Často se říkává, že třetí deska bývá u většiny kapel zlomová. Že právě na ní se ukáže, jestli s ní lze počítat do budoucna, nebo skončí, jak již mnoho před ní, v nekonečném propadlišti hudebních dějin, zapomenuta všemi. Hned zkraje musím říci, že překročit vlastní stín se italským symfonikům Ancient Bards nepodařilo, natočit skvělou desku ale ano. Písně do uší naskakují o něco déle a pomaleji, než na debutové (ovšem rovněž i vynikající minulé „Soulless Child“) desce. Nemám tím na mysli to, že by měly být méně kvalitní, jsou ale na poslech složitější, a ve finále bohužel i s menším množstvím chytlavých a lehce zapamatovatelných melodií, což považuji za asi největší nedostatek této desky. Styl kapely samotné je kombinací epičnosti, pompy a výpravnosti krajanů RHAPSODY a melodičnosti severských powermetalových kapel. Z obou zdrojů si ale berou jen to nejlepší a balí to do svébytného kabátu s excelentní produkcí.
Pokud bych chtěl něco vyzdvihnout hned zkraje, tak by to byl zvuk, nebo spíše ZVUK. Neumím si moc přesně představit, co se při mixu a masteringu dělo, ale výsledek je ohromující, daleko za sebou nechavší letošní výtvory všech ostatních (známějších) kolegů jako FREEDOM CALL, SONATA ARCTICA nebo EDGUY. AB jdou s dobou, a tak se nebojí používat mohutně podlazených, tvrdě a ostře nabušených kytar (v tomto stylu stále ještě nepříliš rozšířený prvek), jež nádherně kontrastují s éterickými a hladivými klávesami, skvěle nazvučenými a do hudby perfektně pasujícími. Navíc, deska ani netrpí „syndromem překlávesovanosti“, tak typickým právě pro kapely, v nichž je výhradním autorem právě „ovladač černobílých klapek“. I když jich uslyšíme mraky, nepřichází pocit, že by jich byl nadbytek. Samozřejmostí jsou výborně vyvážené bicí a výkon frontwoman Sary Squadrani jde rovněž k duhu všem vyjmenovaným pozitivům.
Hlavním rozdílem oproti minulým dvěma zářezům je tedy to, že kapela postupně, ale zcela evidentně, začíná do své tvorby přidávat víc a víc prvků progu (a s tím ruku v ruce jdoucí lehký úbytek křišťálově čisté a vzletné melodiky). Na všech obsažených kompozicích jde vidět velké množství práce a citu už při skladatelském aktu, díky čemuž se toho v nich odehrává mnohem více, než bývá zvykem u jiných kapel, hrajících obdobně zaměřenou hudbu.
Prvoplánový, přímočarý hit typu „The Birth Of Evil“ nebo „Broken Illusion“ na albu již nenajdeme (možná nejblíže by mohla být třetí „Flaming Heart“, té ovšem hlavně v refrénových částech chybí potřebný tah). Vysokých temp se kapela stále nebojí a rovnou dvě položky jsou vedeny v divoké rychlosti (skoro osmiminutový otevírák „A Greater Purpose“, a ke konci alba nacházející se „In The End“). Obě tvoří vrcholy alba. Další zdařené výtvory se skrývají pod názvy „Across This Life“ (kterou kapela ale vypustila již někdy před rokem na kompilaci) a poklidná „Spiriti Liberti“, jež příjemně brzdí předešlou divočinu a staví převážně na své pozitivní atmosféře a půvabných melodiích. Problém může nastat u dvou nad dvanáct minut dlouhých opusů „Showdown“ a titulní „A New Dawn Ending“, jejichž poslech zabere asi nejvíc energie. První zmíněnou považuji za nejslabší článek alba, a to i přes vokální výpomoc Fabia Lioneho (který ke kapele měl nastoupit jako druhý kytarista!, po odchodu Fabia Balducciho, ale nakonec po něm zbyl pouze otisk v této písni). Skladba je zbytečně dlouhá, jsou v ní hluchá místa a ani část vokálních linek není příliš povedená.
Druhá jmenovaná je na tom lépe; nese se hlavně v poklidných tempech a na svou vražednou délku (skoro sedmnáct minut) ubíhá pěkně, melodie jsou o poznání příjemnější (dojde chvílemi i na growly), a i celková struktura opusu je vyvážena lépe. Jen bych dokázal oželet rádoby-dramatické mluvené slovo od druhé poloviny písně. Nelíbilo se mi to u Rhapsody, tu mi to překáží též. No a nakonec jediná balada, a dopředu vypuštěný singl „In My Arms“. Její největší slabina je harmonicky nezajímavě vystavěný refrén, jinak se ovšem poslouchá dobře.
Toto třetí album své dva předchůdce nepřekonalo, a lze i říci, že pro některé posluchače může být ze všech tří nejslabší. Pro mě je. Tím ale nemyslím, že by se mi nelíbilo, naopak. Skvělých míst, která jen čekají na to, až je objevíte a poslechnete, lze nalézt velké množství. Jen se mi předešlá dvě líbila přeci jen o trošku více, proto jde hodnocení o chloupek níže, než mají předešlá alba (přičemž souhlasím s čísly u recenzí od bývalého kolegy).
Tak se nenechejte dlouho pobízet a vyražte spolu s AB na poslední výpravu na cestě k meči z černých krystalů. Svůj křest ohněm ustáli na výbornou.
|
