranu klip je opravdu povedená fraška a dokázala bych si představit, že takto vymódění vylezou pánové na pódium. Ještě nutno podotknout, že za nádherným artworkem bookletu opět stojí kytarista Skrymer, který si tentokrát opravdu vyhrál a z bookletu se tak stává vyloženě umělecké dílo.
|
