Tytam jsou doby, kdy londýnští The Quireboys platili za naprostou ostrovní senzaci, které se dostalo i šance dobýt Ameriku. Jejich debutová deska „A Bit Of What You Fancy“ s nezapomenutelnými hity jako „I Don´t Love You Anymore“, „Roses And Rings“, „Hey You“ nebo „Sex Party“ (u nás jí kdysi zprznil Citron jako „Sexbomby“) se dokonce dostala do amerického žebříčku, v domovské Anglii vyšplhala až na druhé místo a vypadalo to, že na ohromný úspěch je zaděláno. Přestože to tehdy kapela slízla od části kritiků, kteří je přirovnávali k The Small Faces, fanouškům to očividně nevadilo. Jenže kapelu začaly požírat spory. Z kola vypadl kytarista Ginger, který si založil velice úspěšné The Wildhearts a na další desku se čekalo přes tři roky.
Když konečně „Bitter, Sweet And Twisted“ vyšla, bylo už pro kapelu pozdě. V Americe, ve víru grungeové bouře, si jich všiml už jen málokdo. Hudba na dvojce byla oproti glampunkovému debutu více orientována na blues, což naznačilo jejich další cestu. Muselo se na ní ovšem počkat. Kapela zdeptána neúspěchem si na čas dala oddych. Zpěvák Spike (majitel jednoho z nejosobitějších hlasů celé rockové historie) spojil své síly v krátkodechém projektu Hot Knives s předákem stylově spřízněných Dogs D´Amour, Tylou, aby se v roce 2001 vrátil zpět k The Quireboys. S albem „This s Rock n´Roll“ se zdá, že kapela dospěla. Je mnohem více bluesová, než ve svých začátcích, mainstreamového pozlátka ubylo (ovšem nikdy nezmizelo úplně) a hudba je mnohem více zemitější, přírodnější.
Tento trend prohloubila i další alba „Well Oiled“ a „Homewreckers And Heartbreakers“ a korunuje jej novinka „Beautiful Curse“. I u ní je pochopitelně největší důraz kladen na kytary s bluesovým zabarvením, ovšem v porovnání s minulými alby se mi zdá, že The Quireboys popadla zase trochu touha podívat se do hitparád. I když tento cíl je velice těžký, zvlášť pro kapelu, která nevypadá jako One Direction. Nejčastěji se hraje na stounovskou notu a to hned od úvodní „Too Much Of A Good Thing“, která má ovšem silný refrén, podobný těm, které v roce 1989 The Quireboys proslavily. Stařičký stounovský rock n´roll se line celým albem a když do toho, jako ve skladbách „Twenty Seventh Years“ nebo „I Died Laughing“, spustí chrčivé klávesy, připadáte si jako na konci šedesátých let.
Samozřejmě, jak už jsem zmínil, dojde i na bluesovky. Ty zastupuje především dvojice „Mother Mary“ a „King Of Fools“, kde vyniká především Spikeův nakřáplý vokál. Když už jsem zmínil hitové ambice, ty má na „Beautiful Curse“ hned několik skladeb. Ať už si vezmete „Talk Of The Town“, titulní „Beautiful Curse“ nebo pravděpodobně nejlepší věc desky „Diamonds And Dirty Stones“,
vždycky narazíte na velký letní hit, který se hodí na jakoukoliv párty, nebo jen tak na vysedávání na zahrádce s pivkem v ruce.
The Quireboys si udrželi vysoký standard. Samozřejmě deska nepůsobí už takovým dojmem jako debut „A Bit Of What You Fancy“, ovšem dává The Quireboys právo na další budoucnost, protože jak se zdá, špatné album tahle kapela pravděpodobně ani udělat neumí. Stručně a jasně, pokud jste měli The Quireboys rádi doteď, skočte určitě po „Beautiful Curse“. Nezklame vás.
|
