Víte, kde leží Halenkovice? Já osobně (ač jsem kdysi dávno v hloubi minulého století zeměpisáře na tu dvojku vždycky nějak usmlouval;-) ) neměl tušení až doby, než v Metalparádě ukořistila prvenství kapela Darkil, pocházející z těchto končin. Na probírání místopisu s kytaristkou Katkou Gregorovou nedošlo, protože věřím, že pro vás informace ze života rockové party, která nedávno představila svoje album “Jsem někdo jiný”, budou daleko zajímavější.
Na úvod našeho povídání bych tě rád požádal, abys kapelu Darkil blíže představila, kdo kapelu tvoří, které momenty z vaší historie považuješ za nejdůležitější?
Kapela začala vznikat už více než před šesti lety, kdy jsme – já a moje kamarádka Zuzka, tehdy sotva patnáctileté – chtěly opustit prostory ZUŠ a realizovat se prostřednictvím vlastní tvorby. Začaly jsme k sobě hledat další muzikanty a někdy v průběhu roku 2007 vznikla kompletní kapela. Z tohoto původního složení jsme ale zůstali jen tři – já, Zuzka a bubeník Dan. Honza (syntezátor), Peťa (kytara) a Ondra (baskytara), se připojili až relativně nedávno, poté, co nás opustili tehdejší kytarista a baskytarista, kteří se začali věnovat svému novému projektu Days The Ends. A právě tento okamžik – připojení nových členů – osobně vidím jako něco, co velkou mírou ovlivnilo naše další fungování. Druhým velice důležitým okamžikem bylo samozřejmě vydání CD „Jsem někdo jiný“.
Když jste kapelu zakládali, jaké jsi s ní měla ambice a plány, podařilo se vám dosáhnout toho, co sis tehdy představovala, a co je v současné době pro tebe tím největším hnacím motorem?
Na rozdíl od jiných kapel jsme vznikali postupně, v začátcích se ani o žádné kapele mluvit nedalo. Proto si nemyslím, že bychom vznikali s nějakou vizí typu – vydáme CD, budeme koncertovat pro X stovek lidí, získáme hudební ocenění… Nic takového. Na začátku byla prostě touha dělat něco, co nás baví a naplňuje, něco, o čemž si myslíme, že má smysl a v čem můžeme být dobří. Dílčí cíle jako vydání CD pak přišly naprosto přirozeně. A co je pro mě hnacím motorem? Každý koncert, každý fanoušek, každá recenze CD – ať už kritická nebo plná chvály, jakákoli zpětná vazba, díky které víme, že se o nás ví, že se o nás mluví a jako bonus se některým lidem naše práce i líbí. :-)
Jak na svých stránkách uvádíte, skupina Darkil je partou šesti odlišných muzikantů, kteří do své hudby vkládají kousek sebe… V čem jsou vaše největší odlišnost, v čem jste si naopak nejvíc blízcí a jak bys charakterizovala váš styl, vzniklý z těchto odlišností?
Největší odlišnost je právě v tom, že prakticky každý člen kapely má v oblibě jiný styl hudby. Kapela tak sbírá inspiraci z žánrů od symfonického metalu přes rock, blues až po pop. Občas je docela výzva se na zkušebně domluvit. Na druhou stranu si myslím, že kombinací našich preferencí může vzniknout zajímavý mix, což nám umožňuje vybočit ze škatulek.
Které kapely jsou vašemu hudebnímu cítění blízké?
Nightwish, Alter Bridge, Slash, Dream Theater, Paramore a Joe Bonamassa. Už víš, o čem mluvím?? :-)
Aktuálně jste vydali svoje první album „Jsem někdo jiný“. Představ prosím tohle album, jaké na něj máte ohlasy a jaké pocity z něj máš ty sama, jak se na desku díváš s určitým časovým odstupem? A která z písní je tvůj osobní favorit?
Není tak úplně první, první bylo v roce 2007 „Srdce v okovech“. O CD „Jsem někdo jiný“ se dá ale mluvit jako o prvním, na kterém jsou skladby výhradně dílem členů kapely.
Na prvním CD jsme měli výraznou pomoc našeho kamaráda skladatele Romana Hajducha. Proto, že jsme materiál na aktuální CD skládali jen my, hodně se od toho prvního liší, stylem, texty, i celkovým zvukem. Na CD je 10 písní, z toho jedna bonusovka v angličtině. Ostatní texty máme v češtině, což je jedna z věcí, kterou spousta fanoušků oceňuje. Co se týče názorů na naše CD, jsme samozřejmě velice potěšeni každou pochvalou, ale kritika je to, co nám ukáže další cestu. Proto bych tímto chtěla poděkovat všem, kteří si našli čas, naše CD poslechli a poslali nám zpětnou vazbu. Osobně mě napadá asi milion věcí, které bych příště udělala jinak, ale nespokojená nejsem. Za tím CD jsou hodiny tvrdé práce, to zná každý muzikant.
A za naší prací si stojíme. Vybrat nejoblíbenější skladbu je hodně těžké. Jsou takové, které mám ráda kvůli určitému „osobnímu vztahu“ k nim, jako je třeba „Jeden z nás“ nebo „Pro pár tónů“, a jiné mě zase neskutečně baví hrát na pódiu, což je třeba bonusovka „I’m your angel“, nebo „Nebezpečná touha“.
Byla to tvoje první zkušenost ze studia, a co sis z nahrávání odnesla za největší zkušenost pro vaše další fungování?
Moje první zkušenost se studiem proběhla už někdy v těch patnácti letech a další následovaly. Kromě nahrávání s naší kapelou jsme se Zuzkou hostovaly na posledním CD kapely Hysteria, Zuzka má za sebou malý sólový projekt a v současné době působí i v pop-punkové kapele 3day. Dan zase pomáhal klukům z Days The Ends s bicími. Pro druhou polovinu kapely to ale byla ve studiu premiéra. I tak si myslím, že nikdo z nás přípravu nepodcenil a nic nás ve studiu nemohlo zaskočit. A největší zkušenost pro další fungování? Že v kapele není nic důležitějšího, než vzájemná spolupráce, odhodlání a schopnost si navzájem naslouchat.
Jak velký význam přikládáte textům, jaká témata vás zajímají, nakolik se v nich odrážejí vaše vlastní pocity a prožitky?
Texty převážně píšu já a Zuzka, náš podíl je asi tak vyrovnaný. Za sebe můžu říct, že se mi nejlíp píše o něčem, co mi zrovna vrtá v hlavě. Inspirace se dá najít na každém kroku. A když přijde krize a moje momentální pocity a prožitky nejsou zrovna nejvhodnější jako námět textů, snažím se čerpat inspiraci z hudby. Ta se u nás skládá nejdřív, text vznikne až později se zpěvovou linkou.
Jak jste na tom s živým koncertováním, kde je možné vás v dohledné době vidět?
Nejbližší koncert máme posledního února ve Zlínském klubu Bamboo. V průběhu roku se chystáme na různé festivaly či motosrazy, většina termínů je ale stále ještě v jednání.
Co pro tebe bylo z pohledu muzikanta i fanouška top událostí 2013 (koncert, festival, album apod.) a proč?
Z pohledu muzikanta jako člena kapely byl top událostí určitě náš brněnský křest na Melodce, kde naši fanoušci byli naprosto dokonalí. A z pohledu muzikanta jako fanouška mě potěšila zpráva o chystaném novém CD Slashe a Mylese Kennedyho, na které se těším jako malá. Proč? Protože je oba baštím. :-)
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys ráda řekl, aniž bych se Tě na to zeptal :-)
Jestli se vám líbil rozhovor, mrkněte se na náš profil na Bandzone. Máme tam písničky z nového i starého CD, některé i ke stažení. Vítáme každý názor, tak se nezdráhejte a napište nám. :-)
|
