Kdo by neznal pohnutou historii těchto norských pošuků. Stohy papíru se popsaly s jejich skandály, ať to byla Black Metal Mafia, vypalování kostelů, sebevražda zpěváka Deada, vražda kytaristy Euronyma rukou basisty Grishnackha. Prostě magořinec, jak má být. Léty se ale začalo na podobné excesy zapomínat a do popředí šla zase hudba. K ultimativnímu počinu „De Mysteriis Dom Sathanas“ (který se nahrával ještě v době, kdy byl Euronymous naživu) přibyla další díla, ať už třeba experimentální „The Grand Declaration Of War“, klasičtější „Chimaera“ nebo zvukový kanál „Ordo ad Chao“. Postupem času se do Mayhem vrátil i maďarský zpěvák Attila Csihar, který měl na svědomí právě „De Mysteriis Dom Sathanas“ a Mayhem konečně začali získávat postavení, o které se léta snažili.
Dnešní Mayhem, to je stále ten blackmetalový chlívek s bubenickým rychlopalem a kytarovým bzučením. A co na tom, že dneska už tam nehraje Euronymous, ani jeho nástupce Blasphemer. Novic Teloch je řádně poučen předchozími nahrávkami, takže Mayhem zní stále jako Mayhem. Což je zásluha i opět velice eskamotérského projevu Attily Csihara.
„Esoteric Warfare“ se možná nejvíce z předchozích desek drží modelu, který Mayhem vytvořili na „De Mysteriis Dom Sathanas“. Opět na vás dýchne ta hnilobná atmosféra, ten divošský rej černých mší, to všechno, co Mayhem kdy dělalo výsostnou kapelou evropského black metalu.
Tady se nedá vypíchnout žádná skladba (i když favority bych samozřejmě našel v „Psywar“ a „Pandaemon“), tady jde o celkovou atmosféru, který je opět ta pravá mayhemovská. Deska je sevřená a celkově nepropustná a plná zasmrádlého hnusu. To je ale její největší zbraň. Nemá žádné slabé místo.
Jede od začátku do konce a i když místy zazní až funková basa jako v „Milab“, působí to spíše jako vítané osvěžení před dalším masakrem.
„Esoteric Warfare“ je už teď mayhemovskou klasikou. Dost možná se jedná o nejlepší desku od „De Mysteriis Dom Sathanas“. Hlavně proto, že Mayhem se na ní nepouštějí do zbytečných experimentů a tentokráte si pohlídali zvuk, že nezní, jako když jej proženete horkovzdušným potrubím. Apropo, když se o „Esoteric Warfare“ mluví jako o poslední desce kapely, myslím, že tak horké to nebude…
|
