O Amorphis se všude píše jako o kapele, která stojí na místě a která se nikam výrazně neposouvá. Při poslechu posledních čtyř alb mi nezbývá nic jiného, než souhlasit. Nic na tom výrazně nemění ani nová deska „Circle“, která v tomto trendu víceméně pokračuje. Kapela se drží svých osvědčených postupů, nijak výrazně neriskuje. Jenže jak už jsme u této finské šestky zvyklí, kvalita skladeb je opět na velmi vysoké úrovni.
Důkazem toho je hned první skladba „Shades of Gray“, která je tradičně postavena na kontrastu mezi čistým a agresivním vokálem Tomiho Joutsena. V následující písni „Mission“ zase poznáte typicky „amorphisovské“ kytarové linky. Podobně jsou na tom i ostatní kousky na desce. Po pár tónech je vám naprosto jasné, oč kráčí. Amorphis jsou prostě těžko zaměnitelní, a právě v tom je jejich velká síla. Skladby disponují neuvěřitelnou energií, refrény jsou chytlavé a fungují i po vícero posleších. Struktura skladeb sice nepřináší prakticky nic nového, ale to může být posluchači vlastně jedno. Celý materiál se totiž i přes výše uvedenou „stagnaci“ příjemně poslouchá.
Pokud se však podrobně zaměříte na celkový zvuk desky, jistou odlišnost přece jenom najdete. A řekl bych, že se jedná o krok dopředu. Zásluhu na tom má producent Peter Tägtgren, který se zasloužil o to, aby vše znělo daleko více kompaktně a soudržně. Kytarové riffy jsou navíc oproti předchůdci daleko ostřejší, klávesy zase o něco výraznější. Jako příklad bych uvedl masivní riff ze singlu „Hopeless Days“. Palec nahoru si také zaslouží skladby, kde je výborně využita flétna.
Když si k tomu připočteme téměř bezchybný Tomiho zpěv, je vymalováno. Obě vokální techniky, tj. čistý zpěv a growl, ovládá tento charismatický frontman bez sebemenších problémů. Kontrasty mezi nimi dělají hudbu více variabilní a přitažlivou. Stačí si proti sobě postavit třeba skladby „Narrowpath“ a „Nightbird’s song“. Zatímco v refrénu první zmiňované písně je použit čistý vokál na zklidnění, u té druhé se díky growlu dočkáme opačného efektu.
Amorphis své fanoušky určitě nezklamou, věčné kritiky však neumlčí. Já osobně se řadím k těm, který považují tyto (prog)melodiky za originální a jedinečné. A nebýt posledních dvou průměrných kompozic na desce, sáhl bych po nejvyšším hodnocením.
|
